Občan Havel

Portrét Havla jako člověka... Havel, tak trochu "filozof na trůně", se snažil svoji funkci dělat co nejlépe (a skutečně podle svého nejlepšího svědomí), ačkoli mu ta vzala hodně sil - psychických i fyzických. Proto ani nevadí určitý nekritický postoj, který režisér zaujímá. Ostatně u tak vděčného objektu kamery, jakým Havel je, by to snad ani dost dobře nešlo. Humor, s jakým dokáže brát i ty nejtěžší chvíle, je obdivuhodný. On si tento malinký pomníček své osobě totiž skutečně zaslouží. (26.04.2008)

Velmi příjemně, poutavě a pointovaně vystavěný dokument, který Havla představuje jako komplexní a vyhraněnou osobnost... jednotícím momentem lze označit třeba rozeklaný vztah Havel x Klaus jako souboj dvou principů, přesto mi něco říká, že to celé mělo být o něco sevřenější a méně pásmovité. Možná se tu projevil fakt, že Janek sám materiál nenatáčel, ale pouze uspořádával. Zamlouvá se mi, že Občan Havel se nesnaží přibravovat, glorifikovat, vyhýbat se negativům Havla jako osobnosti... nutno říci, že po shlédnutí tohoto atraktivního dokumentu jsem se znovu utvrdil v tom, že žít ve společnosti formované více havlovským humanismem by mi bylo stokrát milejší než potácet se dravým Klausistánem. (28.05.2008)

Moje vysoké očekávání se zcela naplnilo! Václava Havla mám rád, to je třeba říci již na začátku a moc jsem se těšil na toto dílo, které nechá běžného občana nakouknout na politiku tak, jak to člověk nezná, ale hlavně představuje Václava Havla ne jako prezidenta, ale jako člověka, který má smysl pro humor, který má své slabosti a dokonce mluví sprostě. Prostě jako každý z nás. Je to vlastně takový báječný nekrolog Muže, který je ještě naživu. Je zde krásně vidět, jak se peče vysoká politika, s poradci, kteří diskutují o každém proneseném slově. Všimněte si, že Klaus sám se kamery bál jako čert kříže. Zatímco Zeman si s prostořekostí sobě vlastní řekne o další becherovku. Pane Havle, nestyďte se, je to dobrý, Dáša pískat nemusí! (10.05.2009)

Možná jsem, stejně jako mnozí další, čekal větší sondu do zákulisí. Toto očekávání bylo vcelku pochopitelné, vzhledem k množství materiálu, s jakým tvůrci pracovali. Avšak, zdá se mi, že stejně tak, jako poradci kdysi vkládali Havlovi slova do úst, tak jako by i do tvorby finální podoby tohoto díla někdo mluvil... Plné hodnocení tak dávám jednak za to, že vůbec spatřil světlo světa podobný dokument, a především pak za osobnost, jakou pro mě Václav Havel je. Pokusím-li se ho porovnat se současnými politiky, vyvstane mi na mysli pouze otázka; co bych vlastně chtěl porovnávat? (05.02.2009)

Moje špatné hodnocení tentokrát snad ani tak nesvědčí o tom, jak moc považuji film Občan Havel za špatný, jako spíše o tom, jak špatně jsem si ho ke zhlédnutí vybral. Film nabízí, a je téměř jisté, že šlo o záměr, Havla jako tvora, jemuž nic lidského není cizí, pokud to ovšem je morálně indiferentní nebo kladné. Toto "krásné líčení" není dost možná v případě Havlových vlastností nijak nadnesené, ovšem horší je to s rozhodnutími. Každý člověk dělá chyby, každý člověk se čas od času mýlí, případně alespoň zastává kontroverzní názory. A tu, světe, div se, Havlu, zdá se, je tento aspekt lidství upřen. Ne, že by nebyl vlastní Havlovi skutečnému, ale Havlovi dokumentovému je cizí. A proto, když je Havel obviněn z rozbití republiky, není hájen, ale Olga Havlová dělá psí oči a říká, jak se jich toto obvinění hluboce dotklo. Nebyl bych nijak proti tomu, jenže... víc se to neřeší. Tzv. humanitární bombardování Jugoslávie je pro jistotu ignorováno zcela. Proč? Což k němu neměl Havel co říci? Vždyť je to téma bolestné, kontroverzní, zajímavé a do tohoto dokumentu jak dělané. Ale možná by si pak méně lidí myslelo, jaký že je to prima chlapík. Nejsem nijak protihavlovsky zaměřen (ač nemám např. radost z jeho jistých antivědeckých postojů, což dokument mimochodem též ignoruje), ale i tak mám pocit, že výběr materiálu je značně stranný a u dokumentů nemám moc tuto vlastnost rád. Osobně jsem se hodně těšil na pohled do zákulisí prezidentování, ten je ovšem velmi chudý na úkor pejsků, manželek, košil, koncertů, zdravotního stavu (zde se pro změnu ignoruje "léčení kameny") atd. Nu, proč ne, dokument měl přeci jiný cíl, že? Ano, měl. Měl ukázat Havla jako především lidskou bytost, občana. V této snaze v mezích možností film, myslím, uspěl. Ony meze je však třeba pojmenovat. Stačí jediná věta: "Havel vždy ví, že je natáčen." Prosté **. (23.02.2009)