Generation Kill

Taká miera (dialógovej) vierohodnosti vo vojnovej dráme s prihliadnutím na fakt, že smerovanie dramatizácie bolo absolútne vlažné a zamerané skôr na mdlé faktory každodenných činností mariňákov (s neprestajným križovaním popkultúry toho času) vo vojnovej zóne, som už dlho nevidel a ani neviem, či vôbec (určite predbieha aj doku-drámy). Je to debilné, stupídne, vulgárne, špinavé, perverzné, frustrujúce. Tvorca televízneho klenotu The Wire David Simon tu skrz vysoko oceňovanú knihu Evana Wrighta vdýchol dialógom taký pulzujúci život a vďaka nim vytvoril takú pevnú záplatu, že aj keby bol seriál po technickej stránke čisté diletantstvo (a naozaj v tejto sfére neexceluje), koniec koncov by sa stále jednalo o pozoruhodné dielo – k čomu treba uviesť: akčné scény stoja za bačkoru, sporadicky sú pomerne dosť smiešne (zaváňajúce béčkovým puchom), strih je častokrát úplné hovno, kamera pri snímaní tvárí detto, no a technika (okrem HMMWV) je komplet v CGI (stoka fakt). Prečo päť hviezd? Autenticita & dialógy. Generation Kill je bez výnimky v súlade so všetkým, čo som za posledné roky o téme videl/čítal (doslova stovky materiálov) a ani v jednom momente nespadá mimo. Plus priamočiarosť, bez skarhaného pátosu, bez glorifikácie, bez pozlátka. Obnažená nekompetentnosť, debilita a – ľudovo povedané – kktizmus. Prekrásna nádhera.. Bližšie ku sedeniu v "hamvíku" smerom na Bagdad nebudeš. S ansámblom 28!! protagonistov, ktoré svojimi presvedčivými výkonmi stierajú hranicu istoty. Záverečná scéna vypovedá viac ako sa dá slovami prezentovať. A dať si to na posedenie 2x za tri dni asi nie je najzdravšie, že? Hneď za tým sa rozhodne oplatí schrúmať aj OUaTiI... ♪♫ (x / x) (28.3.2023) (30.3.2023) (30.03.2023)

Naprosto epesní minisérie HBO Generation kill je vymazlená dobrůtka o mariňácích během začátku války v Iráku. Nesnaží se oslňovat akční podívanou a nudit řečmi plnými patosu - ba naopak - podává tento uzavřený svět kolem jednotky 1st Recon Marines očima reportéra časopisu Rolling stone, Evana Wrighta. Je to pohled nenadsazený, nebezpečně přirozený až mrazivý. Herecké výkony celé jednotky, motivační přístup Godfathera (s jeho neodepsatelným hlasem), každodenní problémy s nespánkem, sraním a honěním, chuť po smrti jako důkaz strachu z ní, absurdita celého konfliktu a válčení obecně a v neposlední řadě jednotka jako celek, ve kterém se veškeré popichování skládá z neskutečných asociací, vás při sledování nenechá v klidu, a co teprve, když si začnou zpívat. To vše je Generation kill. (20.12.2008)

Mariňáci, 1. průzkumný prapor při bojích v Iráku. Ehm, oni si vlastně ani moc nezaválčili. O tom je tento seriál. Dozvíte se hodně o ,,týlu“, vyslechnete spoustu ,,mouder“, ovšem opravdu chytrých myšlenek je málo. Když pomineme tu základní…. . Dělají svoji práci, plní rozkazy, seržant je čurák a kolem umírají děti. Ale domorodci to berou jinak. Každý se chová podle svýho IQ. PŘÍBĚH**** HUMOR** AKCE*** NAPĚTÍ ** Nemám problém s obsahem. Jen myslím, že třeba Mendesův Mariňák má mnohem lepší atmosféru. Tady se toho děje na tu stopáž hodně málo. Ale na druhou stranu, O TOM TO BYLO. (17.01.2009)

