Dvojitá hra

Scénář: Tony Gilroy .. Oldscool korporátní thriller s pevným tvůrčím záměrem, lehce mdlými herci a jen občasným záchvěvem vtipu. Očekával jsem, že se nám Gilroy odváže a odlehčí mnohem víc, ale přes onu vyzrálost je stále dosti chladný. ___ Budu věřit, že si to Tony Gilroy vymyslel a zpracoval do detailu přesně, protože jsem se občas v neustálých předtím/předtím/předtím scénách občas lehce ztrácel. A to zejména z důvodu vláčného tempa vyprávění, které působilo hodně únavně. Být tak děj svižnější, rozhodně bych to uvítal, protože více než dvě hodiny jsou na - v jádru tuctový - námět až moc a stravují se trpčeji. Poslední doušek je však špičkový. (13.05.2009)

Tony Gilroy je podľa mňa oveľa lepší scenárista, ako režisér. Jeho štýl rozprávania príbehu a všakovaké obrazové vychytávky, napr. úvodný súboj Giamattiho s Wilkinsonom, sú určené pre niekoho iného. Nemyslím to ako kritiku, len že sme sa spolu minuli. V podstate to isté ako debut, len komerčnejšie a divácky prístupnejšie. Uvidíme, čo urobí s Bourneovým odkazom. (01.06.2012)

Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90% (08.07.2010)

Mazaná podívaná plná mazaných a ještě mazanějších lidí, kterým jsem, přiznám se, nejednou naletěl. A ačkoliv mě nejvíce pobavily úvodní zpomalené titulky s Paulem Giamattim a Tomem Wilkinsonem, nemůžu rozhodně říct, že by mě zbylé dvě hodiny nudily. Clivu Owenovi (který mi v Dvojí hře mimochodem svým herectvím dost připomínal Harrisona Forda, což nebylo na škodu) a Julii Roberts to spolu slušelo, Tony Gilroy opět dokázal, že je stejně dobrý režisér jako scénárista, líbil se mi i Newton Howardův soundtrack a neustále flashbacky, které tomu, co jsem viděl před nimi, dávaly úplně jiný smysl... Jsem spokojený. (17.03.2012)

A já se tak těšil..... přitom obsazení svádělo k velkým očekáváním, která se nakonec bohužel ( pro mě ) nenaplnila. Scénárista a režisér mého oblíbeného Michaela Claytona Tony Gilroy za režisérskou stoličkou a v hlavní a vedlejších rolích moji další oblíbenci Clive Owen, Tom Wilkinson, Paul Giamatti. Scénář není špatný, herecké výkony bez nijakých větších výtek, v tom bych problém neviděl, ale co jednoznačně sráží tento snímek je jeho unylost, vláčnost, utahanost či jak chcete. Nevěřil bych před shlédnutím, že to řeknu zrovna o tomto snímku, ale já se opravdu nudil a chvílema prosebně vyhlížel konec. Mezi Julií a Clivem to patřičně nejiskřilo a tak se opravdu nebylo čeho chytit, snad až na náznaky výstupů dvojky Wilkinson, Giamatti, kteří ale nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Slabé 3* (29.09.2009)