Bibliothéque Pascal

Nenápadný film, který si rozhodně zaslouží vyšší hodnocení, proto nakonec ta čtyřka. Hlavně za konec, za literární kroužky, tak trošku v latexovém hávu. To jsem fakt valil oči, jako tenisáky, co jsou někteří jedinci ještě schopní na tomhle poli vymyslet a nakonec jsem zjistil, že jsem (díky bohu) snad úplně normální a na podobné choutky si raději nechám zajít chuť. (02.07.2015)

Viděno na Letní filmové škole 2011. Zvláštní film. Nicméně, obal zde zvítězil nad obsahem, který zde tak nějak není. Respektive je, ale od takhle zajímavě udělaného filmu bych čekal nějakou hloubku, jenže mi to přišlo jen jako prázdná skořápka. Krásná skořápka, ale prázdná. Samotná Bibliotheque Pascal je lehce bizarní, hezky bizarní. Ale co z toho, když je to jen pěkné nic. Za surrealistické provedení si to ale nezaslouží nijak shazovat, další film bude jistě dobrý. A já se nijak zvlášť nenudil. (31.07.2011)

Jak vyrobit best of art films? Začneme sociálním dramatem, přidáme trochu magického realismu, zinscenujeme divné scény jako od Lynche, přidáme sen inspirovaný Švankmajerem a nakonec to celé zaplácneme pseudointelektuální úchylárnou. Jenže když vidím v jedné scéně čerstvě vysvobozené sexuální otroky a kapelu vedenou mrtvým kapelníkem, vůbec mi nepřipadá, že jde o postavy z jednoho a toho samého filmu. Až budou příště pejsek s kočičkou zase natáčet film, nejspíš si výsledek nechám ujít. (08.06.2015)

Liverpoolském varieté pana Pascala je místem, v němž se slaví "konec literatury". Pan Pascal, stejně tak jako jeho mnohem slavnější předchůdce, má svoji metodu, a dovede o ní rozprávět pomocí pochodní, vysokého kola a místností označených literárními hrdinkami a hrdiny. Vedle Johanky z Arku a Desdemony, jsou tu bezpochyby též paní Bovaryová, Nataša Rostovová a další, Don Juan, Faust ani Pinocchio tu zajisté také nechybí. Z literatury se stává "obsah díla k maturitě" a nakonec slavné české "hlášky", tj. repliky většinou o dvou větách. Zde je to ale trochu jinak. "Vytrhané" texty (podobně jako zuby) se převádějí do "snuff" formy, která se předvádí na soukromém jevišti pro maximalizaci uspokojení jednoho z aktérů a utrpení druhého. Myslím, že právě tohle je nejzašší kout, kam se literatura může dostat. V rámcovém příběhu (navrácení dítěte do matčiny péče) vidíme, jak obtížné je zastřít realitu fádním a banálním a tuctovým příběhem. (30.11.2019)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)