Buffalo Soldiers: Odvaha a přátelství

Čekal jsem nekritickou oslavu černošského hrdinství v II.SV a také kritický pohled na bílé vedení americké armády a obojího se mi, do určité míry, dostalo. Černošská jednotka je vinou bílého zbabělého důstojníka postřílena a zbydou jen čtyři vojáci, kteří se dostanou na území ovládané nacisty. Cestou zachrání malého chlapce a dorazí do italské vesnice. A pak se to zaseklo - čas, který ti čtyři vojáci strávili ve vesnici byl víceméně nudný, neúměrně dlouhý (to především) a nastavovaný rozhovory typu "Jak Bůh může dopustit, aby umíralo tolik lidí." nebo neurvalými, neustále se opakujícími, návrhy jednoho z vojáků místní dívce. Ke konci to zase nabralo trošku spádu a na úplném závěru tu byla opět snaha vyvolat slzy, ale na mě to nějak nefungovalo. A taky jsem vůbec nepochopil Leguizamovu postavu - nevím jestli existuje nějáká režisérská verze, kde by byla vykreslena, ale takhle tam byl jen proto, aby vyhodil noviny z okna. Zajímavá tak byla akorát retra do minulosti a přiznám se, že při jedné scéně mi nebylo dobře po těle. Stejně jako byl průměrný film, tak byly i průměrné výkony herců a tak jediný, kdo mě zaujal, byla krásná Valentina Cervi. I díky přetažené stopáži dívám jen 50% (11.06.2009)

Špatná práce. Dlouhý a špatně udělaný. V 21. století by člověk čekal, že už se nebudou požívat laciné triky a do očí bijící blbosti jako střílení od boku apod. Akční scény byly jedny z nejhorších, co jsem kdy viděl. V některých místech ani nedávaly smysl a i laikovi se lehce řekne - WTF?! Vyzbrojte pár děti praky a tito "vojáci" nemají šanci... Příběh ucházel, ale to zpracování ho dokonale pohřbilo. (11.01.2011)

Hej nuda jak pruda. Nechápu to vysokohodnocení. Předně mě tam sralo to okecávání boha a kraviny kolem. V těch černoších jsem měl první polovinu filmu zmatek, že jsem nevěděl, kterej je kterej (kromě čoko obra, kterej ale zase byl krajně nesympatickej a pěkně blbej). A už jenom to, že to nebylo podle skutečné události, se na mým hodnocení podepsalo tučným odpočtem. A co měl být vlastně ten zázrak? (13.04.2009)

Spike Lee vkročil do dosud neprobádaných vod. Příběh o skupině černošských vojáků za druhé světové válce je v rámci válečného filmu něčím ojedinělým. Na přístupu k válce jako takové se však mnohé nemění. Spike Lee je opět aktivisticky angažovaný, za což má u mě nejeden bod, ale kritiku soustředí pouze na rasové otázky, které se nevyhnuly ani spojeneckým silám. Stejně jako další zástupy za ním přistupuje k tématu s pietou a nostalgií po pravém přátelství. Takovéto chlapáctví je jakousi esencí tohoto žánru a i kdyby se Lee třeba na hlavu stavěl, tak z vyjetých kolejí se dostat nedokázal. O poznání hůř dopadl akčních pasážích, které jsou zmatené a v některých okamžicích až příliš nevěrohodné. A tak je film nejsilnější zejména v komorních scénách, což je na válečný film poněkud zvláštní. Ale i přesto v rámci žánru nabízí takový Tobruk zajímavější pohled na válku, než zkušený matador Spike Lee. (05.08.2009)

World War II has its heroes and its miracles. Strašně moc jsem na tohle těšil. Jak trailer tak samotný úvod slibuje výbornou věc. Čekal jsem něco trošku jiného ale zklamaný nijak moc nejsem. Hlavně nečekejte válečný film plný bitev, o to tu nejde Spike chtěl natočit mnohovrstevný opus jenomže všechny ty fragmenty mu nějak nefungujou. "Rasistická" americká armáda, křesťanství, nacisti i ony zázraky. Spike hlavně konstatuje a nekritizuje (i nacistický velitel má rád básničky). Škoda, že se víc nevěnoval dvěma nejzajímavějším postavám, a to malému Angelovi a pratyzánovi Peppimu. Tohle a trochu víc akce a byl by plný počet. "I know who the sleeping man is" (02.02.2009)