Guard No. 47
Réžia:
Filip RenčKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrajú:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová (viac)Obsahy(1)
Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (597)
je to především podmanivá hudba a skvělé herecké výkony, které dominují celému tragickému dramatu... příběh je celkém prostý a opět se potvrzuje, že v jednoduchosti je krása... a po skončení jsem zůstal sedět, oči vykulené, cesta z kina byla mlčenlivá a ještě teď jsem prostě PAF... mně tam prostě nic nechybělo ani nepřebývalo, renč se tedy u mě dost vytáhl... a pár lvíčků hlídač určitě pobere. 90% ()
SPOILER: Filip Renč si pro sebe vzal obrovské sousto. Román Josefa Kopty, který pojednává o vojákovi co přišel z války za svojí ženou, kde se zaměstanal jako hlídač č. 47. Po konfliktu s člověkem, kterému zachránil život ohluchne. Poté na nějaký čas přijde o sluch, ale náhle začne znovu slyšet a i přesto nikomu nic nepoví. Koupí si hospodu, kde slyší lidi jak ho pomlouvají. Na závěr zemře, ale nikdo se nedozví, že znovu začal slyšet. Zkráceně jsem řekl celý příběh, který je naprosto perfektní. I když se Filip Renč pustil do tohoto románu, musím mu zklonit obrovskou poklonu, poněvadž on to celé pojal podle svého a zvládl vše na výbornou. Atmosféra, prostředí, kamera a velmi emoční závěr fungují jak by měli a neznát herce, nikdy bych neřekl, že je tento snímek z České kinematografie. Nemohu až na pár maličkostí (herecké výkony pár vedlejších postav) nic vytknout. Samozřejmě nesmím zapomenout pochválit Karla Rodena, protože on je skvělý herec a přesně tady se předvedl v pravém světle. Nebýt jeho celý počin Filipa Renče by šel o stupeň dolů, ale díky Rodenovi je tomu naopak. POKUD NĚKDO FILM NEVIDĚL DOPORUČUJI... 8/10 = 85% ()
TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 6/10/// +velmi dobře zahráno, výrazná atmosféra, dobrá hudba, dramatický závěr -všelijaké a hodně časté flashbacky zbytečně děj kouskují, pozvolné tempo vyprávění, v moha směrech hodně zvláštní postavy a jejich chování/// Od Hlídače jsem čekal cosi jiného (původní film jsem neviděl). Je to sice zajímavá sonda do období počátku 20. století, ale nosný příběh se mohl odehrávat téměř v kterékoliv době a prostředí, exteriéry mohli být klidně využity pro jiný příběh. Rovněž zhruba první polovina filmu se potácí odnikud nikam. Později hluchota hlavní postavy si získala moji pozornost, ale podle mě nebyla patřičně využita. Film nakonec zachraňuje vzrůstající napětí, které vás dokáže snad i na jistý čas pohltit./// Celkem 61%/// ()
Docela smutný pohled. Filip Renč určitě měl kdysi talent na točení kvalitních žánrových filmů. Jenže ho rozmělnil v etrádách, reklamách a muzikálech. Určitě ví co na diváka platí, ale taky si je vědom že většinový divák odkojený televizí chce přímočarý a jednoduchoučký příběh. Hlídač 47 Douša je plný polopatického převypravování a velmi, ale opravdu velmi pozvolně se plouží do nepřekvapivého finále. Skvělý je Roden a výprava, to ostatní stojí za pendrek. 50% ()
Film má výborný príbeh. To je to na čom sa dá stavať a aj keď pochybné herecké výkony Jiráčka a Šipošovej strhávajú filmu body, nikdy nie na toľko aby padol do podpriemerných čísel. Na margo Šipošovej, tá do filmu pasuje v momentoch, keď neotvára ústa. Má čo zlepšovať a o Jiráčkovi platí to isté. Čo ešte filmu neprospelo, sú určite často používané flashbacky, čo film zbytočne krája a divák si v prvej polovici ťažko hľadá cestu k postavám. Chronologicky plynúci dej by mi v tomto prípade sedel určite viac. Pritom scény z fronty nie sú úplne zlé a nejaká celistvejšia scéna by určite vyzerala zaujímavo. Scéna s lekárskou komisiou a malým testom sluchu bola pre mňa z filmu to najlepšie. Čo sa týka Karla Rodena, je dokonalý. Je absolútne top hercom, aj keď v niektorých momentoch prestrelil (záchrana Jiráčka v úvode). F.Renč má určite talent, ale ešte nedozrel. Film obsahuje mnoho zbytočných scén a bez Rodena a aj výborného V. Dlouhého by to skončilo ešte horšie. Nakoniec iba priemer. 60%. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (29)
- Nákladní železniční vozy pro natáčení zapůjčil depozitář Národního technického muzea v Chomutově. Parní lokomotiva 310.072 byla zapůjčena z výtopny Plzeň a parní lokonmotiva 434.1100 s osobními vozy z Muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka. Mechanické závory přejezdu u strážního domku hlídače Doušy byly zapůjčeny z Muzea Zubrnice, stejně jako historická inspektorská drezína a ostatní historické rekvizity. (Dymnik)
- Ve filmu jsme mohli vidět dvě parní lokomotivy. První z nich je 310.072 (ex KkStB 97.161) vyrobená v roce 1889 firmou Krauss. Od června 1914 byla dislokována v Šumperku, pak v Praze-Vršovicích, a to až do roku 1935, kdy byla odprodána. Druhou lokomotivou je 434.1100 řady KkStB 270.300, kterou vyrobily v roce 1920 Škodovy závody v Plzni. Stala se tak první lokomotivou vyrobenou v tomto závodě. Lokomotivy tohoto typu byly později nejvíce rozšířené na Moravě. Jednalo se o výkonné lokomotivy pro nákladní dopravu, ale například v okolí Hlučína byly nasazovány i na těžké osobní vlaky. Ani jeden z těchto dvou typů lokomotiv není uváděn na této trati jako běžně požívaný v provozu, a to zejména z důvodu horského charakteru tratě, kde nejvyšší převýšení činí až 20 promile. Před první světovou válkou zde byly nasazovány „čtyřkolky“ (4 hnací nápravy) a jednalo se tak o lokomotivy rakouského označení IV (ČSD 412.0, 422.1, 413.1). Svou práci na těchto horských tratích odváděla po roce 1920 i lokomotiva 414. Pro zvyšující se náklad však bylo třeba vyvinout lokomotivy o větších výkonech. Byly zde tak nasazeny lokomotivy s pěti hnacími nápravami (524.0 a zejména 524.1, která se stala symbolem této železnice) a některé osobní vlaky zde byly taženy lokomotivami 423.0. (Dymnik)
- V čase 1:10:38 je možné spatřit, že člen posudkové komise (Petr Pelzer) nosí moderní bezrámové brýle. Ty se ve 20. letech 20. století nevyskytovaly. (Snickors)
Reklama