Šach mat

Dosť zmätená televízna reportáž z pátrania po priebehu udalostí okolo šachovej partie. Celý čas zmätok rastie, postavy sa navzájom prerušujú, reportér v teréne viac zavadzia, ako pomáha, až je tu nečakaný koniec. –––– Využíváme této technické přestávky, abychom vám ukázali kopii cestovních šachů mistra Mirka Čentoviče. Jsou to docela prosté figurky, ale zcela zvláštní výzdoby... –––– Já koukal jak blázen. On mě to dal. Na šup jsem byl šach mat. (08.12.2018)

Radokova spolupráce s Bekem mi (jako divadelnímu analfabetovi) vždycky připadala hrozně exotická. Už jen kvůli tomu jsem byla na Šach mat nadmíru zvědavá. Bek mě tu po všem, co jsem s ním už prožila, opravdu nadchl. Skvělí jsou i všichni ostatní herci, včetně Josefa Zímy v roli snaživého reportéra. Radok natočil televizní hru, přičemž dal slovům "televizní" i "hra" úplně nečekaný rozměr. Napoprvé mi to připadalo až příliš košaté a místy mimo svou vlastní koncepci, ale to může vyřešit některé příští zhlédnutí, ideálně na něčem jako 4102U Mánes. (19.12.2014)

Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej." (15.10.2017)

S léty mám tento Radokův počin stále radši. Pustil jsem si Šach mat po dlouhé době již minimálně potřetí(?) a samotného mě překvapilo, jak mě po čase naprosto přikovala jedna scéna za druhou. Fascinovalo mě sledovat všechny autenticky vypadající sehrané rozhovory pro médiá např. s doktorem (výborný Ota Sklenčka), návštěvy rodných míst fiktivní postavy šachového velmistra v doprovodu reportérů, komentáře se zmínkami v zahraniční publicistice, rekonstrukce událostí neobvyklé šachové partie (ve hvězdném obsazení) atd... Tady se pořád něco děje, filmařsky i scénářem je to nesmírně nápadité, někdy i vtipné („Když jsem to dostal já, bodejť by to nedostal on!“), k tomu se tu rozplétává pozadí dramatu postavy dr. Kleiberta, poznamenaného hrůzyplným prožitkem z rafinovaného nacistického mučení, a díky originální formě televizního vysílání a série rekonstrukcí, retrospektiv a rozhovorů vzniká nám před očima také jedna neotřelá detektivka. Alfréd Radok pro mě tímhle strká všechny ty intelektuální Schormy ze soudobé nové vlny hravě do kapsy :o) ...dokonce i s vyjádřením odporu vůči totalitní ideologii v jakékoliv formě a hájení si vlastního stanoviska. „Podívejte se, když má někdo svůj vlastní názor, ještě nemusí být hned negramotný...“ Nesrovnávám s Královskou hrou (1980), kterou Jiří Hubač více posunul do psychologického dramatu a který zase více zdůraznil morální poselství, beru obě adaptace jako svébytné filmy, které se v něčem zajímavě doplňují, nakolik je závěr odlišný. *** Jeden z československých TV filmů, které mi nadále mění obecný pohled na kinematografii... snad až na ten zbytečně hysterický závěr se Zázvorkovou. [90%] (01.03.2023)

Roztříštěné, chaotické, zbavené základní myšlenky střetu primitivního velmistra s noblesním a kultivovaným doktorem. Příliš mnoho postav na malém prostoru těká od ničeho k ničemu. I Hrušínský byl v Královské hře o 15 let později o mnoho lepší, nedomnívám se však, že by to bylo zaviněno Hrušínským, ale spíše celkovou koncepcí provedení této inscenace. (25.07.2018)