Dokonalý únik

Dobrou polovinu stopáže se Dokonalý únik pohybuje v celkem známých thrillerových vodách a míří si to k jasnýmu konci, kterej by asi každej očekával, i když já tušil, že to tak jednoduchý nebude, jenomže, i když se film pokouší o šokující zvrat a daří se mu to, tak tim vlastně celej příběh děsně postaví na hlavu, vůbec tomu nepomůže asi 10ti minutová flashbacková vysvětlovací pasáž a nezachrání to ani hodně dynamicky natočených posledních 20 minut, kde režisér ukázal, že je rozhodně nápaditej. (22.10.2009)

Tak něco přesně takového jsem potřeboval.. Sexy dobrodružství šlehnuté pořádnou dávkou napětí a nečekaných zvratů. Mladý pár se rozhodne pro romantickou svatební cestu na Havaji. Dokonalý ráj, dokonalý únik od všednosti. Jenže jejich klidné plnění snů naruší informace o nedávné dvojité vraždě v nedaleké lokaci, nicméně jejich pohádka směle pokračuje. Jak nakonec kartami zamíchá jiný mladý pár? A vlastně ještě další? Režisér/béčkař David N. Twohy si s námi od začátku hraje, přesně ví, kdy má přitlačit, kdy ubrat. Řemeslo umí solidně, díky němu se divák stává tak trochu voyeuristou, několikrát otočí naši pozornost zcela jiným směrem. Jakkoliv může rozuzlení vypadat banálně a trochu matně, zapadne do výsledku jako poklice na hrnec. Samozřejmě leccos může ve finále připadat lacině a otřepaně a leckoho to může namíchnout, ale já si užíval dokonalý vizuál a solidní zápletku, která, i když něco už bylo z poněkud absurdnějšího soudku, neurazí. K tomu všemu se musí připočíst lahůdkové obsazení. Hlavní zúčastnění do diváka dokonale zaseknou své herecké drápky, zejména Timothy Olyphant je Pan Nejistota (však pamatujeme jeho „Přítel, vrah, přítel vrah.“). Nikdy nevíme, s čím vyrukuje (kovová destička v lebce) a jen sledujeme jeho herecký um s vytříbeným výrazivem. Nejen od dob čtvrté Smrtonosné pasti umí výhrůžně mluvit a tvářit se ďábelsky vzpruzeně, tady přidává dokonalou rozpolcenost své postavy, aby co nejvíce mátl diváka. Mírně ňoumovitý Steve Zahn se živí coby začínající scénárista, takže občas podléhá přehršelem konspirací. Milla „těsné latexové oblečky“ Jovovich je naštěstí úplně jiná, než v posledních hubených letech, kdy to jen pálila do zombíků. A to je moc příjemné zjištění.. Prostě staromódní nadžánrová hra na kočku a na myš, která místy opravdu dokonale funguje a vzbuzuje neumělé brnění nervového systému. A přestože to celé brnkání nestálo žádný velký balík, nepůsobí film jako lacině odbytý. Několikrát se s postavami projedeme po šachovnici a v závěru jim nejednou budeme držet pěsti. Palec nahoru.. (01.11.2009)

Exploitation proměňující se s každou přibývající minutou v kaufmanovské rošády soupeřícího scénáristy a jím utvářené postavy-golema. Jak si povšimli někteří postmoderní teoretici kultury, reprezentace vyhnání z ráje (podle židovské tradice je golemem v podstatě první člověk, Adam) a odloučení člověka od přírody se v Dokonalém úniku od mu podobných 70kových filmů jako Vysvobození proměnila - už se nejedná o tradiční varování, ale o ironické zdůraznění směšnosti dané katastrofy. Tradiční tragické zápletky se stávají komedií a katarze se proměňuje v pointu. Byl to však už Franz Kafka, kdo přišel s tezí, že moderní doba vytěsnila z lidského života tragično a nahradila je mnohem méně invenčním grotesknem. (20.10.2009)

Rádoby promyšlená žánrová hříčka tvářící se, že nakope prdel nejen postavám ve filmu, ale i divákovi. Přesně ten typ filmu, který vám u další (rozuměj druhé, většinou třetí) projekce při znalosti konceptu (a pointy) nedá vůbec nic. Poprvé jsem se nechal "ojebat" téměř až do finálního prozrazení, podruhé už děkuji nechci. Nápad vcelku originální, zpracování standardní v rámci konvencí, zážitek značně rozporuplný. Diskutabilních momentů a detailů tam na mě bylo až příliš. (16.12.2009)

Tenhle film se mnou dobře vychcal (a doufám, že i s vámi). Manželský pár jede na svatební cestu kamsi na exotickou Havaj, projít se po ostrově a tak. Jenže současně s jejich příletem se nedaleko odehrává vražda jiného amerického párečku, a tak se i naši hrdinové zdají být v ohrožení. Jsme svědky drama/thrilleru s tušením exploitation/hororu, když zhruba po hodině BOOM, spolu s dlouhým flashbackem přichází zásadní, dost nečekaný zvrat a divák je vržen do závěrečné béčkové kdo-s-koho desetiminutovky. Milla působí civilním dojmem a je mnohem sympatičetější než v RESIDENT EVILu, hlavním hereckým tahounem je tady ale výtečný 'American jedi' Olyphant. K dalších složkám filmu se vyjadřovat nebudu (mínusy jsem nenašel), sečteno podtrženo: paráda. (20.02.2010)