Dvojitá hra

Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90% (08.07.2010)

Ten kdo první uměl rozdělat oheň byl nejmocnějším na Zemi. Než mu to ukradli. Být první něco znamená….. Nezajímavý příběh o lásce a průmyslové špionáži. Svět agentů a souboj společností, kde je tolik konspirací a fíglů, že už mě to ani nebaví. Jo, kdyby někdo z nich tak umřel… . Nejhorší je, když jsou ,,oni dva“ spolu. To je nuda. Špiónská romantika nefunguje. A J.Roberts už asi nikdy nebude nejlépe placenou herečkou (i když hubu má furt největší). PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (13.11.2009)

Už samotný námět jakéhosi geniálního přípravku na vlasy mi nepříjde nikterak zajímavý. Nepřišel mi zajímavý jak zamotaný děj, tak i postupy loupeže onoho zázraku dvojicí Owen/Roberts. V podstatě jedna menší akcička a jinak samé tlachání o ničem. Snaha namluvit nám, že ti dva spolu něco mají a za dvě minuty jsou proti sobě, se vydařila, ale je zcela bezúčelná, protože vám to bude totálně jedno. 20% (30.07.2009)

9/10 Rád se nechám "ojebat" (filmem), pokud má svůj styl a umí vyprávět, je chytrý. DVOJÍ HRA Tonyho Gilroye všechna kritéria splňuje a nedostavuje se u ní "syndrom prstu v prdeli" (vlastní terminus technicus, viz můj komentář k ranému Tykwerovi), kdy by divák měl pocit, že ho chtěl film VELKOU POINTOU přechytračit.______________________________________________ (Protože "nepoučený" snad ocení, nakolik do sebe vše logicky zapadá, a "poučený" odhadne VP od poloviny, ale bude nadšený důslednou formální stránkou, kdy se titulní "duplicity" odráží ve stylistickém i vypravěčském - vyprávění teď a tady + flashbacky, vyprávění teď a tady na dvou místech zároveň - systému filmu.) Srovnání se žánrově spřízněnými "podrazáckými a parťáckými" snímky je sice na místě, ale v tomto případě nejde o pečlivé plánování a poté napínavé provedení, nýbrž nedůvěru mezi postavami, která by se měla přenést i na diváka a ten by se měl ptát, nakolik jsou předkládané flashbacky spolehlivé.____________________________ (Protože se v úvodu okázale cituje Hitchcock (po INTERNATIONAL druhý film s Clivem Owenem, kde se upomíná na ZAHRANIČNÍHO DOPISOVATELE), je jasné, že se setkáme s "vracečkami, které neposkytovaly všechny potřebné informace".) Rád dám plné hodnocení filmu, který má svůj vlastní styl (dlouhé, přepečlivě komponované scény převážně v polocelcích, perfekcionistické rozmístění herců a předmětů v mizanscéně, retro hudba a příznačný odjezd v závěru), umí vyprávět a důmyslně distribuuje informace ve vyprávění, je chytrý... a má co říct. Tony Gilroy totiž opětovně sděluje něco o nadnárodních korporacích, sporech mezi nimi a jak si vůči nim stojí profesonálové, ale "pouze" lidé, nikoliv instituce. Jo, a z té práce s McGuffinem vyloženě "uchcávám". P.S. Jen bych chtěl dodat, že kdo se ve vyprávění ztrácel a nestíhal vstřebávat či vůbec vnímat, co se děje, a na zákldě toho považuje film za překombinovaný či vykonstruovaný, je "intelektuálně neprůbojný". Děkuji za pozornost. 9/10 (09.05.2009)

Tony Gilroy se opájí jako scénárista svou genialitou a výsledkem je rafinovaně se tvářící podívaná, která je ve skutečnosti velmi jednoduchá až prostá a vlastně úplně o ničem. Já chápu, že někoho baví nechat se oblbovat dvě hodiny v kuse, ale jak správně říká POMO, za soustředěnou pozornost nečeká diváka žádná odměna. Stylová prázdnota. Po skvělém Michaelu Claytonovi rozhodně zklamání. (15.07.2009)