Plavčík a Vratko

Slovenská verze pohádky o Plaváčkovi je dost potemnělá, a přináší některé motivy které v české verzi nejsou. Pěkná je výprava (kulisy hradů Pernštejn a Zvíkov dělají své), hezky zpěvná je hudba Svetozára Stračiny, ale nelíbila se mi postava kouzelníka (Lasica), který se svou magií  kousky snaží překazit Plaváčkovi v jeho cestě za dědem Vševědem. Poznámku bych měl k českému dabingu. U některých postav se předabování nedivím, ale že takový Vlado Müller musel mluvit hlasem Miroslava Moravce, když v řadě filmů mluvil sám česky, to mi přišla vcelku škoda. (24.02.2023)

Ďalšia krásna slovenská rozprávka, ktorá ostáva výrazne v tieni iných, nielen tých českých vianočných klasík, ale aj slovenských. Aj tak to bola vlastne československá tvorba. Tie naše slovenské boli bez humoru, temnejšie, atmosférickejšie, ale rovnako vydarené, ako české. Podľa tunajších hodnotení vidím, že nie každému to vyhovovalo. Skrúcaný je ako romantický hrdina akceptovateľný, jeho buddy Ťapák mu zdatne sekunduje, čo je príjemné prekvapenie. Ako celá táto pekná rozprávka. (25.12.2012)

Já už viděl pohádku Plaváček ovšem se zpěváky v hlavních rolích, kdy se spíše jednalo o hudební operu. Tři zlaté vlasy děda Vševěda jsou výpravně natočenou pohádku v čele se slovenskými herci, z nichž ne všichni dokázali přesvědčit o svém talentu. Marek Ťapák to třeba nedokázal. Celá pohádka je koncipována spíše temně a nezdá se mi, že by se dětem mohla líbit. I konec se mi zdá trochu uspěchaný, kdy v původní pohádce Plaváček při svém návratu poradí každému, co vyslovil děd Vševěd. Zde tomu tak není. Nedá se říct, že by to byla vyloženě špatná a nezáživná pohádka. Michala Dočolomanského moc často nevidíme ve spíše záporné roli. To je jedna ze zajímavých věcí této pohádky. Totéž platí o Milanu Lasicovi či Júliusi Satinském. (03.01.2022)

Slovenské pohádky 80. let natáčené v německé koprodukci patří k tomu nejlepšímu, na co můžou být Slováci právem pyšní. Částečně to platí i o této pohádce na motivy Pavla Dobšinského, případně Karla Jaromíra Erbena. I zde nechybí nezaměnitelná atmosféra, kterou jsem si jako divák velmi užíval. Herecky je to už krapet horší. Michal Dočolomanský jako zlý král je výborný, stejně tak mnohé herecké osazenstvo. Ovšem jinde je to horší. Štefan Skrúcaný v roli Plaváčka je sice velmi hezký, ale herecky mě moc nezaujal, a Marek Ťapák v roli Plaváčkova druha Mozola je tu navíc a vyloženě mimo. Nevyrovnanost je bohužel i u původního českého kinodabingu. Někde hlasy sedí, ale předabovat pány Lasicu a Satinského, když oba češtinu perfektně ovládali, se mi moc nelíbilo. A ten, kdo navrhl, aby Vlada Můlllera namluvil Miroslav Moravec (!), by si zasloužil naplácet na zadek. (15.07.2023)

Toto bola taká poslabšia rozprávka. Zápletka je celkom slušná (kráľovi a uhliarovi sa v tú istú noc narodí dcéra a syn, osud určí, že sú si súdení no kráľ sa s tým nechce zmieriť) no jej rozvedenie za veľa nestojí. Plavčíkovi spadne princezná do náruče bez akejkoľvek snahy a následná výprava za Vratkom “od ktorého sa nikdy nikto živý nevrátil” je šablónovitá až hanba. Tri krát Plavčíka niekto zastaví so svojimi problémami a pošle ho za Vratkom po riešenie, pričom ma nebavilo už keď sa to stalo prvý krát. Spracovanie je navyše dosť nevábne, pričom kulisy a teatrálne herecké kreácie ukazujú skôr na inscenáciu ako na film. 5-/10 (30.12.2019)