Frankenweenie: Domáci maznáčik

Frankenweenie není v žádném případě špatný film. Není ani nudný. Je krásně naanimovaný a Sparky je neskutečně roztomilý. Jenže. Na toho starého Burtona, kterého už posledních pár let postrádám, je to bohužel málo. Chybí tomu to, co ho vždy zdobilo. Vnitřní kouzlo, srdce, mojo, cokoli, co vám dá ve filmu tu pocitovou nadstavbu. Burton to uměl. Třeba to ještě najde. 6/10 (09.09.2014)

Timu Burtonovi trvalo devět let (od Velké ryby), aby natočil film, kterému nemůžu vytknout vůbec nic. No... Možná mu spíš nic vytknout nechci, ale vychází to nastejno. Frankenweenie je rozhodně mnohem vydařenější animák než Mrtvá nevěsta, na rozdíl od Alenky se na něm spolupráce s Disneym tolik nepodepsala... A především to je úžasná pocta monstr hororům, které tak miluju. I ten poslední dobou nemastný neslaný Danny Elfman překvapil. (25.01.2013)

Tim Burton už se vykrádá, kde to jde. a jen proto, že je to Tim Burton, mu nebudu nadsazovat. O čem vlastně film byl, tedy kromě tradičního "střihorukého" námětu? Co měl tak nějak přinést? Mně přišel zdlouhavý, nevtipný, nezajímavý, předpokládatelný. Každá scéna a využití věcí se daly odhadnout dopředu. Jako kraťas možná, jako celovečerák těžká nuda o ničem. (18.03.2013)

I když nejsem přívržencem těchto poloanimáků, tak vizuální stránka tohoto, ať už chcete jakéhokoliv "steina", se mi líbila. Bohužel, znovu a opět narážím na styl Tima Burtona, který se mi né a né trefit do noty. Ale to je případ již jeho několika posledních, filmových kousků. Na to, jaký jsem cíťa, jsem ani slzu neuronil, no snad se TB ještě vzchopí a překvapí nás něčím svým! 40% (22.12.2012)

Tim Burton je zpátky a v duchu své ústřední dětské postavy oživuje své dávné umělecké mrtvolky. Téměř třicet let starý krátkomentrážní kraťas Frankenweenie se dočkal napojení na Burtonovy bleskosvody a v jeho laboratoři se zrodil nový celovečerní snímek, příběh víceméně zůstal, změnila se forma, hraný kraťas se proměnil v tak typickou Burtonovskou animovanou poctu brakovým béčkům 30. až 50. let., s obrovským množstvím popkulturních odkazů a aluzí k mnoha legendárním černobílým americkým filmům - v první řadě jde samozřejmě o poklonu klasickému hororovému snímku Frankenstein. Tak typická makabrózní poetika, kombinovaná s poetikou pokleslých žánrů, hororů a sci-fi z úsvitu hraného zvukového filmu, kde je ještě patrný silný vliv expresionismu (práce se světlem a stíny, podhledy zdola a podsvícení tváří atd.), morbidní příběh, stará dobrá ruční animace, kdy věci mají své stíny a figurky takovou tu nezaměnitelnou kinetiku, vynikající hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana. Je fascinující sledovat, jak se za těch 30 let vyvinul Burtonův cizelovaný styl (a jak se protl s image studia Walta Disneyho). Škoda jen toho finále, které bylo víc pompézní, než by se možná slušelo, neboť se tak stalo na úkor originality. (23.12.2012)