Zvony od Panny Márie

Původně se moje hodnocení filmu vyšplhalo až ke čtyřem hvězdám, ale po shlédnutí se musím usadit spíše u slabší známky. Na diváka sice dýchne takový roztomilý humor (hlavně na začátku, v podání Crosbyho), ale rozhodně bych neřekl, že se jedná o osvěžující zábavu, díky některým delším scénám dochází snadno dech. Tím bych nechtěl říct, že na takový starý styl se nerad dívám, ale moje prvotní obavy z délky 120 minut byly asi na místě. Kdoví, zda by bylo i těch tří hvězd, nebýt film z doby, kdy na place vystupovaly skutečné osobnosti - škrtněte ústřední dvojici a budu se pohybovat nejspíš někde nad propastí. Málokdy vidíte tak sympatické postavy. V normální situaci bych si vybral jednu, přiklonil se k ní a fandil jí. Zde to tak nebylo - obě poloviny měly dle mě něco do sebe. Aby neměly, Bing Crosby je důkaz, že hrající zpěvák není urážkou filmového průmyslu, jako tomu je hlavně dnes. A když je tou oponentkou paní herečka Ingrid Bergman, tak stěží mám co řešit a i ty slabší pasáže bez problémů přežiji. V případě Ingrid se mimochodem jedná o roli, která je asi nejodlišnější oproti těm zbývajícím deseti, co jsem zatím viděl. Nelze však říct, že by do prostředí plné dětí nesedla, mimo hraní mě zde ale více zaujal její krásný zpěv (odkaz jsem tu již kdysi dával). Příjemný snímek na odpoledne, u kterého nezávidím potencionálním zájemcům o remake - takhle silné obsazení neseženete. (23.07.2009)

Naivita bola už v jedničke dosť zjavná, no ešte to bolo celkom zvládnuteľné, aj vďaka iným prednostiam, ktoré Going My Way mal - lepší príbeh, vtipné momenty a hlavne Bing v úlohe mladého farára, ktorého metódy neboli úplne podľa predstáv konzervatívne zmýšľajúceho starého kňaza. Tu je tá naivita nielen znásobená, ale minimálne umocnená na tretiu. A celý film prejde bez jediného vzruchu (ak nepočítame kurz boxu sestry Ingrid :-) ako EKG pacienta, ktorý práve zomrel. Márne som čakal na niečo, čo ten film oživí - že niečo vyvedie niektorý zo žiakov, alebo že Ingrid zažije nejaký románik alebo aspoň citové vzplanutie (najlepšie ku Crosbym), ale nič. Všetky postavy sú ako z rozprávky z ríše dobra, dokonca aj spočiatku nevrlý Travers (ale čo čakať od herca, ktorý je ako stvorený pre úlohy milých a dobrých deduškov)... Ani žiadny emocionálne silný záver sa nekoná, aj keď ho zrejme tvorcovia zamýšľali. A toho doktora, čo každému na počkanie vykecá zdravotný stav svojich pacientov by som z fleku vyhodil, či niekedy to bola vec verejná a choroby iných sa bežne preberali, jedine pacient sa o svojom stave nemal nič dozvedieť? Tých nepochopiteľných vecí tam je viacero, ako stratenie Patsynho otca a následné vrátenie akoby nič po 14 rokoch. Ktorá žena by mu aspoň nevykričala, kde celú tú dobu bol, no tu to prešlo len tak, akoby sa vrátil po pár dňoch z pracovnej cesty. Všetci musia byť milí, usmiati, žiadne zvýšenie hlasu, žiadny náznak hnevu, proste dokonalá idylka, ktorá má od reality na míle ďaleko... (11.09.2018)

Ingrid Bergman je pre mňa múza,ktorú vidieť na plátne znamená jedine požehnanie s veľkým obdivom.Mám rád jej filmy,v ktorých stelesňuje charaktery rôznych postáv,a táto sa zaraďuje k tým,na ktoré budem spomínať. Bing Crosby je osobnosť,nevidel som s ním väčšie množstvo filmov,ale zatiaľ,čo viem je,že má talent na spev a taktiež herecké nadanie a dobrota.Predchádzajúci snímok od Lea McCareyho Going My Way,ktorý dostal 7 Academy Awards,medzi ktorými bol aj pre Binga za herecký výkon,nadvädzuje na výborný performance,začo má opäť nomináciu. Príbeh sa situuje na cirkevnú školu,do ktorej prichádza Bing,aby pomohol upadajúcej škole sa postaviť na kolená,a popritom má na starosť robiť dobré skutky,čo vie na výbornú... Tento počin má kvality ako predchádzajúci Going My Way,a to vďaka skvelým hercom,režisérovi Leovi,hudbe,piesňam,ale najmä ako decentne je podaný príbeh,z ktorého srší dobrota. Pri snímku sa dá prežiť pohodový oddych spojený s relaxom a scénami,na ktoré sa skvelo pozerá aj po takmer 70 rokov. (01.04.2014)

Hlavním trumfem je Ingrid Bergman. Ta je ve filmu naprosto neuvěřitelná a pro jednou vážně nepřeháním. Její sestra Mary Benedicta je na první pohled striktní jeptiškou, se kterou byste na kafe rozhodně nešli. Na pohled druhý je to však správná holka do nepohody, která řeší šikanu svého žáka privátními lekcemi boxu. Právě vztah O´Malleyho a Benedicty je pak katalyzátorem, který (alespoň pro mě) posouvá tuhle černobílou dramedii mezi to nejlepší, co se v Hollywoodu před 70 lety urodilo. Pokud vás konec nerozbrečí, tak nemáte srdce. (25.02.2024)

Film plyne v téměř relaxační atmosféře a sledujeme málem dokonalý svět: například ostrý byznysman Bogardus chce nejdřív starou školní budovu koupit pro své podnikatelské zájmy a děti přestěhovat do konkurenční St. Victor’s. Pak se z něj mávnutím kouzelného proutku stane zbožný člověk a St. Mary’s naopak věnuje novou nádhernou budovu, co postavil. Jsou tu ale i smutnější momenty, hlavně když se O’Malley od lékaře dozví, že Benedicta trpí slabou tuberkulózou. Milovníci černobílé klasiky si přijdou na své a mohou si vychutnat někdejší filmařskou praxi: prakticky všechny dějové předěly odděluje „stmívačka“, jsou tu dlouhé pasáže bez jediného střihu, např. bezmála tříminutový rozhovor Benedicty s žačkou Patsy. Pro ostatní to bude nekonečná nuda. (09.01.2006)