Medená veža

V Medenej veži je všetko osudové. Osudové kamarátstvo, osudová žena, osudová nehoda a osudový záver. Napriek tomu si scenár dokáže udržať určitý nadhľad a film nepôsobí gýčovito. Je asi zrejmé, že v inom prostredí by tento scenár fungoval o niečo menej, ale našťastie tu máme krásne slovenské veľhory, ktoré určite pridávajú na tunajšom hodnotení nezanedbadeľné percentá. U mňa je to rovnako. (17.09.2012)

Parta tří stěhovavých ptáků, vracející se do svého hnízda, si s sebou přináší čisté kamarádství, dobrovolnou touhu po odloučení i po světě ticha. Je zde nejen krása okolních hor, ale i krása ženy, jež po malém lékařském zákroku zasáhne do spořádaného soužití. Jedno místo na laně zůstává už moc často prázdné a souboj velké lásky proti spoutanosti a oddanosti k prostředí, není vůbec lehký. Charakter doznává silných trhlin a činy, kterých je člověk najednou schopen, jsou někdy již nenapravitelné. Nezbývá nic jiného než vynést svůj kříž hříchu až na vrchol, neb co hory spojily, člověk nerozděluj. Zde rozhodují vteřiny. Skvostné herecké obsazení rozhodně splňuje nadprůměrné očekávání. (11.01.2014)

(2x) ,,Rozpoviem vám príbeh Stratenej doliny, ktorá sa končí tam, kde začína nebo. Poznáme tu skalu a každá skala tu pozná naše dlane..." Čo k tomu dodať? Jeden z najlepších slovenských filmov vôbec. Klasika s vynikajúcimi hereckými výkonmi. Láska, priateľstvo a ženský pôvab, rovnako ako krásne prostredie Vysokých Tatier, kontrastujú so žiarlivosťou, neverou a depresívnymi pocitmi hrdinov po tragickej udalosti. Vedľa skvelých hereckých výkonov troch hlavných predstaviteľov i Emílie Vášaryovej dotvára správny filmový zážitok scénická hudba Zdeňka Lišky, za ktorou sa už samo o sebe skrýva čosi osudného, tragického (veľmi podobná melódia ako v Hříšních lidech města pražského v dieli Hra). Veľmi smutné, ale zároveň tak krásne, ukľudňujúce, dává i priestor k zamysleniu sa a pri záverečnom komentári Ivana Místríka doslova mrazí... (20.05.2017)

„Teraz už vieme, čo sme vtedy nevedeli: že človek môže do hôr zutekať pred ľuďmi, ale neutečie pred sebou.“ Fascinujúce, úžasné, strhujúce, veľkolepé, uhrančivé, kruté, smutné, príbeh mužov, ktorých zničila žena, ich priateľstva i smrti, kruté slovenské hory, podmaľované úchvatnou hudbou a skvelými hereckými výkonmi. Podľa mňa nestarnúci film a jeden z najlepších, aké Slováci kedy nakrútili. (21.12.2004)

"Člověk může utíkat před lidmi, nikdy však neuteče před sebou…" Dech beroucí scenerie tatranských hor, dech beroucí hudba Zdeňka Lišky a především lidsky silný příběh tří přátel, do jejichž společného života v horách osudově vstoupí jedna krásná žena v podání Emilie Vašáryové. Žena, jež je jako "motýl, kterého se nikdy nepodaří chytit do dlaní". Tato skutečnosti je příčinou žárlivosti, která má nakonec dvojnásobně tragické důsledky. Jediné, co mi na celém filmu moc nesedlo byla ta pašerácká dějová linka, která v samotném závěru poněkud přebije celkové vyznění snímku. Jakoby tu ani tolik nešlo o ono vyústění osudu postavy Pirina a jeho manželky Sašky, ale o to, jak skončili jeho kamarádi. Jsem si vědom toho, že film má volné pokračování, které s onou dějovou linkou dále pracuje, přesto mě ale závěr v tomto směru maličko pokazil celkový dojem z filmu. Jinak by to totiž bylo jasných pět hvězdiček...Ale třeba až na to kouknu někdy podruhé, ještě tu pátou hvězdičku přidám. (26.12.2017)