Medená veža

Strhujúca vzťahová dráma odohrávajúca sa v krásnej, divokej prírode Vysokých Tatier. Výborné herecké výkony všetkých zúčastnených hercov a zručná, profesionálna réžia Martina Hollého mladšieho. Štefan Kvietik v úlohe chorobne žiarlivého horala Pirina je až animálne presvedčivý. Tak isto aj Emília Vašáryová je ako slobodomyslená Saška skvelá. "Medená veža" je súčasťou maličkého zlatého pokladu slovenskej kinematografie. Patrí medzi tých zopár málo slovenských snímkov, na ktoré môžeme byť právom pyšní. **** (04.08.2011)

Dlouho, dlouho mi tento film unikal. Hory mám rád, Tatry obzvláště. Vždycky jsem obdivoval ty co všechny ty chaty u ples i mimo ně zásobovali proviantem, který jsme si pak my upachtění výletníci tam nahoře s přirážkou (jež nám byla jedno) kupovali. Párkrát jsem je viděl táhnout to vše na zádech a při vědomí, že to není jediná cesta za den mne obestírala nesmírná úcta. Tohle byl parádní film o pravém chlapském přátelství a drsných horách. A tak jako je tomu často i ve skutečnosti, mezi kamarády přibude žena a jejich přátelství projde tvrdou zkouškou. Tou ženou není nikdo jiný než mladičká krásná Emília Vašáriová a nejen v tomto filmují to opravdu slušelo.Trojice přátel byla také skvěle obsazena a opět zaujmul skvělý Ivan Mistrík u nějž jsem si zase uvědomil, že nebýt jeho předčasné smrti, měli bychom tu velkého herce. On jím tedy byl u za svého života, ale ten brzký odchod je veliká škoda... Ke skvělým hereckým výkonům a parádním záběrům na velehory Slovenska už chyběla jen skvělá hudba a ani zde se tvůrci nemají za co stydět. Ústřední mírně melancholický motiv Zdeňka Lišky mi zněl v hlavě ještě chvíli po skončení filmu. Inu jak je vidět i za normalizace se daly točit pětihvězdičkové filmy. Já je filmu s klidným svědomím dám! Všiml jsem si, že je dal i uživatel Ujec (Peter Šperka) horský vůdce a záchranář, který byl zavražděn islámskými teroristy v Pakistánu při expedici na Nanga Parbat 23.6.2013. A tak mu tímto věnuji vzpomínku. Veliká úcta před všemi co zahraňují v horách lidské životy! * * * * * (08.07.2017)

Ako tento film okomentovať bez toho, aby som len opakoval to, čo hovoria ostatní? Snáď len pridám, že je to naozaj klenot našej kinematografie a jeden z najsilnejších záverov aké som mal tú česť u nás vidieť. Ale trochu k negatívam: Nevyvážená forma. Úvod je veľmi krátky. To je fakt. Koniec taktiež. Dalo sa to možno urobiť trochu inak, ale nejdem buzerovať. Inak, neviem, či to bolo ripom, alebo vážne niekedy natáčali panorámy, lebo obraz sa mi občas tak divne krivil. Každopádne 9/10. Mistrík výborný. (06.01.2013)

Som dosť prekvapený, že v čase normalizácie vzniklo takéto dielo. Dej je zasadený do Vysokých Tatier, čím úspešne uniká politizovaniu. V ovzduší panenskej prírody sa dostáva do popredia láska a priateľstvo, keď nerozlučnú trojicu kamarátov zo Stratenej doliny – Pirina (Štefan Kvietik), Valéra (Ivan Rajniak) a R (Ivan Mistrík), osudovo zasiahne príchod študentky Sašky (Emília Vášáryová). Nebezpečné a majestátne prostredie veľhôr ideálne súzvučí so smutným a tragickým príbehom hlavných hrdinov. Na konci filmu zaznie veta ktorá má silné emócie. „Teraz už vieme, čo sme vtedy nevedeli: že človek môže do hôr zutekať pred ľuďmi, ale neutečie pred sebou“. 8,5/10 (02.11.2022)

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)