dank011

Smysluplné jen a pouze a výhradně v 3D formátu v kinosálu. První část filmu a zejména úvodních deset minut naprosto fascinující tichem, klidem a ...vesmírem. S každou další minutou více a více sklouzávající k hollywoodským klišé včetně pseudofilozofujících a moralizujících frází, nicméně formát devadesáti minut je rozhodně ( byť hraničně ) schopen udržet pozornost a - jistě - podmanivou atmosféru, která rozhodně nenudí. Krásné obrázky pro deštivé podzimní odpoledne. Zároveň nic, co by tu už tisíckrát nebylo. Další vítězství formy nad obsahem, myšleno nikterak hanlivě.

Už jenom trefit se volným časem když v kině jde něco tak ojedinělého jako dokument ! Trošku povinnost pro příznivce divadla obecně a spolku Kašpar zvlášť. Špalkova absolutní zaujatost svým životním projektem, divadelním souborem. Nemožnost skloubit profesní a rodinnou stránku života do čehosi jako základní harmonie. V dokumentu mi vadí nadměrná akcentace revolučního období, kdy podobná euforie až snad posedlost byla všeobecná a nikoliv specifická pro Jakuba. A potom poslední záběry, kdy už pomalu není jasné, jde-li o dokument o Jakubovi nebo jeho ženě Evě. Naopak postrádám více z protagonistova pracovního prostředí, které je evidentním a přiznaným středobodem jeho aktivit. V každém případě příběh muže, který pro splnění svého snu obětoval mnohé a ve středním věku smířený lituje máločeho a jde dál.

Minikino Ostrava, 30.5.2013: Neřešitelné dilema a zároveň zamyšlení nad tím, jak přistoupit k hodnocení filmu, přiznám se, že s něčím podobným se setkávám poprvé a je to výzva. Tak prvně jsem vyrazil na film s tak mizerným hodnocením, považoval jsem to však za takřka povinné, pro patriota umírajícího ostravského centra a ortodoxního příznivce skvělých ostravských divadel, zejména pak nejvěrnějšího fanouška od Bezručů. S tímhle „apriori“ prostě musíte, byť očekávání byla rozpačitá...tedy k filmu: naprosto příšerné, hlučná a návodná hudba snesitelná snad možná v hudebním klipu, nicméně na velké ploše neustále dokola omílané motivy, prozrazující dopředu pointy... Pointy – závěrečné rozuzlení a vysvětlení „filmu ve snu“ bylo jediným světlým bodem filmu, jediným uvěřitelným okamžikem. Scénář s tunou nelogičností, dominantním prvkem, který film zcela shodil do bahna pak byly dialogy, stupidní, hloupé, jak z pera sjetého středoškoláka, dialogy z publika nejprve potichu přijímané, ke konci již provázené smíchem. Na závěr filmu beseda s tvůrci a další zmatení pojmů : takhle prý upíři mluví.. Tedy mělo jít o parodii ?? Herecké výkony bych vůbec nechtěl hodnotit, protože prostě nebylo z čeho brát, o co se opřít. Takže odsudek ?? Teď se podívejme ze druhého břehu, po sejmutí kritických okulárů. Předem tušené osvětlila následná beseda s tvůrci a uniklé informace z kuloárů mého drahého Radioklubu: film vydupaný prakticky zadarmo a z ničeho, jen z prostého nadšení, z touhy a snahy. Film s ostravskými lokacemi, jojo, tleskám. Film dávající první příležitost opomíjeným ostravským hercům, jehož divadlo již po několik let je špičkou této země. Někteří se role hostí se ctí ( Isabel), jiní na mě působí značně nepřesvědčivým dojmem, leč nechť !! Jde o oceněníhodnou záležitost ?? Ba pravda !! Výsledkem je tedy záslužný počin, ve výsledku – eufemisticky - značně nepřesvědčivý. Podobné bývají besídky zušek apod, plněné v hledišti kamarády, bez jakýchkoliv vyšších ambicí. Ty film mít musí, leč kdo je zde cílovou skupinou ? Stěžejní otázka pro tvůrce: proboha proč zrovna tohle téma ?? A neměl by tenhle počin – kterému z výše uvedených důvodů fandím se školometským „chybami se jeden učí „ - být v tichosti stažen, v tichém mlčení pozapomenut a jako memento být přítomen u dalších realizovaných scénářů ?? ( namísto nabízení na festivaly a obrovské hazardování s možným budoucím kreditem ??). Názor tedy jednak filmový, jednak srdcařský, třeba udělit hvězdy : dávám tedy za dvě ...