Réžia:
Peter JacksonKamera:
Andrew LesnieHudba:
Howard ShoreHrajú:
Martin Freeman, Ian McKellen, Benedict Cumberbatch, Luke Evans, Orlando Bloom, Evangeline Lilly, Richard Armitage, Graham McTavish, James Nesbitt, Ken Stott (viac)Obsahy(4)
Pod vedením legendárneho bojovníka Thorina (Richard Armitage) sa Hobit Bilbo Lazník (Martin Freeman) s čarodejníkom Gandalfom (Ian McKellen) a trinástimi trpaslíkmi vydali na dlhú a nebezpečnú púť. Cieľom ich výpravy je získať staré stratené kráľovstvo trpaslíkov Erebor, odkiaľ ich kedysi vyhnal drak Smaug. Výprava pokračuje smerom na východ a cestu zákerným lesom Severného Temnohvozdu jej križujú hrozivé obludy, ako je Beorn, meniaci kožu, či armáda obrovských pavúkov. Keď sa trpaslíkom podarí uniknúť zo zajatia nebezpečných lesných elfov, pokračujú k Jazernému mestu a nakoniec k samotnej Osamelej hore, kde musia čeliť najväčšiemu nebezpečenstvu svojho života - samotnému drakovi Smaugovi. Stretnutie s najstrašnejším netvorom preverí, či sú naozaj takí odvážni, ako si myslia a či ich priateľstvo vydrží. Súboj s netvorom napokon vyjaví, či len nepremárnili svoj životný čas a ich misia bude mať nejaký význam. (TV JOJ)
(viac)Videá (27)
Recenzie (2 197)
Kouzlo je pryč. Poprvé. Ve všech ohledech slabší než první film, tam kde se divák mohl v jedničce zastavit, být okouzlen prostředím a pobavit se dobrým dialogem, tak tady se pořád někam pospíchá, staré postavy se nerozvíjejí a na nové se kašle a Jackson s Lesniem pořád otravně kroutí kamerou do boku. ()
Hobit: Šmakova dračí poušťbude zřejmě podobně nejslabším dílem jako Pán prstenů Dvě věže,ale nic se nemění na tom, že jsem si tuhle výpravu opět skvěle užil. Já mám pro tenhle svět slabost a Jackson mi naservíroval opět zábavnou,temnou a epickou Fantasy. Výhrady tady určitě jsou také, občas mi chyběla u nějakých scén vtipná hláška,3D zbytečné a příliš natahované finále filmu spíše uškodilo než přidalo. 9/10 ()
"Otče, proč nám lezou trpaslíci ze záchodu?" Tento dotaz zní mým uším celkem zábavně, ale kadence hlášek jedna za hodinu pro mne žádným důvodem k nadšení není. Pro mne je to zkrátka to tradiční české hej hou, hej hou a trpaslíci jdou (a Brouka Pytlíka mají s sebou). Radost mám tedy alespoň z toho, že tentokrát to nejenom vypadalo hezky, ale oproti prvnímu hobitovi se občas i něco stalo. Zejména raftování v sudech mne zaujalo natolik, že jsem se pokusil několikrát sjet náš potok, ale asi špatně vesluju mečem nebo jenom neumím odpružit nárazy do dna, protože mi to prostě nejede zdaleka s takovou lehkostí jako trpaslíkům. ()
již od loňské premiéry Neočekávané cesty napjatě vyhlížené pokračování přináší směs očekávaného i nečekaného. Hobit: Šmakova dračí poušť překvapuje znepokojivým, otevřeným koncem, méně již pro prostřední díly filmových trilogií typicky temným laděním. v nevyhnutelném porovnání s jedničkou může zamrzet odklon od příjemné vypravěčské nenucenosti a odvážného pohádkového nádechu. tam, kde první díl sázel na osvěžující snahy vyvolat úžas z poznávání vizuálně skvostných reálií fantastického světa Středozemě a spoluprožívání dobrodružné cesty hobita Bilba, čaroděje Gandalfa a třinácti trpaslíků za znovudobytím obsazeného království, dvojka vytěžuje ověřené