Hobit: Smaugova pustatina

Vrchol se blíží. DoS nabízí o poznání více akčních scén, násilí, temnoty a méně „rodinného“ humoru. PJ si dovolil výraznější odchylky od předlohy – pryč jsou doslovné přepisy dialogů jako v Neočekávané cestě. Minimalizovány jsou taky kamerové jízdy a působivé velké celky Zélandu, protože dvojka je indoorovější a také tmavší. *Spoilery* Mistrným tahem bylo trpaslíky nezavřít do sudů a nenechat v relativním poklidu dojet do Jezerního města. Skupina je pronásledována skřety a brzy přichází třetí strana (elfové), která bitku ještě více rozjitří. Celkově jsou skřeti ohavnější, děsivější a nechutnější, na Bilba postupně dopadá zhouba Prstenu, družina strádá, rozděluje se a Gandalf končí v kleci jako zvíře, atmosféra je cítit zoufalstvím a předzvěstí krutých časů – takhle má vypadat pořádná fantasy!/// Legolas dostal až příliš mnoho prostoru, takže pokud jste se posměšně šklebili u jeho sjíždění po štítech ve Dvou věžích a olifantích chobotech v Návratu krále, připravte se na nášup desítek neskutečných kousků, kdy ztepilý blondýn elegantně slajduje po pavoucích, skřetech a na hlavách trpaslíků dělá roznožky, které by mu záviděl i Van Damme. Rusovlasá Tauriel (krásná Lily) do příběhu zapadla poměrně hladce, byť s sebou přinesla lehce přebytečnou milostnou linii o nedovolené lásce lidí z dvou ras, (což někomu může připomenout Arwen s Aragornem), ale jde spíše o okrajovou část vyprávění./// Závěrečné scény se Šmakem (Cumberbatch má bohužel hlas hodně upravený) chtějí být novátorské a dravé. Družina se tak oproti knize nekrčí uvnitř hory, ale narychlo proti bestii organizuje bitvu epických rozměrů, ovšem vystavěnou na mnoha proměnných (ty pece!) a notné dávce štěstí (drak působí chvílemi jako imbecil, neboť skupinu opakovaně těsně míjí a nespálí ani kus trpasličího plnovousu!). Střihově je to nepřehledné, a i když je Šmak trikově docela autentický, je prostě poznat, že se honí v umělé hromadě mincí, sádrokartonových síních a u zadků jim hoří digitální oheň. Celkovou atmosféru rostoucího zla výborně podtrhne Bilbo svým zoufalým výkřikem do hlubin Ereboru, kterým film končí – a už se naštěstí nevrací k dvěma paralelním liniím v Jezerním městě, jež trochu otravně přerušují akci s marnivým drakem. P.S. Shore se překonal! 80–85 %. [Kino, 2D s titulky] (11.12.2013)

Vyčítat Peteru Jacksonovi – jak to tady mnozí činí – že se až příliš nechá unášet a zahlcuje nás atrakcemi, je nepochopení Jacksonovy podstaty. Ten se vlastně od doby, co jako mladý kluk pekl v mámině troubě masky zlých emzáků pro svůj celovečerní debut, vůbec nezměnil. VELKÉ PŘEROSTLÉ DÍTĚ, CO MILUJE FILMOVÉ TRIKY a rádo ohromuje vizuálními serepetičkami, co jdou kolikrát přes hranu. Náramně jsem si užil přeplácaného ´King Konga´, užívám si i přeplácaného druhého ´Hobbita´. Ten je tak vizuálně přepestrý a bohatý, že s ním v tomhle ohledu nesnese srovnání žádné jiné fantasy dílko, nebo pohádka za posledních deset let. Berme prvního vlažného ´Hobita´ jako jakousi „startovací rampu“ pro masivní druhý díl, pak tedy dostává své opodstatnění a smysl. Zároveň ale varuju – hledáte myšlenkové přesahy, oči-ždímající výjevy, zkrátka takový ten „lidsky hřejivý umělecký prožitek“? Pak se obraťte jinam. Naopak jdete na rozverného Jacksona, který je tradičně – jak mu to jeho naturel káže – utržený ze řetězu a hrne to do Vás hlava nehlava? Pak jste na správné adrese :o) (12.12.2013)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)

Dodnes si pamatuju, jak jsem v den premiéry vyšel z promítání Dvou věží a nadšeně zamířil zpátky k pokladnám, abych si tu nádheru okamžitě vpálil ještě jednou. Vůbec mě netrápilo, že se startovalo za běhu a končilo jen napůl. Přibyla totiž kupa výborných postav, větší otevření Středozemě fungovalo na jedničku a třešničkou na dortu byla geniální finální bitva. Je tedy Šmakova dračí poušť to samé v bledě modrém? Inu... ani omylem! Jacksonovy digihrátky tu naopak nabírají obludný a rozvleklý tvar, který v tom lepším případě budí nezájem a v tom horším vyloženě uspává. Největší highlight filmu, útěk v sudech, se přitom odehraje už po půl hodině stopáže (!). A i při něm je veškerá rozverná nápaditost trápena CGI zvěrstvy, která hobití ságu likvidují podobně jako o dekádu zpátky Star Wars. Všudypřítomná greenscreenová umělost ale není to nejhorší. Tím je nezajímavá banda postav (Bilbo je eliminován minimem prostoru, Thorin se zase mění v nudného maniaka), která absolvuje jednu utahanou zastávku za druhou, aby Jackson konečně předvedl draka... a vlepil vám do ksichtu možná nejohavnější filmový cliffhanger všech dob. Co je tedy ve finále platné, že je druhý Hobit vlastně dost akční a pořád se v něm "něco" děje. Ani desítky Legolasem nakrájených skřetů neuhasí touhu po napínavých, dojemných nebo jakkoliv jinak vtahujících momentech, které blockbuster od Petera Jacksona poprvé postrádá. Sem snad pořádnou dávku zábavy a emocí nedotáhne ani rozšířená verze... (6/10) (12.12.2013)