Terry Pratchett: Farba mágie

Ano. Jsem fanouškem Pratchetta. Tato skutečnost nutně mlží můj náhled na film, ať chci nebo ne. Ale i přes růžové brýle, kterými jsem to sledoval, jsem se nemohl zbavit dojmu, že postavy co vidím, tam jen stojí a přemišťují se jak figurky nikoli na Zeměploše, ale na "desce" Člověče nezlob se. Chybělo mi tam víc dialogů mezi postavami, abych se mohl nějak ztotožňovat. nechci nějaké psychodrama od fantasy filmu, ale přeci jenom.... Ale kam se hrabe pokaděnej Eragón....... (22.04.2008)

Barva Kouzel je jedina knizka od Pratchetta, kterou jsem cet. Sice uz si ji nepamatuju a ani jsem ji nedocet, ale to je detail. Film je jak jsem cekal zbytecne roztahanej a dlouhej, nejaky dve hodinky by bohate stacily. Nastesti dej nesmrdi na miste a hlavni hrdinove potkaj hromadu ruznejch charakteru (Barbar Cohen je libovej) na spouste mist, takze to pusobi dojmem, ze dej svizne odsejpa a furt se neco deje. Sice je videt, ze to rozhodne neni nejaky vysokorozpoctovy fantasy nebo uzasna komedie, nicmene triky nejsou nejhorsi a sem tam naka hlaska pobavi, takze ve vysledku docela slusna zabava, navic se sympatickejma hercema v cele s vymletym Astinem. (16.06.2011)

Další televizní film stanice SkyOne podle knihy Terryho Pratchetta. Tentokrát vás Jean Vadim zve na cestu po Zeměploše ve velkolepém stylu, který nezná mezí. O hodně výpravnější a efektnější než Hogfather působí Colour of Magic od první chvíle. Bystří uvidí i pár "hrozně podobných záběrů" jako byly třeba v LOTRovi. Výprava je fantastická stejně jako hudební doprovod. Obojí dělá velkou službu televizní produkce anglického studia, které je tak o dvě třídy výše než vše ostatní, co televize natáčí. Bohužel je tu i pár zhoršení oproti minule. Máme tu jiný, epický příběh, díky kterému procestujeme velkou částí Zeměplochy a i kousek mimo ni. K tomu se váží nové postavy, které pro mě osobně nejsou lepší než v minulém filmu. Taková SMRTKA si užije pouze pár kratších momentů a i přes dabing Christophera Leeho působí nevyužitě. Oproti tomu hlavní dvojici, kouzelníka Dvoukvítka a první Zeměplošného turisty, si užijete více než dost. Pro někoho to bude plus pro někoho mínus, protože kápnout do sympatií není vždy jednoduché a některé i vedlejší postavy jsou tak na hraně zajímavosti a "tohle jste mohli vynechat". K tomu nejdůležitějšímu a to je humor. Ten je opět trochu problematický, někomu sedne druhým ne, ale nenasmál jsem se jako v případě Hogfathera i přes větší délku. Oproti tomu některé vtipy jsou prostě ultimátní. Od vědců, kteří se snaží přijít na nejdůležitější otázku vesmíru, želvy a tak vůbec až po přestřelku ve stylu bullet-time. Přesto je to na televizní tvorbu neuvěřitelná podívaná, kterou si musí opravdový milovníci užít, v co nejlepší kvalitě... (05.10.2008)

Kniha je zábavnější. Tak to většinou bývá... Dokud se neobjevili draci, překonával jsem nudné pasáže bez vtipu a nápadu. Pak se příběh přeci jen rozjel. Mrakoplaš je mi v předloze sympatický, zde jsem místo něj stále viděl - nemohu si pomoci - ševce z Pyšné princezny... S postupujícím dějem došlo i na humor - pošlou nás domů v obálce - a akci. Triky značně nevyvážené, povětšinu mizerné. Jistě, jde o TV film, ale Kouzelná země skřítků či Merlin nebo Alenka z produkce Hallmarku ukázaly, že je-li dostatek financí, i TV film může triky oslňovat. Nu, Britové asi financí moc neměli, a tak svět Zeměplochy připomíná levné PC hry. Naštěstí herci, včetně Smrtě, vše zachraňují. Nejlepší je asi Tim Curry... (27.03.2011)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)