Chicagský tribunál

"Nic jako politický proces v  Americe neexistuje"   Téměř padesát let po válce, za kterou se stydí největší "demokracie" na světě a půlka toho světa se tedy musí stydět s ní,  tu máme  po Četě , Apokalypse a Forrestu Gumpovi konečně užvaněný příspěvek tehdejších amerických pirátů s květinovou vlajkou.  Jak jednoduché to všechno je,  na jedné straně stojí karikatury mocí posedlých a na straně druhé vtipní intelektuálové a svázaní černoši. Vím naprosto přesně, na kterou stranu se přidat. Na jedné straně politický hnůj se současnými až nechutnými souvislostmi, kdy má moje pacifistická podstata chuť přetáhnout obuškem pár omylem agresivních žlutých vest nebo opíchat nějaké to X, aby si konečně vybralo. Na straně druhé naprostý souhlas s verbalem a spoustou ostatních, natočené je to naprosto úžasně.   Měknu a tak místo protestní jímky vykydám čtyři hvězdy.  A už se musím konečně kouknout na něco od Leni Riefenstahl, očekávám podobný zážitek! (13.05.2021)

Mám rád drámy zo súdnej siene a tak som si myslel, že táto novinka bude úplná pecka, keďže sa tu chválou nešetrí. No začal som pozerať a nič moc teda, skoro ma mrle zožrali. Dialógy zväčša založené na politike a polícii. Nič pre mňa. Na druhú stranu ale uznávam, že filmovú kvalitu to malo, hlavne kamera bola super. A herci boli tiež vybraní veľmi šikovne. Priemer. 60/100 (18.01.2021)

"The whole world is watching." Chicagský tribunál těží zejména z výtečného hereckého obsazení a námětu podle skutečné události. Přestože se snímek z větší části odehrává v soudní síni a sestává hlavně ze soudních dialogů, obžalob, námitek, svědectví atd., tak nepůsobí zbytečně upovídaně a nudně, ba naopak - napíná diváka skrze slovní přestřelky a konfrontace mezi jednotlivými aktéry, což se mu daří až do samotného závěru. Z herců mě nejvíce oslovili Cohen, Langella, Rylance a v menší roli i Keaton, nicméně i ostatní zúčastnění se svých partů zhostili přesvědčivým způsobem. Film v sobě zručně mísí dobové nahrávky se Sorkinovou rekonstrukcí skutečného případu a poutavě poukazuje na odvěký boj mezi "obyčejnými poctivými lidmi" a "politicky amorálním systémem". (17.04.2021)

„Chicagský tribunál“ je film, který se u mě po zhlédnutí okamžitě katapultoval mezi nejlepší filmy roku 2020. Film mě zaujal proto, že ho napsal i režíroval velice uznávaný a šikovný scénárista Aaron Sorkin, kterému tahle látka naprosto sedí a proto, že jde opět o další silný osobní příběh vycházející ze skutečných událostí z roku 1968, kdy údajně plánovaný protest několika demokratů a velké skupiny lidí vyeskaloval později do soudního procesu, do usvědčení a opravdu do něčeho co si pravděpodobně ti všichni zúčastnění ani nepředstavovali. V samotném středu téhle demonstrace byla sedmička zúčastněných. Od toho je ten originální název „The Trial of the Chicago 7“. Chicagská sedmička – těch sedm usvědčených – je v dnešní Americe takový pojem, něco, na co se odkazuje ve velkém a něco, co se stalo jakousi živoucí legendou. Pokud by si někdo náhodou myslel, že tento film je jenom další nastínění nějakých historických událostí, něco, co pochopí jen ten, kdo se orientuje v historii, koho zajímá soudní proces či něco podobného, tak se extrémně plete. Já sám vím o politice naprostý kulový. O téhle konkrétní události jsem slyšel jen z doslechu, takže jsem neznal žádné podrobnosti. Vlastně jsem ani netušil co přesně tam zanítilo ten rozpor a už vůbec jsem neměl páru, jak tohle všechno dopadlo a přesto, že mě toto téma tak trochu míjí, že mě moc nezajímá, tak ten film si mě naprosto získal. Aaron Sorkin už v minulosti díky psaní scénářů dokázal, že i relativně komorní ne úplně záživná témata dokáže díky své dravé podobě a formátu předat divákovi tak, jak bych prostě vůbec nečekal. Téma filmu fakt není něco, co by vás mělo extra bavit, ale Sorkin umí to téma na ploše dvou hodin neuvěřitelně dravě svěže a zajímavým způsobem podat. Musím pochválit skvělý casting toho gigantického obsazení. Všichni podávají neuvěřitelné výkony a každá postava si to krade pro sebe. Díky tomu, že chicagská sedmička nemá na všechno úplně stejné názory, tak tu mezi nimi vzniká hodně zábavná dynamika. Film je navržen a vykonstruován tak, že nemá úplně přímočarou linku, vždycky je prokládán nějakými flashbacky a vedlejšími příběhy, přesto to všechno drží pospolu velice tuhým lepidlem a já jsem zíral na to, jak to dohromady dává dokonalý smysl. „Chicagský tribunál“ je zkrátka dobře na jedničku s hvězdičkou vystavěn. Nemohl jsem uvěřit, jak ve mě toto téma dokáže vyvolat tolik emocí, kdy se dokážu usmívat, kdy se dokážu doslova smát, nebo kroutit hlavou nad tím, co tam ty postavy dělají, obzvlášť když vím, že je to podle reality, ale pak okamžitě přepnu do strachu, nějaké lítosti či nepochopení. Je to kolotoč emocí a já musím tleskat, protože tohle se jen tak nevidí. Film doporučuji naprosto všem. /90% + FILM ROKU/ (21.01.2023)