Medzi vlkmi

Možná tomu filmu trochu ublížil střih, protože některé scénky působily nedotaženě - ale to se asi už nedozvíme. Každopádně jsem byl ale celkově mile překvapený, byť nejvíce mě překvapilo, že charisma Liama Neesona stále funguje a dá se na něm vystavět celý film (pravda, je to už 7 let staré, ale to neva). Děj byl sice zčásti nepřekvapivý, ale celkově zvládnutý tak, aby se divák nenudil (tedy aspoň většina diváků, když koukám na ty hvězdičky kolem...). Pro mě osobně je to tak 75%. (28.02.2018)

„Do something. Do something. You phony prick fraudulent motherfucker. Do something! Come on! Prove it! Fuck faith! Earn it! Show me something real! I need it now. Not later. Now! Show me and I'll believe in you until the day I die. I swear. I'm calling on you. I'm calling on you!... Fuck it. I'll do it myself...“ Docela nechápu ty výtky směrem k nevhodně zkombinovaným motivům survivalu a existenciálního dramatu, vždyť to druhé je přidaná hodnota, kterou první žánr se zištných důvodů zřídkakdy nabídne. Všechny ty silácké řeči slabochů, slabošské řeči siláků a uprostřed toho Liam Neeson tváří tvář smrti. Závany melancholie, Carnahanův osobitý vizuál, ve své intimitě dokonalé první a poslední minuty či Ottwayova drsná výzva k Bohu, než naposledy půjde do pranice. The Grey má tendenci v dalších hodinách a dnech v divákovi doznívat, až mu třeba odpustíte tu přihlouplou scénu se zdoláváním útesu či přepálenou démonizaci psovité šelmy. A teď si představte ty rozpaky, kdyby po nich šel agresivní sob či nevytření lososi..! Stejně mi ale cosi říká, že to celé bylo jen o tom, jak je vlk člověku člověkem… (23.01.2017)

Když vlkům rupne v kuli, zapomenou, že jsou vlci. Začnou pak tančit kolem ohně s panem Neesonem a krvelačně lovit mukly a soudný divák si může akorát tak ošoupat chrupavku mezi atlasem a čepovcem nevěřícným kroucením hlavou. Je ale možné, že třeba ten mamlas, co tohle bezmyšlenkovitě naškrábal v přestávce na oběd mezi vysáváním Liamovy žumpy, prostě jen nepřišel na vhodný způsob, jak dostat na Aljašku lvy. Náš charismatický Ir patrně usoudil, že je majitel hovnocucu skvělá konexe a tak na to kývl. Jednu dávám jen za ty chudáky, kteří museli kvůli takové plytké, nízkorozpočtové, slaboduché kravině mrznout v nějaké kanadské prdeli. (01.03.2012)

Aneb jak umí poslední záběr vylepšit celý film. Tedy ne, že by ten zbytek byl špatnej. Mně se ta tísnivá a mrazivá atmosféra, ve které jsme z vlků viděli jen náznaky, hodně líbila. Ale až díky kulervoucímu závěru to ve mně správně rezonovalo. Škoda příliš nevýrazných vedlejších postav, protože kromě výborného Neesona tady vůbec nikdo nezaujme. I tak ale velká spokojenost. (01.04.2012)

Svoje chvíle to mělo. Vití vlků v lese má grády, přelez přes propast je těžkou zkouškou všech akrofobiků, pár krvákových scének potěší, atmosféra "ledu, sněhu a pustiny" je působivá, sem tam se povede pěknej pohled na zasněžený panorama. A Neeson se svým herectvím a hlasovým spektrem sakra výraznější, než všichni ostatní. Zdejší banda jsou nudný tataři, co se předhání ve výbuších vzteku, vyprávěním dojemných životních příběhů, sebeobětováním a haluškách. A vlci... Lepší by asi bylo, kdyby jen řvali v lese. Když totiž přijdou do záběru, vypadaj jako lepší odvar tvajlajtovskejch mluvících vlkodlaků, až člověk jen čeká, kdy alfa samec při příchodu k ohni řekne: "Nazdar, jak to jde?" A vyloženě na facku je stupidní linie s flashbacky na Neesonovu ženu, to radši čučet, jak se černoch budí ze sna a brečí nad mrtvou sestrou. Není to ten film, co jsem původně CHTĚLA vidět (něco jako The Edge s vlkama a bez Hopkinse), ale jednou se na to koukat taky dá. (03.10.2012)