Moja ljubov

Tak jako se v dech beroucí animaci prolíná skutečnost a sen, prolínají se v patnáctiletém kadetovi, co právě objevil celoživotní téma jménem žena, i různé tváře lásky. Ta blízká, bázlivá, která pro svou dostupnost bohužel málo láká, ta vzdálená a iluzemi opředená, ta smyslná, pavoučí, která všechno pohltí a kolem sebe seje smrt… a nakonec, náznakem, i láska-oběť. Kterou cestou půjde mladý dál? Kam ho přivede zkušenost? Ke zcyničtění? Anebo se snad prozápasí až ke schopnosti stát se darem? Anebo - tak jako většina z nás - zůstane kulhat někde uprostřed? --- Nejspíš se netřeba tím trápit: pornografickým explicitnem odkojení mladí mužové dnešních dnů nemají kdy zakusit rozdíl mezi chtíčem a touhou, který se kdysi zjevoval pozorným duším, když jim bylo patnáct let. Nevyznívá Tonečkův příběh dnes jako podivné sci-fi? (21.06.2014)

Óóh, tak to je nádhera! Impresionistický animovaný film o čisté lásce (ale zároveň o tomto světě jako "slzavém údolí"), v němž jsem viděl obrazy ruských malířů: Repina, Serova, Jarošenka atd. Variace na klasické turgeňevovské téma krásné, čisté, platonické lásky. Jsem rád, že jsem to čítával již v době, když mi bylo právě těch 15-16 let, snad i díky tomu mne tento krátký majstrštyk teď tak zasáhl... Rusové prostě vnímají život jinak než Američani. (14.12.2013)

Najobľúbenejšie obdobie v histórii výtvarného umenia - impresionizmus - rozpohybované presne tým príbehom, ktorý zodpovedá nálade prekrásnych obrazov. Subjektívne prežívanie prvej lásky pätnásťročného gymnazistu začiatkom 20. storočia. Romantické ideály a predstavy mladíka umocnilo prečítanie Turgenevovej prózy Prvá láska (Первая любовь, 1860). Prežívanie o to ťažšie, že prvá láska u mládenca predstavuje paralelne dve ženy. Slúžku z domu (cnosti skromnosti pracovitosti a nevnucovania sa + ruské dobro a dobrotivá láska) versus chimérickú dekadentnú Bohyňu a kňažku platenej lásky z neďalekého susedstva. Peklo a Raj, prvé milostné objavy, básničky, rozčarovania, hriech a čistota duše. A: nečakané rozuzlenie. Sfilmovaná adaptácia románu Ivana Sergejeviča Šmeľeva Milostná história (История любовная) z roku 1927. Čo dodať? Okrem dvoch nasledujúcich poznámok snáď len jedno. Tak často, ako listujem ultimatívnou knihou Impresionizmus (Slovart,2003, zostavovateľ Ingo F. Walther), tak sa s radosťou určite opakovane vrátim aj k sfilmovanej Mojej láske. Poznámka: Spisovateľ, autor literárnej predlohy k filmu, žil v čase jej napísania v emigrácii v Paríži, kde po sérii ostro protiboľševických poviedok a rozprávok začal písať diela, kde s láskou spomínal na idylické časy Ruska pred revolúciou. Aj predloha samotná je plná romantických opisov prírody, no tak prekrásne podaných, že vytýkať filmu presladenosť je vo vzťahu k celkovému výtvarno-hudobnému ladeniu filmu a spôsobu akým bola kniha napísaná mierne nenáležité. Poznámka 2: Užívateľ cheyene v komentári uvádza, že animačne mu dielko pripomenulo Muža, ktorý sadil stromy (L'homme qui plantait des arbres, 1987). Nuž nielen animáciou, ale aj hudbou. K obom ju skomponoval kanadský skladateľ Normand Roger. (13.09.2020)

Krásné, krásné, krásné... O skutečné lásce (nikoliv dětinském, sobeckém bolestínství), však tenhle animátorský majstrštyk nevypovídá téměř nic. Hraje si na znalost Platóna a střílí vedle; sází na hlubokou východní spiritualitu, ovšem i s tou se dosti míjí. Ano, potečou vám slzy. Čili: Nenechme se napálit velkohubým nevkusem. (15.12.2013)

Marně hledám slova, kterými bych popsala dojem, jakým na mne tento snímek zapůsobil. Je dokonalý, počínaje dojemným romantickým příběhem, přes excelentní uměleckou animaci, kouzelnou snovou atmosféru, působivou hudbu až po svou zvláštní ruskou poetiku. Můj obdiv patří tvůrcům, nic takového jsem ještě neviděla. (15.12.2013)