Stiahni ma do pekla

Laciná lekačka, byť velmi stylově natočená. Tam, kde snímek Sama Raimiho získává svou nespornou filmovostí a zručně zvládnutým řemeslem, ztrácí bohužel svou předvídatelností a skutečně již nesčíslně krát viděným příběhem... Škoda, že se režisér takového kalibru neodhodlal rozbořit ten omšelý zaběhlý hororový model... (08.09.2009)

Tak tomuto říkám pořádný horor. Parádní souboje, mnoho mrazivých a lekacích scén, které jsem těžko rozdýchával, ale naštěstí je zde několik odlehčujících vtipných okamžiků. Příběhově atraktivní, Alison Lohman mocinky atraktivní, a jedinou černou a výraznou kaňku vidím digitální efekty, které až moc bijí do očí. Tak jen 4* hodnocení. V kině mě velice pobavila reakce jednoho pána, jež u napínavé sekvence, kde se lekačka přímo nabízela zvolal "už néé"... (19.06.2009)

Znáte ten pocit, když se posadíte na horskou dráhu a po prvním sešupu si uvědomíte, že jste právě udělali obrovskou nevratnou chybu, kterou si v následujících subjektivně nekonečných minutách pěkně vyžerete? Po prvních pár traumatizujících lekačkách jsem se cítil být prokletý a odsouzený k mučení stejně jako hlavní hrdinka, s tím rozdílem, že moje mučení bude trvat jen po délku filmu (snad), nebudu po něm stažen do pekla, ale propuštěn na svobodu a že mým mučitelem nebude Lamia ale Raimia. A za tohle musím Raimimu tu čtvrtou hvězdu přišít, i když jsem si film de facto protrpěl a i když mi lekání neustálým sadistickým otáčením volume doprava přijde primitivní. To není film, ale sonická zbraň. (19.06.2009)

Pokud si myslíte, že nejstrašidelnějším momentem správného hororu by měl být poletující "zlej" kapesník, pak jste objevili svůj film. Zbytek vyplňuje už jen náležitě nechutná stařenka, která po většinu filmu zvrací nebo slintá a to nejlépe do pusy Alison Lohman. Tato babka má také nadlidskou sílu a figuruje ve většině lekaček, které jsou ale založeny na snech a představách, což mně přijde jen uměle vycucaný na efekt. (27.12.2011)

Sice s týdenním zpožděním, ale nakonec přece. V 17h bych měl chodit do kina asi častěji, divácké osazenstvo čítající celkem 5 členů, z toho se ještě jedna brunetka stihla během krátkých 99 min celkem 3x přebalit mimo sál kina, už jsem jí chtěl dát knoflík a říct jí, že se nemusí vracet. Po přetrpění česky předabovaného traileru k novému Harrymu a několika dalších archivních kousků, které už jsem viděl někdy před víc jak měsícem, mě pěkné úvodní titulky rychle proškolily v nadcházející kletbě jménem Lamia, která je jen tak mimochodem dle řeckých tradic vyobrazena zcela jinak a autoři si ji tu pěkně přizpůsobili k obrazu svému. Již na začátku mého komentáře si nenechám ujít otřepanou frázi a s klidným svědomím tento film můžu prohlásit za první letní (ne)očekávanou hitovku, která nezklamala. Drag Me to Hell můžu přirovnat k prvnímu dílu Transformers. A co mají tyto dva naprosto rozdílná díla společného? V podstatě nic, ale jeden shodný prvek tu přeci jen je a tím je jejich dopad na diváky. Stejně jako u Transformers i zde si mnozí říkáme, že je to trapná blbůstka, která se nám však líbí a proto i já klidně vlepím tu jednu hvězdu navíc a pasuji Drag Me to Hell na můj první pětihvězdný celovečerňák roku 2009. Už jen když srovnám, kolik špatných, průměrných a nadprůměrných ''hororů'' jsem za poslední, dejme tomu, dva roky viděl, DMTH i se svými neduhy a kozlem z toho pořád vychází jako vítěz. Film samozřejmě stojí především na atmosféře, kterou Raimi staví prostřednictvím lekaček, které sice více či méně čekáte, ale díky audiovizuálnímu zpracování vždy potěší a létající kapesník byl opravdu dotěrná potvora, stejně jako bitkařka Mrs. Ganush, která by zatopila i takovému Bronsonovi . K lepšímu hodnocení jistě přispěla i ta již zmiňovaná samota v sále, kterou zas ne každý měl možnost při tomto filmu zažít (spíše naopak, kor při ČSFD předpremiéře) a že právě kvůli takovým snímkům je lepší porušit společenské konvence a je lepší je sledovat v temném koutku bez dalších přísedících, aby mohla emoční fontána pěkně tryskat. Pár vtípků a narážek by se tu také našlo, zuby, sliz, kopání hrobu nebo třeba záběr na pokoj, kde je vidět plakát s nápisem ''Baby, Hang On'' jsem se Christine potměšile zasmál pod vousy, které ani nemám. Když mé milé hrdince spadla na zem v autě obálka, už jsem bohužel tušil, jak to asi celé dopadne. No, a když tu není Bruce, který by stejně akorát tak rozřezal knoflík motorovkou, musí se uznat, že tohle se Raimimu povedlo. DMTH vám sice koule neutrhne, ale i tak je to více než povedená lekačka, navíc spojená se zábavou. Tedy pohádky je konec, šel jsem na tramvaj, nastoupím dovnitř a hádejte. No samozřejmě, nikdo nikde, jenom naproti mně sedí cikánka a divně na mě čumí… (9/10) (24.06.2009)