Hobit: Smaugova pustatina

Šmakózní. Není otázka zda je druhý Hobit lepší či horší jedničky; je zcela jiný a v žádném ohledu již nepřipomíná pohádku či svou knižní předlohu. Zda je to dobře či ne je věc názoru stejně jako fakt, že dvojka spíše než co jiného je Jacksonův King Kong umístěný do Středozemě, ale oproti němu se tu pro veškerou a častou akci nezapomíná na postavy. Na jednu stranu je potěšující skutečnost, že jestli TAKHLE vypadá uměle natahovaná (věci z dodatků à la Gandalfova výprava či geneze planoucího oka vynikající; ty z prstu vycucané à la mezidruhová romance strašné) a rozmělněná továrna na peníze, která by navíc jako střed trilogie neměla mít pořádný začátek či konec (což pravda nemá a mohl tam nakrásně být, kdyby bylo lépe zvoleno rozdělení), tak... Jen houšť a více takových, protože je to nesporně zábava plná akce, nápadů a velkoformátového filmového kouzla. Jenže je to zároveň pro veškerou osudovost a akčnost studené jak psí čumák (jediná akce, které nevévodí hravé eskapády a v níž o něco jde i „se potí krev“ je Gandalf versus Sauron). Náznak emocí aby elitní pátrací tým v čele se Sherlockem pohledal; a nenašel by. A navzdory vší té epické spektakulárnosti je vrcholem, stejně jako v případě první části, prostá rozmluva jednoho hobita s CGI postavou. Ovšem o to více nepříjemně zarazí, že Bilbo jako takový je tu mnohdy na dlouhé desítky minut odsunut na zcela vedlejší kolej. Což ostatně nejlépe symbolizuje problém druhého Hobita; zatímco pro Pána prstenů, pro kterého si tu Peter pokládá základy, je Bilbo nepodstatný, tak pro Hobita, o jehož adaptaci (ať se to Jacksonovi líbí či ne), stále ještě jde, je nepostradatelný. Prodloužená verze pak je tím samým, čím byla pro Dvě věže; tedy byť znatelně delší, tak mnohem celistvější, sevřenější, lépe ubíhající a pocitově paradoxně kratší. Většina nových či prodloužených scén není jen povinnou úlitbou pro ty nejvěrnější fanoušky či milým nikterak podstatným rozšířením již viděného, ale stávají se nedílnou součástí děje, kdy dodávají hloubku postavám i ději. Nejvíce z nich profitují Medděd, Temný hvozd, Jezerní město a Gandalfova linie. A některé jsou tak zásadní (a dobré), že zůstává rozum stát, co bylo na jejich úkor v kinoverzi upřednostněno. (12.12.2013)

