Zabudnuté transporty do Bieloruska

Bělorusko bylo za války asi nejhorší místo, kde mohl člověk být. Ono to bylo dost mizerně místo k životu už předtím, a o to větší byl šok lidí, které sem přivezli ze střední Evropy. Oproti jiným dílům série se tu autor věnuje víc osudům místních lidí a jejich provázanosti s osudem Židů. Zvlášť "dušehubky", vraždící náklaďáky, jsou děsivá věc. (05.01.2020)

Vyprávění , které vydá za několik životů. Plynová auta jezdící po Minsku, první pohled z transportního  vlaku na město , kde za tmy v mraze viseli z kandelábrů oběšenci. Občas se v životech protagonistů mihnou přechodné lásky jako pohledná Anička Ledererová, která raději zůstala v ghetu u rodičů, než aby s milým utekla k partyzánům (gheto bylo později vyklizeno a 75% obyvatel nepřežilo). Sociolog Petrusek na přednáškách říkával , že mi jsme jediná generace, která nemá zkušenost s válkou. (27.06.2021)

Transporty do Bieloruska ma zo štvorice filmov L. Přibyla zaujímali najviac a to hlavne pre to, že minimálne z filmu Idi i smotri mi je jasné, že to tam bolo fakt drsné. Zaujímavé rozprávanie trojice židov, ktorí prežili je doplnené krátkymi dobovými filmami a fotografiami. Z nášho pohľadu mi pripadalo najzaujímavejšia historka o tom, ako slovenskí vojaci pomohli niekoľkým židom utiecť. Hlavne vojak Jozef Cifra, ktorý ušiel s nimi a pridali sa spolu k partizánom. Medzi fašistami sa našlo i pár ľudí so zdravým rozumom. Nemecký dôstojník a komunista Schultz niekoľkým židom dlhodobo pomáhal. Menšia skupina židov, ktorá prežila nakoniec skončila v poľskom tábore Plaszow, kde veliteľ tábora veľmi pripomína A. Goetha zo Schindlerovho zoznamu. Jeho záľubou bolo vybrať si náhodného žida a strieľať. Z protektorátu Čechy-Morava odviezli 7000 židov. 3.7. 1944 Červená armáda oslobodzuje Minsk. Ako dokument si zaslúži100%. (02.02.2013)

Jsem pro petici s názvem – tento projekt povinně na druhý stupeň základních škol, přidá se někdo? Moc si vážím toho, že se Lukáš Přibyl pustil do nelehkého úkolu a zmapoval pro nás celkem opomenutou část historie. Většina lidí žije v domnění, že hlavní lágry existovaly v Německu a Polsku, o tom, že se ghetta a s tím související záležitosti (gasfahry, klasické plynové komory) vyskytovaly vlastně po celé Evropě (byly i v Itálii), se příliš neví. Dokument byl odzbrojující – perfektně sestřihaný, působivý hudební doprovod. Osobně nesouhlasím s názory typu – silné téma, průměrný dokument – nevím, jak jinak zpracovat toto silné téma než právě prostřednictvím normálního obyčejného dokumentárního způsobu. Vzpomínám si na dokument o Katyni, který byl zpracováván poněkud neobyčejně, alespoň co se hudební složky týká a musím říct, že to na mě nepůsobilo příliš pozitivně, spíš rušivě. Já jsem tedy z okruhu lidí, kterým se k tomuto tématu hodí toto zpracování. Koneckonců, chci napsat hlavně ještě jedno – děkuju pane Přibyle! (19.10.2010)

Lukáš Přibyl nám pomohl nahlédnout do již tolikrát viděného - většinou to však bývá pohled do polských vyhlazovacích koncentračních táborů, proto jsem byl zvědav na situaci kolem Běloruska. Z dokumentu jsem se dozvěděl pár mně neznámých věcí, zajímavá je i absence interakce mezi natáčenými a natáčejícími. Nevím, zda bych chtěl vidět všechny "4 díly" transportů, ale tento ponurý "zážitek" z Běloruska rozhodně stál za to. (24.03.2009)