Vojnových filmov/seriálov zobrazujúcich vojnové konfliky novoveku je veľa. 50% z nich sa ale venuje 2. svetovej vojne a iba niekoľko málo zabrdne do najnovších (posledných 15 rokov) konfliktov. A tie sú potom často diametrálne odlišné od “druhosvetovojnových“ či “rákosnickych”. Odlišných z dôvodu, že aj moderné konflikty a spôsob ich vedenia sú iné. Vojna v Iraku trvala 28 dní a vyžiadala si na americkej strane 3993 obetí (iba na porovnanie v druhej svetovej vojne stratili Američania vyše 400 000 vojakov). Iračania svojím počtom, výcvikom a tobôž výstrojom (aj keď v GK mariňáci z 1. prieskumnej na tom tiež neboli zasa až o tak dobre, keďže aj vychytávky na svoje humvee si museli objednávať cez e-bay:)) nesiahali Američanom ani po členky. Kto čaká, že bude GK niečo na spôsob Band of brothers môže byť sklamaný. Akcie je v seriáli málo a keď dôjde k bojom sú rýchle a s jasným výsledkom. Vojaci teda poväčšinou nebojujú, ale kecajú o “veľkých pravdách“ (napr. že keď muž pozerá porno nechce tam vidieť tvár duda, ktorý babu nakladá), hláškujú, serú na prenosných šerbľoch (často aj za extrémnych podmienok), masturbujú, strachujú sa o život J. Lo a inými spôsobmi zabíjajú voľný čas. Vrámci plnenia povinnosti jazdia Irakom, obdivujú jeho krásy, spoznávajú jeho milých obyvateľov a šíria demokraciu. Kde obdivovaním sa myslí “kobercové” obstreľovanie miest plných civilistov, spoznávaním ľudí strieľanie do každého Iračana (vrátane civilistov), lebo v istom okruhu od cieľa misie je považovaný za nepriateľa každý a šírením demokracie denné zisťovanie potrieb civilistov v oslobodenom Bagdade no večerné stiahnutie sa do táboru, zatiaľ čo okolo dochádza k vybavovaniu účtov medzi obyvateľstvom. Kritiku vedenia konfliktu v Iraku najlepšie vyjadrí posledných 5 minút filmu kde si 1. prieskumná za doprovodu The man comes around od Johnyho Casha púšťa zábery z celého víťazného ťaženia. Pozerať video až do konca zvládne iba najjednoduchší chlapec roty Trombley... Na záver môj obľúbený dialóg v ktorom traja vojaci “predabovávajú” rozhovor ich veliaceho s Iračanci. K nemu dojde po tom, ako amíci nechali zhodiť xy ton bômb naprázdno, lebo si pomýlili svetlá dedinky vzdialenej 40 km s približujúcou vojenskou kolónou nepriateľa vo vzdialenosti 15 km. Veliaci sa potom s irackým prekladateľom snaží dodatočne nájsť nejaký vrak ktorý by mohli dopraviť na miesto bombardovania a ospravedlniť tak jeho použitie. VOJACI- Vole, co si myslíš že si říkaj? VELIACI- Promiň, Meeshi. Řekni tomuto muži, že přicházíme jako přátele. PREKLADATEĽ IRAČANOVI- Vole, mùj velký americký přitel tady s tebou pořádně vyjebe, jestli nám neukážes nějaké vybuchlé tanky. ARABÁČ- Habadabada? Daba daba. PREKLADATEĽ- Vole, tihle Iráčané milujou fakt, že jsme tady. Kurevsky milujou svobodu a myslí si, že ty firebally minulou noc byly kurevsky vychytaný, vole. Vy američané jste zabili mnoho písku. Ten písek, byl VELICE zlý. (27.04.2009)

I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat, a on praví: "Pojď, a viz." I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo Smrt, a peklo šlo za ním. Narodil jsem se 10.11. 1775 v kráteru po bombě. Moje máma byla M-16 a táta byl ďábel. Každá chvíle mého života je hrozbou při život váš. Žeru ostnatej drát, chčiju napalm a na 300 metrů ustřelím mouše prdel. Jezdím po světě a hledám antiamerikanismus a všude s sebou nesu lásku k mámě, chevroletu, baseballu a koláči s jabkama. Jsem pěšák. Jsem špinavej, hnusnej, smradlavej, zpocenej, zavšivenej, překrásnej synáček děvky, co zahání vlky od dveří už 225 let. Jsem námořní pěšák Spojených států. Vypadáme jako vojáci, mluvíme jako námořníci a z obou máme to nejhorší. Ukradli jsme orla letectvu, lano armádě a kotvu námořnictvu a v sedmý den, kdy bůh odpočíval, jsme prorazili jeho perimetr a od tý doby šéfujeme všemu. Ve dne válečník, v noci milenec, občas taky kořala. Mariňák od boha. Semper fidelis. (16.03.2014)