O uloupené divožence

Pohádka měla nakročeno k zajímavému a neotřelému příběhu. Scénáristé ale nemají odvahu na nějaký přesah a poselství jaké najdeme v pohádkách H. C. Andersena, C. Perraulta či bratří Grimů. Robertovi šlo hlavně o pomstu bratrovi. Potom, se seznámí s krásnou divoženkou, ta se mu zalíbí a když je to navíc princezna, jak si myslí, neváhá si jí vzít. Pak se ale dozví pravdu a má li volit mezi bohatou princeznou a krásnou divoženkou, vybere si pragmaticky. Zafru, která se pro něj vzdala všech kouzelných vlastností a nesmrtelnosti odvrhne. Zafra je zavržena i vlastní komunitou. Místo aby byl Robert potrestán samotou, za svou hamižnost a prospěchářství, Zafra se k němu vrátí a žijí šťastně až do smrti. Scénáristický paskvil. (26.04.2020)

Něco tak otřesnýho jsem už v TV dlouho neviděl... Vojtek je totální imbecil, divím se, proč ho vůbec strkaj furt do tý bedny, tenhle týpek nemá s hereckým povoláním nic společnýho. Opravdu je nutný, aby ČT strkala prachy do každý debility? Že má pan režisér na svědomí Pramen života, to mi už hlava vůbec nebere. (01.12.2009)

Roman Vojtek jako druhorozený princ, který se dá na dráhu loupežníka a Dana Marková jako víla, která se vydává za unesenou princeznu. Beru pozitivně že se točilo v hezkých exteriérech, má to snesitelnou délku a je interesantní, že Dana Marková ve své asi největší roli tam polovinu času běhá v negližé, ale výsledek je hrozně nezajímavý nudně vyprávěná slabá story. (12.06.2019)

Přesně ten typ pohádky, která není bůhvíjak výborná, ale zase to není úplný propadák. Spíše běžný televizní průměr. Ovšem alespoň se tvůrci vydali do krajin a nespoléhali se na zázemí studia. Navíc Dana Marková je další z menší řady hereček, do kterých jsem platonicky zamilován. Pro její úsměv a oči. Je nesmírně sympatická. Už od dob Zemský ráj to napohled. Romantická pohádka nakonec končí v romantickém lůně přírody. Občas to chce čas než si někdo uvědomí, koho vlastně měl nebo mohl mít, to známe i z běžného života. Pořád se něco děje a taky to není taková ta pohádka abstraktně umělecká. (26.04.2020)

Zhýčkaný druhorozený synek hraběte a asi i třetí syn hraběte (zjevně studoval na kněze) se rozhodnou, že už mají plné zuby, svojí příbuzenskými sňatky zdegenerované rodinky, včetně pablba nejstaršího bratra a dají se na dráhu loupeživého rytíře. Moc jim to nejde a tak není divu, že padnou do osidel lehce hippiesácké divoženky Zafry.  Také se tam vyskytují víli (nic moc) a královna víl, co je nemastná, neslaná a zjevně je tam jen do počtu. Děj moc smyslu nedává a představa, že by kdokoli mohl v té ruině žít v zimě šťastně až do smrti je přímo směšná, nebo chteli mohl, ale moc dlouho by si to zmrzlé štěstí neužil. Za mne dvě skřítkovské hvězďule. (26.12.2023)