recepty hollywoodské „blockbusterové školy“. /// s pominutím retrospektivního prologu, připomenuvšího motivaci trpasličího „exilového“ krále Thorina Pavézy k putování do Ereboru – někdejší domoviny svého národa, nabírá vyprávění jeho družinu právě tam, kde ji zanechal předchozí snímek – na dohled od Osamělé hory, v níž na kopcích zlata vyspává obávaný drak Šmak. i poslední úsek cesty však skýtá nemalou porci obtíží od útoku obrovitých pavouků mezi pokřivenými větvemi Temného hvozdu, přes věznění v sídle lesních elfů po nekonečné nájezdy skřetů potají formujících armádu v odlehlé ruině. aby skřetí hrozbu prošetřil, opouští Gandalf společníky. v rozporu s jeho privilegovaným místem na plakátech se oblíbenému čaroději dostává trestuhodně málo prostoru. podobně velký podíl na příběhu připadl vnadné elfce Tauriel (Evangeline Lilly proslula především díky seriálu Ztraceni), ač postavě nepocházející z literární předlohy J. R.R. Tolkiena, nýbrž zrozené ze snů režiséra Petera Jacksona. mužskou složku publika tak usiluje uspokojit nejen přemíra soubojů, ale i sličná kráska, zatímco pro potěchu žen se z trilogie Pán prstenů vrací postava elfského lučištníka Legolase. dojem nemalého ústupku ženskému publiku budí i v knize neobsažené citové pouto mezi elfkou a trpaslíkem. /// společensko-kritická problematika mezirasových vztahů kupodivu nepůsobí nepatřičně mezi převážně nadčasovými mytologickými významy aspirujícími na univerzální platnost. zprvu slibný motiv neortodoxní lásky ovšem postupem času upadá do laciného patosu. jeho účast na závěrečné gradaci notně ubližuje údernosti finálního aktu, už tak rozmělňovanému paralelním vyprávěním. právě na ztrojeném finále se nejpatrněji projevuje méně konzistentní vyprávění ve srovnání s minulým dílem. ani Legolasovo zúčtování s vůdcem skřetů, ani měření sil mezi Gandalfem a vzmáhajícím se Nekromantem a ani snahy drakobijců přitom nedospívají ke kýženému završení. nelze se tudíž zbavit dojmu, že ač byla dřívější Neočekávaná cesta popisována coby pouhý odrazový můstek pro daleko epičtější pokračování, o Šmakově dračí poušti to platí ještě spíše. /// nastavovaným sledem akčních scén naštěstí občas probleskují kvality, které Jacksonovy tolkienovské adaptace vydělují z šedi akčních blockbusterů. autentický dojem podmanivého fantazijního světa evokují zejména leitmotivické krajiny Nového Zélandu. hlubší okouzlení vzbuzuje hudba Howarda Shora, která na sebe po většinu času neupozorňuje, i když ve vzácných okamžicích vyniknou osobitější jemnější skladby (The Woodland Realm, Thrice Welcome). špičkovou úroveň výtvarné stránky mají oba prozatímní hobitovské filmy společnou. nezapře se v ní pohádkovost adaptované látky, ač se jí filmaři snaží udolat strojenou velkolepostí. vždyť co jiného je Temný hvozd, než začarovaný les, a co jiného Dol Guldur, než strašidelný hrad. /// nade všechny prvky inspirované v pohádkách přirozeně vyniká drak. hojným sekvencím se Šmakem se daří vykoupit většinu zmíněných neduhů už od prvních chvil, kdy se Bilbo vkrade do sluje pod horou. napínavost Bilbova opatrného našlapování kolem spící nestvůry a následná „zdvořilostní konverzace“ s ní překonávají už dnes legendární hádanky ve tmě z jedničky. Šmak