Duel Frost/Nixon

Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že před dlouholetými oblíbenci - FIncherem a Mendesem - jednoznačně upřednostním novinku Rona Howarda, vysmál bych se mu. Ale... ano! Howardův vycizelovaný styl k látce skvěle padne a to, že nemá tak osobitý autorský rukopis, je pro dramatizaci pohnutých politických událostí jenom výhodou. O dvě třídy lepší než Královna. A velký potlesk pro Franka Langellu, na jehož tváři jsem doslova visel. Čtyři s velkým plusem. (10.02.2009)

Nejprve to vypadá, že tohle téma nemůže utáhnout dvouhodinový film. A řádně zaujmout. Nakonec je opak pravdou a tenhle slovní souboj v některých momentech přiková k sedačce. Může za to jeden nápad britského baviče a moderátora talk-show Davida Frosta, který se v honbě za vidinou vysokých ratingů neváhá zadlužit a vyzve po aféře Watergate v ústraní žijícího exprezidenta Nixona na sérii rozhovorů. Nixona zaujme nejen slušná finanční odměna, ale i možnost rehabilitovat se před národem. Jenže lehkomyslný Frost z nápadu nakonec vykřesá ostře sledovaný soud, který bývalý prezident nikdy neměl. A hrdý národ se možná dočká nějaké té omluvy od jediného oficiálně odstoupivšího amerického prezidenta.. Ron Howard je přepečlivý a na snímku je to znát. Jeho dílo je přehledné i pro neznalé a podstatně mladší ročníky a i přes dosti nezáživné téma je dostatečně atraktivní. Obyčejný televizní rozhovor je tu nosnou dramatickou linií, k čemuž režisérovi bravurně vypomáhá ústřední herecké duo. Frank Langella i Michael Sheen rozpoložení obou bojovníků vždy dokonale dokáží převést na plátno. V některých momentech fakt velká poklona (sorry, Seane i akademici, ale o Oscara se měl poprat Langella s Rourkem). Obrovská profesionalita čiší i z dalšího hereckého osazenstva (Sam Rockwell, Kevin Bacon nebo Matthew Macfadyen), Rebecca Hall zase dokazuje, jak moc dokáže vymačkat i z tak maličké role. A navíc jí to náramně sekne. Oko divákovo nicméně potěší i výborný střihač s kameramanem, kterým může Howard líbat nohy. A vlastně i sám sobě.. (21.09.2010)

Tak bohužel zdejší nadšení nesdílím. Z tohoto filmu jsem byl nejvíc nadšenej před jeho spuštěním. Tohle měl být napínavý rozhovor připomínající boxerský souboj ? Olala až na poslední den rozhovru mě to připomínalo Moravcovo nedělní kdákání s politikama. Mám být ohromen z toho že politici jsou kolikrát na rozhovor připraveni lépe než moderátoři ? Aby ne, vždyť mají celý týmy tzv. mediálních trenérů na druhou stranu třeba takovej Miloš Zeman je nepotřeboval vůbec a takovýmu Topolánkovi by nepomhla ani armáda mediálních trenérů. Tohle byla vysloveně nuda a velmi špatně udělaný film, postrádal tempo, adrenalin, ale i emoce. Vždyť jenom pátrání po výrocích,rozhovorech či skutcích se mohlo udělat napínavý jak finále hokejovýho mistráku a samotný rozhovor ? To měl být gejzír adrenalinu, kratkých slovních obratů, nevyvratitelných tvrzení z obou, upozorňuju z obou stran, tomu bych říkal "válka před kamerami" tohle bylo spíš v duchu kdo komu první rozšlápne pečlivě stavěnou bábovičku. Od většího hvězdnýho průseru film zachraňuje naprosto famozní herecký páně Franka Langella. (25.07.2011)

My čekali disciplinované, suchopárné plkání o politice z rodu stokrát omletých a zatím přišel vitální, vrstevnatý a kromobyčejně napjatý duel ve slovní rohované, který nakopává třaskavé pnutí mezi Howardovým pečlivým režijním vedením, slušným scénářem (rovinou významových monopolů) a neuvěřitelným über-výkonem veterána Franka Langelli, který proslulou postavu Richarda M. Nixona ani v nejmenším nekarikuje (!), ba dodává mu extrémní psychologickou hloubku a... polidšťuje jej (jinými slovy z něj nelze odtrhnout zrak). Abych se však zastal i ostatku skvěle vytypovaného ansámblu, ani ten Frankovi nezůstává nic dlužen a důsledně se vyhýbá situaci, že by spadl do kategorie hlavní hvězdou "označkovávaného" křoví (s prominutím) - vyzvedávám proto všechny, vyjma velkoústé R. "Thank you, Mr. President" Hall(ové). A speciální pochvala pak putuje do notového zápasníku Hanse Zimmera. Jeho novátorsky znějící minimalistická kompozice nemohla být k povaze filmu vstřícnější. // Nicméně s ohledem na to, že jsem při sledování první půle neustále váhal, zda sleduji komedii, která se tváří jako vážně pojaté historické drama či vážně pojaté historické drama, které se tváří jako komedie, za plný počet nenadělím. To je záležitost, kterou si budu muset do příštího interview ujasnit. (01.03.2009)

Velký zážitek. Z duelu Frost vs. Nixon sice vítězně odešel Frost, na plátně však můžeme za vítěze považovat dokonalého Franka Langellu. FROST/NIXON je báječný herecký koncert, druhak kvalitní a svižná rekonstrukce (žádné stoneovský 3-hodinový spektákl se nekoná) a do třetice velmi kvalitní drama, poslední hodinu ve které se odehrává interview jsem sledoval s hodně velkým napětím. 90% (23.06.2009)