Stiahni ma do pekla

První dvě třetiny filmu jsem byl naprosto unešenej ze skvělé atmosféry, která se, s blížícím se koncem, postupně vytrácela (co se taky může jiného stát, když je vám už jasné, jak to celé dopadne, že..). Podle některých komentářů má Drag Me to Hell spostu nevyužitého potenciálu a mně nezbývá, než souhlasit... Po bravůrním rozjezdu se z toho dalo ''vymačkat'' víc.. I tak je to u mě s přihmouřeným okem za 80%. (30.08.2009)

Raimi se se svým Drag Me to Hell sice částečně vrací do "svých" osmdesátých let, ale nezapomíná používat ani to, co se naučil později v mainstreamových vodách. Myslím tím, že DMtH je přesně na takové hranici, kdy uspokojí hororového fanouška a současně pobaví a mírně postraší i "obyčejného" diváka. Přehnaná líbivost je jednou z opravdu mála věcí, co bych tak za sebe mohl vytknout. Strašidelné scény, humor a lekačky jsou naštěstí v takovém poměru, že se ve výsledku jedná stále spíše o horor než o komedii - podle recenzí jsem čekal vtipu mnohem víc (a byl jsem mile překvapen skutečností). Prostě něco mezi The Evil Dead a Evil Dead II. Perfektně fungují obě polohy, totiž když Raimi chce, abyste byli napjatí (popř. se báli), tak napjatí budete (v momentech, kdy se nebezpečí blíží), a stejně tak se mu podaří vás rozesmát (v momentech, kdy se nebezpečí ukáže v plné své kráse a začne vyvrhovat různorodé tělní tekutiny). 8/10 Horror movie of the year (18.06.2009)

Většinu hororů, thrillerů i sci-fi filmů obvykle naprosto zazdí konec, ale v případě "Drag Me To Hell" je tomu právě naopak. Čím víc se film blíží konci, tím stoupá napětí a atmosféra. Zatímco první polovina byla spíš lekací a nechutná, tak druhá dostává ten pravý hororový nádech. Z trailerů jsem byla nadšená, po prvních diváckých a recenzentských ohlasech můj zájem a očekávání dost opadly, nicméně s tím, co jsem viděla (navíc ve velmi špatné kvalitě) jsem v rámci žánru spokojená. (11.09.2009)

Mrštný Spider-Man je pryč a Raimi spředl novou síť, kterou si mě zcela omotal. Hororům obecně neholduju, nikdy jsem v kině na žádném nebyla, nikdy jsem žádné nevyhledávala, viděla jsem jich v řádku jednotek. Nemám ráda nechutné věci, zbytečné násilí a děs. Řekla jsem si, že tak výborné ohlasy nebudou jen tak, a přizvala tedy do kina kamarádku. Ta se mě většinu filmu chytala, vykřikovala, zakrývala si oči, a tudíž jako morální podpora zcela selhala. I já jsem byla ale párkrát znechucená a ulevovala si citoslovci typu: „Fujtajksl, bléééé, fůůůůj“ atd. Avizovaná humorná složka filmu nebyla rozhodně žádná nevinná ´prdel´. Začne to vyjmutím zubní protézy v bance a vykašláním hlenů, za které by se nemusel stydět ani Hulk se Shrekem dohromady. Když v autě Christine prošije babku sešívačkou, ta ji potom oslintá bezzubou čelistí obličej, smějete se, ale zároveň je to nechutné. Při vymýtání lamii už ale úsměv zmizí, kozel je totální nářez a česká věta „Přišel tvůj čas“ se do vás zařízne. Pak už si jen oddychnete, když se bloncka knoflíku na hřbitově zbaví a váš tep se začíná vracet do normálu, ale jenom proto, aby se o vás potom pokoušel infarkt myokardu, protože pro mě osobně byl konec nečekaný. Zvukové efekty a soundtrack skvělý, žádné nudné scény a Lorna Raver jako cikánská babka s tendencemi k postmortálnímu vykašlávání mukusu je na Oscara. 95 %. P.S. Ale umím si představit, že stejně jako půlka diváků odchází ze sálu nadšená, tak druhá jen kroutí hlavou a nemůže se smířit s rozháraností filmu, který celou stopáž balancuje na hranici třeskuté komedie a děsivého hororu. (21.06.2009)

Laciná lekačka, byť velmi stylově natočená. Tam, kde snímek Sama Raimiho získává svou nespornou filmovostí a zručně zvládnutým řemeslem, ztrácí bohužel svou předvídatelností a skutečně již nesčíslně krát viděným příběhem... Škoda, že se režisér takového kalibru neodhodlal rozbořit ten omšelý zaběhlý hororový model... (08.09.2009)