Wlck

Musím říct, že tento film se už během jeho sledování zařadil na seznam mých největších filmových zážitků a v závěru si získal dokonce ono první místo. S lehkou žoviálností, snad sobě vlastním, musím vypíchnout naprosto úžasný herecký výkon všech opiček a dokonalou procítěnost každého slova. Dialogy mezi opicemi byly rovněž naprosto úžasné a film by si za ně nepochybně zasloužil Oscara! Ba ne, teď trochu vážněji, i když to byly asi poměrně slabší věci v rámci filmu, tak naprosto úžasné vizuální efekty vytvořily naprosto úžasného Caesara a totálně mě zničily. Navíc tak akce! Ta akce...

Scéna s promítáním Shoshanina smíchu je pro mně osobně jednou z nejsilnějších filmových scén vůbec. Ne-li tou nejsilnější. Při úvodním dialogu o krysách mě mrazilo v zádech. Navíc si pamatuji, že jsem se trochu divil, že to nezískalo označení komedie. Co už.

Co napsat k filmu, kde hrají tři z mých nejoblíbenějších herců v žánru, který mám asi nejraději a ještě k tomu pod taktovkou Davida Finchera. (A podle knižní předlohy jednoho z mých oblíbených autorů) Snad jen, že člověk, který má rád filmy a neviděl Klub rváčů by zasloužil minimálně přes hubu.

Na vědomí dávám, že jsem si naprosto vědom bláhovosti a blbosti celého tohoto filmu. Rovněž však musím poznamenat, že všechny ty díry v logice a světě jsou tak naprosto úžasné a legrační, že tento film miluji. Kdybych měl hodnotit objektivně, dostane se tak na 50% celkového hodnocení. Ale tohle se objektivně nedělá. Když jste z filmu po 5 minutách tak v... ve venušině otvoru (podobně jako mobil, zajímalo by mě, jestli má vibrace...) a popadáte se za břicho, tak to stojí za to.

U úvodních titulků se mi dělá husí kůže... Nepřestává až do konce.

Tohle je báječné. Strašně rád se k tomu vracím a vzpomínám na to. Je to srdcovka. Díval jsem se na to jednoho letního rána v naprosté depresi z jedné nádherné modrooké dívky. Ne, tou dívkou nebyla Zooey Deschanel. O to silněji pak dopadl na moji hlavu.

Nahota. Sex. Ultranásilí. Oční kapky. Hudba...