Cesta do stredu Zeme

Když jsem naposled viděl film, který měl v názvu román od Julesa Verna (Cesta kolem světa za 80 dní ), málem sem po jeho skončí zeblil celou Prahu, jako se mě z něj udělalo špatně. Po této přímo hrůzostrašné zkušnosti jsem Cestu do středu Země dlouho bajkaloval, ale nakonec jsem nevydržel, zmáčknul na ovladači čudel, který otevírá vrátka se jmenovkou HBO, otevřel kukadla i mysl a byl jsem pln očekávání jak má další návštěva do světa Julesa Verna v moderním filmovým pojetí dopadne. A světe div se, dopadla nad očekávání, dokonce mám chuť se na cestu vrátit. Humor, dynamika, napětí, vizuální zprácování všechno funguje skvěle. Scény kdy hlavní hrdinové poprvé spatří střed země jsou nádherné, trošku se mě vybavil Avatar, při pohledu na Anita Briem se mě zase trošku vybavil sex a při pohledu na plakát k filmu se mě vybavila vzpomínka na jedno báječné a zábavné filmové dobrodružství a takovýhle vzpomínky mě pak ještě dlouho voněj v hlavě. Jen by mě zajímalo, jak by zdejší kvanta samozvaných vodborníků na 2D a 3D technoligie hodnotilo film, kdyby před nima zůstalo utajeno, že snímek existuje ve 3D. Nic, jsem na CSFD a pokud jde do tuhýho, tak zdejší papoušci a mistři ve vševědění vždy sborově zakdakaj "není to podle historickýh faktů" "současný český filmy stojej za hovno" "ve filmech se používal jiný typ pistole, než americká policie ve skutečnosti má" "škoda, že se ve filmu používají modrý filtry" "na Baye se můžou koukat jen blbci" "Troška točí pro idioty", zkrátka téměř každý divácky úspěšný film či režisér má u zdejších nedodělků a samozvaných vodborníků svou vlastní, 100x opakovanou pitomoučkou frázičku. (26.04.2010)

Film začal a já měl pocit, jako by panu střihači někdo řekl "hele, ne abys tam měl moc dlouhý záběry". Opravdu tohle mě ze začátku trochu štvalo. Tohle a fakt, že když Fraser nehraje v některém dílu Mumie, tak se neumí prodat. Jinak tohle není špatná adaptace, akorát humor je podřízen spíše dětem, pro které je tohle prakticky natočeno, takže ani tohle filmu nevyčítám tak moc. Záběry ve středu Země byly skvělé (několikrát mě napadlo, jak asi tenhle film musel vypadat v 3D) a stopáž je opravdu akorát. Na konci jsem měl nutkání dát i slabší čtyři hvězdy, ale to by nebylo fér vůči všem těm filmům, které jsem takto ohodnotil. Proto dávám 60 %. Rozhodně je to lepší než tato verze ze stejného roku. (12.09.2011)

PC skákačka převedená na plátno, příčemž vykrádá, co se dá a vykrádá velmi okatě. Efekty velice průměrné, nějaké fyzikální zákony nikoho nezajímají a logika si také vzala dovolenou. Jediné plus za ústřední hereckou trojici, především za Frasera, který i navzdory naprosté demenci své postavy zůstává těžkým hláškařem... A vlastně ještě za hudbu... Uznávám , že ve 3D to může být alespoň slušná atrakce, což je také asi jediný účel tohoto filmu. V normálním kině nicméně postrádá smysl. Proč na to chodit do kina, když "je to všechno v knize"... (28.08.2008)

„Na planktón mi to pripadá trocha veľké.“ Mám rád nezáväzné bezstarostné dobrodružstvá, Julesa Vernea a (to najmä) Brendana Frasera... nemôžem si pomôcť, je to sympaťák, spisovnejšie by bolo napísať „je sympatický“, ale „je sympatický“ nie je úplne to isté, čo sympaťák. Preto sa mi táto jeho cesta do stredu Zeme („jeho“ preto, že si ju aj produkoval) páčila. Viem, viem, okej, na Oscara to nebolo, ale jednoducho ma to bavilo. Pošlite na mňa Tyranosaura Rexa, zalejte ma lávou... mám Brendana rád. Vie si vychutnať hlášku („Čaká nás tu niečo zlé?“ – „Tiež som na to myslel.“) a od MÚMIÍ akoby, nuž, troška zmúdrel... čo je super. Triky nekvalitné ale krásne, výprava nestála gigantické more peňazí, ale tiež ma bavila, chcel som sa ňou poprechádzať. Postáv máličko, ale aspoň je viac času na chémiu medzi nimi – a vzťahy. Dej sa rúti svižne dopredu, veselo strieda „skutočné“ islandské exteriéry so štúdiovými interiérmi a bohato ťaží z témy („Zjedz toho trilobita, potrebuješ živiny.“). (27.05.2011)

Věru bych nechtěl být tím, kdo píše oficiální obsahy filmů. Co totiž o tomto lze napsat? Že by; třináctiletého kanadského kluka zaveze jeho matka na desetidenní dovolenou ke strýčkovi z Ameriky. Během těch deseti dnů stihnou Sean a Treff zajet na Island, poznat sexy horskou průvodkyni Hanu, propadnout se s ní do středu Země, zabít pár masožravých rybiček, kytiček a jednoho dinosaura, vzájemně si nespočetněkrát zachránit život a nechat se vyplivnout v dinosauří lebce gejzírem lávy smíšeného s párou zpět na zemský povrch kam jinam, než pod samotný Vesuv, kde je zbrzdí hrozny červeného vína, díky čemuž bez úhony zastaví u chaloupky domorodého Taliána, kterého vzápětí odškodní diamantem. U toho všeho se stíhají vozit důlními vozíky, vesele klábosit při tisícikilometrovém volném pádu, stavět vory pomocí švýcaráku, skákat po magnetických balvanech, prorážet skálu klackem a listovat knížkou nebohého Julia Verna. Hm, jak si to tak po sobě čtu, nabývám pocitu, že jsem si musel před psaním tohoto komentáře asi pořádně prásknout. Ve skutečnosti jsem však byl pouze divákem filmu s názvem Cesta do středu Země. Filmu, z jehož dvaaosmdesátiminutové metráže by se výběrem těch nejlepších gagů a za saxofonového doprovodu Felixe Slováčka dala utvořit vcelku nabytá hodinová groteska. Filmu, jenž lze nazvat mnoha přívlastky, ovšem který nejlépe vystihuje pouze jediný, a sice – trapný. A když už jsem myslel, že je konec, že už mě nic nepřekvapí a doufal, že alespoň poslední záběr zůstane neposkvrněn, otevřel Sean batoh a tam byl… Ďiblík… :-D (15.02.2009)