Rozorvané objatia

Nevím, zda mě alespoň jednou Almodóvar dokáže nadchnout natolik, abych jeho počinu dal s čistým svědomím 5*, poněvadž ani v tomto případě nejde o výjimku, ale Rozervaná objetí řadím k těm zdařilejším režisérovým dílům. Zpočátku jsem hlavnímu představiteli tu slepotu moc nevěřil (na což je moje divácké oko zvláštně citlivé), ale nakonec mě o ní dokázal přesvědčit. A šlo o velmi dobré drama o jedné nešťastné lásce a tragédii, se zajímavým příběhem a výbornými hereckými výkony. Ve výsledku slušné 4* a mírné zklamání z toho, že Penélope Cruz nedostala více prostoru. (27.06.2013)

Rozervaná objetí jsou kvalitním barevným snímkem, který vzdává hold španělské kinematografii. Bylo zajímavé sledovat, jak se vyvijí vztah mezi hlavní herečkou a režisérem. Jak už je u Pedra zvykem i zde uvidíte gay románek a vysvětlení všech problému se opět vysvětluje tím, že se děj přesune do minulosti. To mám na jeho filmech nejraději, protože můžete sledovat život ve španělsku, jak v současné době, tak i v minulosti a můžete díky tomu porovnávat rozdíly, jak v kultůře, tak v chování lidí. (31.12.2011)

Jelikož se v poslední době koukám snad už úplně na cokoliv. Tak mě nemohlo minout ani španělské drama. Ze španělské filmografie jsem měl možnost vidět velice kvalitní horory. Rozervaná objetí na mě působí jako poslední ostrůvek pravé nefalšované poctivé filmařiny. Pedro Almodóvar bude zastánce starých dobrých časů, který jistojistě odmítá současnou hollywoodskou produkci. Ani se mu nedivím, když má navíc režisér k dispozici Penélope Cruz. Ta překvapí několika docela odvážnými scénami. Film ovšem neoplývá nikterak vydařeným závěrem. Dozvíme se čí je kdo otec, kdo za co může a padla. Trošku uspěchané řešení. (08.11.2010)

Možná pro každého tvůrce přijde jednou chvíle, kdy zatouží vyznat lásku své práci. A bez ohledu na věk, um a zkušenosti bývá vyznání lásky spojeno s koktáním, ruměncem a rozpaky, až na ten detail, že tady nepostihlo umělce, ale diváky. Jasně, Vše o mé matce nebo Mluv s ní to není, ale neštěkali bychom v tom případě, že A.P. točí pořád jedno a totéž? Je to totéž a není; nechybí vášně, žárlivost, osudová tajemství, zničující síla tvoření, barvy, až oči přecházejí a Penelópe, ale současně výsledná koláž tvoří jiný obraz, než na jaký jsou pravidelní návštěvníci Almodóvarovy galerie zvyklí. Někdo tím bude zaskočen a bude snímku vytýkat melodramatičnost, banalitu a neoriginalitu, já ale patřím k těm typům, které víc potěší vánoční překvapení v podobě šály a rukavic než když půl roku dopředu vědí, že dostanou Rolls-Royce, a k těm potížistům, kteří si při prohlášení "tohle jsme viděli už tisíckrát" nejsou schopní vybavit jediný snímek. Zato jsou schopní úpěnlivým pohledem přimět svého spolunávštěvníka kina, aby zaplatil částku za nepřítomné další dva diváky nutné k tomu, aby se hrálo, a přispět tak k vítězství Almodóvara nad krizí (za cenu mrtvých duší). A druhý den vyhrabat z lednice poslední letošní rajčata a s domácím gaspachem se usadit na zahradě, na kterou dopadají sluneční paprsky posledního slunečného dne letošního roku. (13.11.2009)

Pedro Almodóvar a jeho vlastní pocta filmařině. Melodrama o krásné herečce a režisérovi je vyprávěno poněkud komplikovaně, ale my diváci bychom od Almodóvara vlastně nechtěli žádnou klasickou telenovelu. Plusové body za krásnou Penélope Cruz, která ve španělských filmech může i hrát (v amerických se pouze vystavuje), a za filmařsky nepříliš využívané krásy ostrova Lanzarote. (21.10.2012)