Mučedníci

Tak zkuste namítnout, že teorie MARTYRŮ je náboženský výmysl..... Milovníci utrpení, TOHLE JE FILM PRO VÁS! Trpící děti, zabíjení, zohavená příšera (že by Japonci záviděli), trpící ženy, občas brutální přehlídka nechutných věcí. A nakonec? DOKÁZALI TO! Co? Vy snad víte, co bude po smrti? A teď marně přemýšlím, co že si z toho filmu mám odnést já…. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) V neděli se chystám rozšlehat brokovnicí celou rodinu (cizí). 2.) Děti nevychovávám, ale týrám. 3.) Ještě nevím, že kladivo (když je nouze) může zastoupit brokovnici. 4.) Rád sleduji, jak si lidi týraj tělo (nemyslím v posilovně!). 5.) Ženský místo hlazení raději mlátím. 6.) Zajímám se o MARTYROLOGII. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.11.2010)

Esence scénáristické debility, která odmítá udělat z postav něco více, než jenom figurky na šachovnici jedněch jatek. Ty samy o sobě patří k tomu lepšímu, co mám na současné francouzské exploatační vlně tak rád, jenomže když první půlku zoufale koukáte na to, jaké jsou hlavní hrdinky blbky a tu druhou zase, jací blbci jsou ti naokolo, tak nějak se začnete těšit na konec. To pak ale přijde závěrečná pointa a já jen bezmocně přemýšlím nad tím, kolik toho má asi nakoukáno západní kritika, která z toho tolik jančila. Mě to teda nechalo naprosto chladným, zoufale nudilo a tak nějak… nasralo. Laugier je hodně slušný řemeslník, o tom žádná, ale jako scénárista stojí za hovno! (11.03.2009)

Hádejte, jaká je režisérova oblíbená barva? Vím, nebylo to těžké. Je horor a horor, je drama a drama. Martyrs je jednoznačně těžké sledovat. Hlavní představitelka tu uteče ze spárů trýznitelů, kteří jí roky mučili a týrali. O patnáct let později je z ní dospělá žena, stíhaná stíny z minulosti. Až se pěkně nasupená objeví u dveří čtyřčlenné rodinky, jejíž matka má jednoho velkého kostlivce ve skříni a odplatou to celé jen začne. A bude toho hodně, co chce divákům, kteří vydrží do konce, režisér Pascal Laugier říct. Výtečně načasované scény, pozvolně odhalující celou tuhle krvavou cestu, skvělý vizuál i herecké výkony hlavních představitelek. Jenže zbytek už je o tom.. vlastně ani nevím. A naprosto chápu hodnocení od 5* po odpad! Nesmyslně brutální experiment coby mučednická pointa asi leckoho naštve a i když má děj jakous takous kostru, není to nic jednoznačného, včetně faktu, že si Mademoiselle udělá do hlavy díru. Takže u mě je mírně nadprůměrné *** hodnocení zejména proto, že nikdy nevíme, do jaké polohy nás režisér natlačí. Závěr není hloupý, ale asi nedolehne jako v případě podobně laděného Inside (rovněž od kolegů z Francie). Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. (31.07.2009)

Prvá polovica 5 hviezd, posledná polovica Odpad!, takže celkovo priemer. V prvom rade musím spomenúť sexi riťku Mylène Jampanoï, ktorú by som rád videl aj v iných snímkach. Neviem, ako prišiel rejžo s nápadom na film "Mučeníci", ktorý v divákovi vyvolal hrôzu a fakt, že to, čo prežili hlavné hrdinky, by nechcel prežiť nikto, ale nápad to bol dobrý a neopozeraný. Mučenie úbohého dievčaťa má napospol hluché miesta. Diváka to prestane baviť a skôr od toho odtrhne oči. Každá scéna mučenia je podobná, ak nie rovnaká. Divák len vidí človeka, ako tu dievča mláti. Potom následne príde žena a dievča nakŕmi a tak je to stále dookola. Žiadne hovorené slovo, divák akoby ohluchol. Je to naozaj nudné. Konečné finále prinesie operácie, kedy je dievča naozaj zmučené do krvi a v jej očiach vidíme povznášajúci pohľad. "Mučeníci" doslova umučia vaše zmysly a presunú vás do iného sveta. Sveta bolesti a halucinácií, do ktorého by nikto naozaj nechcel vstúpiť za žiadnych okolností. (27.03.2020)

Z technickej stránky výborne, dramaturgia /koncepcia príbehu/ veľmi presná, vždy keď prichádza nasýtenie určitým žánrom, prejde sa plynulo do ďalšieho, ktorý spätne v sfére logiky a rozumového myslenia opodstatňuje existenciu predchodzieho. Inšpiratívna je aj komplexnosť, akou film rekapituluje hororové subžánre a ich vývoj za posledné obdobie - od duchárskych tmavých dlhovlások z Ázie /často fyzicky zdeformované, ktoré do všeobecnej popularity prišli s japonským Ringu od H. Nakatu v 1998/ až po opačný protipól - snaha o realizmus - zaklieštená tak v príbehu ako i vyobrazení násilia a v neposlednom rade aj presvedčivý prerod diváckej zainteresovanosti - od počiatočného chladného pohľadu pozorovateľa zvonka až ku vnútornému spoluprežitiu s hrdinom /hrdinkou/. Problém a dosť podstatný mám so záverom - jeho nejednoznačnosťou. Nie preto, že by to bolo nepochopiteľné a ja by som pociťoval potrebu sa detinsky tvrdohlavo dožadovať jasného záveru s pozície dieťaťa, ktoré musí byť za ručicku vedené režisérom až ku koncu, ale preto, že režisér tou nejednoznačnosťou dáva určitej skupine "pozitívne naladených" divákov priestor naďalej snívať istý, takmer dvetisíc rokov starý a ľudstvom tak chcený "chlácholivý" blud... . (07.03.2009)