HOBIT: ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ opětovně rozděluje, ale tentokrát nejenom diváky, ale i vyprávění, protože přechází od dobrodružné podívané první poloviny k temné fantasy v polovině druhé. Od prvních kroků hobita, třinácti trpaslíků a čaroděje až do příchodu do Jezerního města druhý díl navazuje na NEOČEKÁVANOU CESTU svou výstavbou vyprávění, když řetězí atrakce v duchu těch nejlepších dobrodružných podívaných, zatímco nastiňuje širší kontext putování.__________ Na rozdíl od první části se ale nevracíme na již známá místa, ale na zcela nová, která vedle provázání s prstenovou trilogií "návratem" některých postav (Legolas) umožňují budovat širší síť významů spojených s hobití trilogií (kritika izolacionismu a mamonu). Není ani třeba čekat na rozšířenou verzi, aby napravila rytmickou nevyváženost. Vyprávění se posunuje kupředu po dvacetiminutových blocích, které jsou odděleny podle místa a představených postav (návštěva u kožoměnce Medděda, Mirkwood s pavouky a u elfů), zatímco je na jednu stranu dynamizováno hrozbou v podobě skřetů a retardováno oddělením Gandalfa na jeho vlastní cestu za zjištěním zla v Dol Golduru.__________ Ovšem od flashbacku v Jezerním městě přichází zlom, kdy se z fantasy s adjektivem dobrodružný film překlápí do temné fantasy, která je ozvláštňující svou sebeuvědomělostí, když se hlavní otázkou stává, jestli jdou zvrátit předem dané vzorce (v tomto případě mytického) vyprávění. Potíž s druhou polovinou je však nejenom ve změně tónu, ale i rytmu (na místo tří dvacetiminutovek a jedné čtvrthodiny se operuje ve dvou pětatřicetiminutovkách s epilogem), zatímco se vyprávění snaží udržet svou seriálovou výstavbu. Nesměřuje se ale k sjednocení nesourodé party, jako tomu bylo v Neočekávané cestě, ale k jejímu rozdělení (jedni jsou v Osamělé hoře, druzí v Jezerním městě, třetí v Dol Golduru) s příslibem věcí příštích.__________ Na vyvrcholení temné fantasy si je třeba počkat necelý rok, ta dobrodružná ho nabídla v první hodině ŠMAKOVY DRAČÍ POUŠTĚ v podobě nesmírně opojného úniku v sudech se spoustou nápadů, postupů ze seriálů i nápaditého stylistického odlišení tří skupin (jinak jsou snímáni trpaslíci s hobitem, jinak elfové a jinak skřeti, přičemž jsou odlišeni i délkou záběru). Snad se s TAM A ZASE ZPÁTKY ukáže zlom v polovině dvojky jako promyšlený tah._____ P. S. Viděna verze ve 3D s titulky. Ačkoliv se nejedná o konverzi a nad užitím třetího rozměru se evidentně přemýšlelo (jak vtahující pasáže zdůrazňující hloubku prostoru, tak distancující s různými podvratnými vtípky na hraně PG-13 s uťatými částmi těl padouchů), nedabovaná 2D varianta se jeví jako lepší volba. Už proto, že rychleji stříhané atrakční pasáže s trpaslíky a hobitem (sudy, pec a Šmak) jsou prostorově dezorinetující a potemnění moc plusových bodů nepřidává. (16.12.2013)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)

"Otče, proč nám lezou trpaslíci ze záchodu?" Tento dotaz zní mým uším celkem zábavně, ale kadence hlášek jedna za hodinu pro mne žádným důvodem k nadšení není. Pro mne je to zkrátka to tradiční české hej hou, hej hou a trpaslíci jdou (a Brouka Pytlíka mají s sebou). Radost mám tedy alespoň z toho, že tentokrát to nejenom vypadalo hezky, ale oproti prvnímu hobitovi se občas i něco stalo. Zejména raftování v sudech mne zaujalo natolik, že jsem se pokusil několikrát sjet náš potok, ale asi špatně vesluju mečem nebo jenom neumím odpružit nárazy do dna, protože mi to prostě nejede zdaleka s takovou lehkostí jako trpaslíkům. (29.03.2016)

║Rozpočet $250miliónov║Tržby USA $258,366,855 ║Tržby Celosvetovo $960,366,855▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $66,448,898 //počet predaných kusov 2,581,307║ Tržby za predaj DVD v USA $40,024,141 //počet predaných kusov 2,667,023║ rovnaké zúfalstvo a príbehová prázdnota ako predchodca, postavy stále povrchné bez skutočného ťahúňa a keď sa to rozloží na tu peknú bohatú minutáž tak máte pocit že pozeráte len báchorkovú telenovelu kde Vám postavy splývajú a stále neviete ktorej o čo ide aký má cieľ, veď už samotná príbehová kostra nemá čím upútať a len šuchtavo ťarbavo sa vlečie z miesta na miesto, za celý čas žiadne silné momentky ani ten drak nakoniec neberie aj keď počítačová animácia je na vysokej úrovni ale tie keci z Bilbom sú ako z materskej školky tie akurát tak otrávia, našťastie troška to tam oživí Legolas a jeho kolegyňa, Jackson sa opäť trošku nechal uniesť a podhodí nejaké tie maskové delikatesy či nejaké utrhnuté hlavy končatiny ale to beriem to mi u neho celkom sedí, už samo o sebe je film takým malým utrpeným, keď okrem toho vatového príbehu opäť oči dostali zabrať keď pri danej frekvencii obrázkov máte pocit akoby Vám polovičku filmu prehrávali zrýchlene, čím dosť trpia aj akčné sekvencie, ktoré sú z celej polovice úplne neprehľadné, český dabing nič moc fakt odbitý, sklamanie a zatiaľ jedno veľké zbytočné fiasko /videl v kine 3D verziu: 40%/ __moja recenzia (13.12.2013)