Peklo s princeznou

Pokud by někdo nevěděl, jak popsat bezradnost, tak stačí, když se koukne na tenhle film. ___ Nejprve klady: Mádl jako klackovitý princ? Proč ne? Princezna se sympaticky vychlastaným chraplákem taky ujde.Pekelnice je chvílema sexy zkažená. A tím pozitiva končí.____ Příběh je zmatený jak včely na jaře a nahazuje tolik motivů, že by s nima nedokázala žonglovat ani pohybově zdatná chobotnice. ___I když se sem tam objeví fórek, tak ho režisér absolutně nedokáže vygradovat. Dialogy jsou nesrozumitelné a nesmyslné. Dokonce natolik, že občas některá postava popře hned následující větou to, co říkala před chvílí. Herci nedokážou udržet charakter postavy (například král Nárožného, který by se měl zoufale bát o ztracenou dceru, na dlouho dobu zapomíná, že se vůbec ztratila, aby pak náhle zase předvedl hysterickou scénu, kde že ta dcerka teda je).Kníže pekel umí zahrát démonickou zlobu - asi ve dvou scénách - ale po zbytek filmu působí jako unavený podpantoflák. K čemu tam byl ten vodník? _____ Lidé a pekelníci se chtějí povraždit a vzápětí se zvou na svatbu. ___ A když čertovská učitelka vysvětluje žáčkům, že ti nejlepší čerti si umí sami rozsvítit svůj ocas, zatímco těm méně zkušeným k tomu může pomoct jenom, když jim na něj šáhne člověk, tak jsem si říkala: Je tohle vůbec pro děti? Zvlášť když čerti svému ocasu říkají "hoňka", pardon - "huňka". /28. 12. 12./ (28.12.2012)

Princezna plavat umí, princ ne. Jako děti se pošťuchují, čímž vůči sobě získají nepřekonatelnou averzi, ač si kloudně nepamatují, kdo že to ten druhý je. Když se po letech poznají, sice se nepoznají, ve smyslu - nespojí si ksicht před sebou s ksichtem z těch dávno zajímavějšími zážitky v hlubinách paměti zasypaných vzpomínek, stejně jako že by jeden o druhém něco věděli, či spolu něco zažili, za to přes vzájemnou opět prvotní (není to nedostatek v mém počítání, nepoznali se, tedy před sebou měli neznámého člověka) averzi přijde láska jako páska. Princ bez jehly a nitě navleče korále z jeřabin, princezna by ho za to v tu ránu dovlekla k oltáři, ale zrovna do toho vlítne čert a byť nemá žádné hříchy, odnese si ji do pekla. To se nelíbí jeho snoubence, pročež zmíněná začne řádit jako čert. Luciferovi v důsledku všeho nastalého chaosu a pošťuchování zhase ocas, což je pro něj maximální potupa. Pak už, během pár minut, nastane svatba, před níž musí nastat nezbytné symbolické trucování princezny (obšlehnuto z Pyšné že jo? A to hádání drahého, byť tady princezny a ne milého je z ze Zatoulané princezny, no o co? A ten nedomrlý princ, kterému otec pořád chce dávat lekce je z Prince a Večernice, vsaďte boty). Samozřejmě, že vymyslet něco úplně nového na klasické motivy nejde, vždycky to bude něco připomínat, ale tedy je to převzaté poslepované opravdu divně. Něco se děje až v překotných závěrečných dvaceti minutách, což by bylo v pořádku, pokud by děj gradoval nějak smysluplně a ne k nepřehledné rvačce, zmatku, troše ženského křiku (z úst prince) a zdřevěnělému kováři. (06.12.2015)

Čím to, že za poslední roky nevznikla žádná pohádka, která by natáhla rok co rok diváky před televizi a získala si stejnou oblibu jako pohádky z 50. až 80. let minulého století? Že by se to mohlo změnit? Peklo s princeznou se třeba dílům par excellence S čerty nejsou žerty nebo Tři oříšky pro Popelku nemůže ani zdaleka přiblížit, i když s ohledem na aktuální stav pojmu „česká pohádka“ je to takové malé vítězství. Tvůrci se nebojí experimentovat, daří se jim to tak z půlky. Nepůjdu do detailů, nicméně ocením casting. Vedle osvědčených charakterů (Nárožný, Postránecký, Vydra, Táborský) je největší prostor věnovaný dvojici Mádl-Voříšková, kteří jsou momentálně v kurzu a nutno podotknout zaslouženě. Co se děje týče, občas je to mazec. Tvůrci jakoby netušili, zda ta či ona scéna má vyznít dramaticky nebo vtipně! Snaha přiblížit se publiku vícero generací je fajn, ale třeba kozy Terezy Voříškové mi už přišly navíc. Prostě, leccos funguje, ale leccos jen tak na půl plynu. Stejné resumé tak ode mě může očekávat i tým kolem zejména divadelníka a dokumentaristy Miloslava Šmídmajera, snaha zmodernizovat jeden skomírající žánr se ale cenní. (02.01.2011)

Nebylo to úplně nejstrašnější...s přihlédnutím ke skutečnosti, jak tragické jsou pohádky posledních 20 let, tak z toho Peklo s princeznou vychází celkem dobře. Občas se mi to zdálo mírně překombinované. Klasická pohádkovská chyba: Veškeré zprávy tu král dostává ve formě svitku, což není historicky možné. Svitky se používaly pouze u papyru (v našem prostředí se vyskytuje velmi málo), avšak v těchto dobách se užíval už jen v papežské kanceláři. Králové a spol. používali pergamen, který se skládá a nestáčí! Papír se v českém prostředí objevuje až od 14. stol. (26.12.2010)

Slabé tři hvězdy pro pohádku, která recykluje témata z Šíleně smutné princezny, S čerty nejsou žerty i Prince a Večernice a hlavně si plnými hrstmi bere ze Zdeňka Trošky (s jehož Nejkrásnější hádankou je kvalitativně srovnatelná). Příběh zřejmě původně měl být o Anetě a Jeronýmovi, nakonec ale většinu stopáže zabere rádobyvtipná vata. Peklo s princeznou zkrátka splnilo všechny povinné prostocviky, které si čeští tvůrci vymysleli pro novodobou pohádku - nablblí čerti (a králové), dětinský humor, absence nějaké opravdové hrozby, rezignace na epické příběhy a romantická zápletka v pozadí - nakonec se ale od toho, co ČT dává v neděli po obědě, liší jen filmovou kamerou. (30.11.2009)