Bibliothéque Pascal

Takový na první pohled až moc umělecký film, který chce okouzlit svou formou a mimo jiné také vzbudit v divákovi depresi z toho, co vlastně sleduje. Je to alegorie na poměry v Evropě východní a západní a ukázka toho, že najít lepší místo k životu nutně nemusí znamenat začít žít lépe. Forma mě ale neokouzlila a anotace mě nadchla víc než výsledek. (07.10.2016)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)

Už dlhšie sa považujem za diváka, ktorý si rád vychutná aj filmy, ktoré sa nevezú na vlne mainstreamu. 'Bibliothéque Pascal' je jedným z tých filmov, o ktoré bežný divák ani len nezakopne, v tomto prípade sa tomu ani nečudujem. Pomerne obyčajný príbeh je nasilu a nezmyselne doplnený o artové prvky, ktoré z filmom a príbehom nemajú takmer nič spoločné a zbytočne brzdia jeho vážnosť a trpkosť celej pointy. Záverečných dvadsať minút som neprestajne krútil hlavou nad tým ako jednoducho sa dá znemožniť pointa celého filmu. Široké rozpätie žánrov je typické pre balkánske filmy, ale myslím, že v tomto prípade výsostne stačilo zostať pri dráme s prvkami komédie a napätia. Pokus o umelecké dielo bol v tomto prípade zbytočný. 55%. (08.03.2011)

Nenápadný film, který si rozhodně zaslouží vyšší hodnocení, proto nakonec ta čtyřka. Hlavně za konec, za literární kroužky, tak trošku v latexovém hávu. To jsem fakt valil oči, jako tenisáky, co jsou někteří jedinci ještě schopní na tomhle poli vymyslet a nakonec jsem zjistil, že jsem (díky bohu) snad úplně normální a na podobné choutky si raději nechám zajít chuť. (02.07.2015)

Maďarský magický realismus 1) 38letý herec Szabolcs Hajdu si příběh napsal, zrežíroval, obsadil svou rumunskou ženu 34letou Orsolyu Török-Illyés (hlavní postava Mona) a svou dcerku (dcera Mony)._____ 2) Spoiler. Dají se vysledovat paralely mezi Moniným osudem a společensko kritickým apelem filmu: jmenujme například zaměření místností v nočním bordelu příznačně symptomaticky nazvaným Pascalova knihovna anebo povahu sociálního pracovníka jako jakéhosi usměrňovatele, duchovní dozor, který poslušně zařadí Monu mezi husičky z východní Evropy, které si svou naivitou a nedostatkem odpovědnosti (spolu)zavinily svůj osud. Podobně lze vyložit celý snímek. Na rozdíl od hudby, kde mám rád výklad (vzpomeňme na zeměpisný popis toku Vltavy ve Smetanově symfonické básni), ve filmu (z povahy věci je popisný dost sám o sobě) se rád nechám vést a toulat se spolu s autory hájemstvím jejich, a potažmo i vlastní, fantasie. Je to jako když bloumám po cizím městě bez průvodce, bez mapy, jen tak, kam mě kroky zavedou. Někdy je to příjemné a osvěžující._____ 3) Závěrečné dvě pointy připomínají, že film je více magický než realistický. (08.06.2015)