Piráti na vlnách

ne zrovna ten typ komedie, jaky mam v oblibe, ale diky skvelemu soundtracku obsahujicimu snad vsechny uzasne rockove pisnicky, nekterym zajimavym napadum a scenam a samozrejme hlavne diky dokonalemu vyberu tech nejlepsich anglickych umelců.. Bill Nighy se u mne po tomhle definitvne stava jednim z nejzabavnejsich a nejfajnovejsich person ve filmu (prvni moje setkani s nim probehlo v Lasce nebeske..), Branagh jako hlavni zaporak taky válí a paroduje i dnesni situaci.. Ostatné obsazenstvo lode jim kvalitne dopomahaji k vyslednemu pocinu.. (hlavne american Rhys Ifans a jeho cast pribehu (vlastne jeho a jeste jednoho)) A samozrejme uplne brilantni Hoffman, ktery mi jeste nikdy nebyl tak sympaticky. Proste skvela ukazka toho, jak to vypadalo v tech letech minulych a hlavne pekne umistene ruznorode charaktery na jedne "male" lodi.. A zaver je dojemnejsi nez potopeni jakekoliv jine lodi... ROCK N ROL (25.11.2009)

-"I don't even like Simon." Přiznám se bez mučení, při prvním promítání mě tenhle film příliš nezaujal. Práce se soundtrackem mi nepřišla nijak objevná a také jsem měla problém napojit se na hlavního hrdinu, jehož představitele mám z jiného filmu zapsaného jako psychopatického vraha a oproti tomu se mi jeho zdejší problémy zdály nezajímavé. Nezapomeňme také na moji selektivní nenávist vůči Richardu Curtisovi kvůli Lásce nebeské. Jenomže naneštěstí nebo naštěstí moje sestra tenhle film miluje a kvůli ní jsem ho od té doby viděla nespočetněkrát. Naučila jsem se mít ráda vedlejší postavy a raději si užívat flow, kterou dostávám, než si stěžovat, co nedostávám. Takový krok bych od sebe nečekala, ale co už. Když už film plný mužské energie, tak tohle je způsob, jaký jsem schopna zpracovat a vyváznout vcelku bez úhony. Můžou za to zejména Philip Seymour Hoffman, budiž mu země lehká, a Rhys Ifans, a jak říká moje sestra, každý film by měl povinně obsahovat roli pro Billa Nighyho. (14.05.2016)

No, co do kvality (ale i kvantity) humoru velký krok zpět od režisérova předchozího skvělého počinu. Chtěl jsem pohodovou záležitost s výbornou hudbou a solidními fóry, u kterých se pořádně od srdce zasměju, ale celkově se mi dostalo pouze první části a k tomu mi ještě přišel výběr písniček pouze jako "dobrý". Nečekal jsem druhou Lásku nebeskou, ale přece jenom, takhle průměrný film taky ne. (14.04.2011)

Richard Curtis je život milující lidumil, který měl tu smůlu/štěstí, že se narodil na britských ostrovech. Po Lásce nebeské přichází s pekelnou mořskou nemocí jménem rock´n roll. Na loď lásky,jež je obydlena svébytnými postavičkami, které lze ve zkratce charakterizovat labely jako lesba, hipík, vtipálek, loser, Casanova se díváme očima Carla, nepolíbeného studentíka, který dostává lekce sexu, naslouchá volání krve a decibelům pořádné muziky a poznává, jak piráti ze Severního moře mění upjaté poddané Jejího Veličenstva v rozjásaný rockující kotel. Konec šedesátých let vidíme v popkulturních prostřizích, v montážích posluchačů, v zachmuřených rysech vlády, která hodlá ve jménu řádu zatnout rozepnutým poklopcům tipec. Curtis dávkuje ten správný poměr nekompromisního chlapského humoru, jadrné mluvy a rockových vypalovaček, což zní jako film pro všechny správné kluky, co toužili být dalším Jimi Hendrixem. Ale kdeže, nebyl by to Curtis, aby do filmu nepropašoval další vztahovou mozaiku nepravděpodobných párů, oslavu přátelství, vášeň pro riffy až za hrob a hlavně: láskyplné happyendy. Hudba je jazyk srdce a Curtisova plovoucí relikvie naplní uši i srdce až po okraj. Jediné slovo: DISARMING. Nicméně od absolutoria brání dvě výhrady: vysoce amorální (což je u romcom běžné, ale ne tak očividně) a na rozdíl od Love Actually se všechny jizvy hojí bleskově a bezbolestně. A příběh je možná příliš epizodický na to, aby se člověk nechal unášet vlnami znovu. P.S. NENÍ! (20.07.2009)

Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. (19.01.2014)