vystupuje jako plnohodnotná postava, co víc – vykazuje charisma a přitažlivost nejlepších padouchů filmové historie. Uznání patří jak trikařům zodpovědným za drakův imponující zevnějšek a schopnost chrlit oheň, tak ještě spíše Benedictu Cumberbatchovi za poskytnutí svého démonického barytonu (zde díky akustické úpravě spíše basu). svým výkonem zastínil i temného pána Saurona, toho času střádajícího síly k nadcházející válce. /// nejen neforemnou temnotou v Dol Gulduru se snímek podbízí fanouškům filmového Pána prstenů. tolkienovské téma o korumpující síle moci a bohatství ustupuje přívalovým vlnám bohapusté akce. chvílemi lze zahlédnout jeho stín v drakově bezmezné aroganci, v sobectví éterického krále elfů Thranduila a Bilbově lpění na prstenu. pokud se ale Tolkien vyznačuje reputací tvůrce schopného velmi detailně definovat podstatu zla, filmové adaptace za literárním odkazem daleko nezaostávají a Hobit: Šmakova dračí poušť se pravidlu nevymyká. () (menej) (viac)
Omnoho lepšie ako prvý diel. Po rozprávkovom úvode prichádza poriadna dávka temnoty a akcie plnej prestrelených a odfaklených hláv (Legolas je masér ako zamlada, resp. zastara), nastupujú čoraz pochmúrnejšie motívy a znepokojivý vývoj celej zápletky i charakterov postáv, humor takmer chýba a Smaug rozhodne nie je roztomilý dráčik, ale poriadne strašidelná beštia, pravý "serpent of the north"... skrátka a dobre, je to z môjho pohľadu ešte ponurejšie ako Pán prsteňov a miestami naozaj na hrane PG-13. Nepochybne je to autorský zámer a až pri spätnom pohľade na celú trilógiu zrejme oceníme, ako ju Jackson krásne gradoval od rozprávkových frkov, poletujúcich tanierov a sopľavých obrov až po pálenie detí v Jazernom meste a umieranie hlavných postáv v monumentálnom vojnovom závere. Treba oceniť, že hoci je to naozaj veľkolepé a evidentne strašne drahé (áno, nájdu sa aj slabšie triky, hlavne pri scéne so sudmi, ale celé finále je úchvatná pastva pre oči), stále sa v tom nestráca ten malý novozélandský chlapec hýriaci zábavne krutými nápadmi. Navyše to má na rozdiel od jednotky závratné tempo, až som si miestami hovoril: "Dobre, a teraz si aspoň na chvíľu sadnite k poháru piva a trochu sa porozprávajte." Lenže nie je čas, film je nabitý dejom, neustále sa hrnie dopredu a je to fajn, pre ladenie atmosféry a vzťahov si rád počkám na rozšírenú verziu (bude určite viac Beorna i starostu Jazerného mesta). Tauriel mi veľmi sadla, Smaug je ohromujúci, Gandalfov stret s úhlavným nepriateľom hrozivý a použitie "trpasličích výrobných prostriedkov" v záverečnom boji s obludou takmer geniálne. Desolation of Smaug je skrátka veľké žrádlo, navyše naznačuje, že hlavný chod bude ešte mäsitejší. ()
Galéria (256)
Fotka © New Line Cinema, Metro-Goldwyn-Mayer, Warner Bros. Pictures / Mark Pokorny
Zaujímavosti (79)
- Evangeline Lilly (Tauriel) začala s natáčaním len 3 mesiace po narodení syna Kahekilho. (corona)
-
3 000 let starý Thranduil (Lee Pace), jehož jméno zaznělo v rozšířené verzi Společenstva Prstenu (2001), je v předloze oslovován pouze jako „král elfů“.
(Gar-mogoth)
- Gandalf (Ian McKellen) vypráví o devíti služebnících – nazgûlech, kteří se poprvé objevili ve Společenstvu Prstenu (2001). (Dracconnis)
Reklama