Suden vuosi
The Year of the Wolf
Réžia:
Olli SaarelaScenár:
Mika RipattiKamera:
Robert NordströmHudba:
Tuomas KantelinenHrajú:
Krista Kosonen, Kari Heiskanen, Johanna af Schultén, Kai Vaine, Ville Virtanen, Katariina Kaitue, Kristiina Halttu, Jukka Puotila, Anne-Mari Alaspää (viac)Obsahy(1)
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (54)
Promyšlená koncepce, kamera a hudba jsou podmanivé, ale líbivé.(70%) ()
Další z rodiny těch zvláštních severských filmů o životě. Silné momenty, zajímavé postavy a slušný příběh ... ()
asi už jsem viděla moc depresivních finských filmů, takže mi tenhle připadá jako takové poklidné, nakonec i pozitivně vyznívající (tak jak jen film o epilepsii dovolí) drama! hlavní hrdinové jsou skvělí, finštině je i vcelku rozumět a taky se mi líbila ta paralela s druhou epileptičkou ()
I když má film přízvisko "drama", rozhodně se člověk neudusí pod dusnou atmosférou, která je i tak výjimečná, zejména propadání do temnoty záchvatu. Obsahově jde o uvěřitelný příběh o dvou lidech, kteří čelí předsudkům profesorům, docenturám a dalšími jiným titulům z vysokoškolsky vzdělané společnosti, byť u každého je ten předsudek dán něčím jiným. ()
Fínsky Marek Vašut a krásna, krásna Krista Kosonen. Vôbec to nebolo zlé, skôr naopak, ja som si pri tom nádherne odpočinul od všetkého násilia, krvi a napätia, ktoré hltám vo svojich obľúbených žánroch. Aj preto bol Rok vlka pre mňa jak tabletka na upokojenie po šiestich šálkach kávy. Je mi jasné, že to nie je film pre masy, ale bolo to sugestívne, dobre natočené aj zahrané, skvelá kamera a strih. Nádherný obrazový symbolizmus pri záchvatoch epilepsie je však len druhotným výstupom z tohto snímku, primárnym je podľa mňa rozvíjajúci sa vzťah medzi starším mužom a jeho študentkou. Hoci Kristu nepoznám a videl som ju prvý krát, úplne ma uchvátila. Veľmi pekná, charizmatická babenka, ktorá sa musí v herectve ešte trochen zlepšiť. Na druhej strane postava Mikka ma dosť dráždila. Ten chlap bol tak defenzívny, neambiciózny až zbabelý, že jeho rana sokovi vyšumela tak nejako do srandy. Zaujímavá a dobre zahraná postava jeho malej dcéry akoby jeho dcérou ani nebola. Bola agresívnejšia a vedela čo chce dosiahnuť. V každom prípade severania rulez, mne osobne sa to veľmi páčilo a daj Boh filmu, aby bolo takýchto záležitostí viac. PS: Som presvedčený, že to boli Mikkove ruky. ()
přátelství dívky a profesora, problémy všedních dnů, ,, další severský film, který je sice průměrný, ale mělo tenhle film něco do sebe, takže docela fajn film ()
Nesdílím všeobecné nadšení-byla to nuda-profesor byl studený čumák do konce. Některé rodinné dialogy trapárna, i když to mohl snad způsobit špatný dabing.Dokoukala jsem tak tak ()
Hezké umělecké drama s dobrou hudbou a vynikající kamerou. Zajimavě pojaté téma, které sice zpočátku moc zajimavé není,ale konec je poměrně hodně dobrý. To jsem nečekal. Davám vymazlených 80% a ****. ()
Cože?! ()
Přestože souhlasím s "hygienikem" níže stran jistého zahrávání si s konzumní produkcí, musím pět hvězdiček. Film je fantastický už v obrazové linii, vizuální ztvárnění ať už epileptické aury či vlastních záchvatů je nesmírně působivé. Jinak si myslím, že vlastní téma epilepsie rozhodně není jedinou nosnou linií, spíše iniciací vlastního pomalého potkávání a seznamování se Sari s Mikkem, dvou osamocených bytostí, ač jejich osamělost má jiné kořeny. Jistou nevyrovnanost ve stylu filmu nutno přiznat, trošku vyprávění kolísá od hollywoodských sladkobolností až k mrazící skandinávské struně ( vánoční večírek v rodině bývalé Mikkovy ženy). Nicméně nic z toho žádným způsobem nenarušuje tok a vnímání filmu, který řadím k dalším z kategorie filmů nesmírně pozitivních, filmů, které člověku dodají chuť do života přirozeným a přesto strhujícím způsobem vyprávění. Zkuste někdy za dlouhých zimních nocí sáhnout po tomto filmu místo již tradiční Lásky nebeské !! ( Samotné finále z vysokoškolské auly mi připomělo film z hodně dávné minulosti, Studentku se Sophií Marceau. Pochopitelně jen dějově...) Prostě další ze skandinávských perel. A přidávám se s již klišé dotazem: jak to ti skandinávci dělají ? ()
Není to vyloženě špatné, ale musím se přiznat, že od slibovaného námětu jsem čekala víc. Konečné vyznění bylo takové... "nicneříkající"... Nemohla jsem se zbavit pocitu, že první a druhá polovina filmu k sobě prostě nepatří, a to, na čem film měl být postaven, bylo jaksi nedotažené. Úplně nejvíc ze všeho je tento film osvětovým dílkem o epilepsii. Pro mě - zklamání. ()
Celkové zklamání. Příběh se pořádně nerozběhl, pořád se to tvářilo, že se něco stane a nakonec klíčový střet postav a katarze vyzněly do prázdna. Kamera povedená, epileptické záchvaty zpracovány pěkně, od tohoto filmu jsem čekal něco víc. ()
Děsně kýčovité a plné klišé. ()
Úžasný, naprosto neuvěřitelný film o dvou osamělých lidech. Tenhle film mne naprosto dostal, něco takového jsem prostě ani omylem nečekal... nemám slov pro vyjádření toho, co bezprostředně po jeho shlédnutí cítím. ()