Súmrak

Tak jsem se také konečně rozhoupal a podíval se na megahit poslední doby, romantické fantasy Stmívání. Je třeba držet krok s dětmi a být in, když je Stmívání tak častým tématem hovoru, zvláště ještě ne úplně dospívajících slečen, je dobré být v obraze, o čem že se to vlastně baví. Čekal jsem jen to nejhorší, pokleslou mládežničinu á la Buffy nasoukanou do pláštíku blockbusteru, ale ve výsledku musím konstatovat, že jsem byl vlastně celkem příjemně překvapen a skutečně příliš nechápu, proč je Stmívání na čsfd v takové míře podhodnoceno. No samozřejmě, není to ani žádný zázrak, čistě průměrný americký velkofilm pro náctileté, ale v tomhle ranku patří mezi to lepší, co může podobný žánr nabídnout, jen je, jak si žádá z normálu trochu vyšinutá doba, vše maximálně zatraktivněno. Klasická teenagerská romantika je tak trochu pokřivena emo nádechem, normální dívka, která je však samozřejmě tak trochu jiná, nová škola, pubertální spolužáci, záhadní neznámí, atraktivní auta, trocha toho, trocha onoho...a samozřejmě ON, krásný, fešný, uhrančivý, tentokráte ale trochu pobledlý a prokletý. Slibovaná věčná láska je tu tak paradoxně opravdu věčná, city se tu tříbí na bázi krve a vztahů v potravinovém řetězci, dost mi to také připomnělo vykradený seriál Pravá krev, který je ovšem o pár řádů lepší, vše tu prostě funguje tak, jak v teenagerském megahitu má, mě, dospělého diváka ovšem nijak neurazí a nešokuje, ani litry krve, ani přehnanou vulgaritou, ba ani přehnanou autostupiditou. Trochu mi sice vadilo, že tvůrci porušují letitá železná pravidla žánru (upíři jsou vidět v zrcadlech, nemají upíří tesáky, otisk kousnutí je otiskem celého chrupu, likvidují se spálením na hranici, slunce je nesežehne, jen metamorfuje jejich kůži atd.), no, ale je to jejich umělecká licence a do té mi vlastně nic není. Stmívání je prostě audiovizuální emo obraz dnešní mladé generace (respektive její něžnější poloviny) a jako takový si nese svá stigmata. Pochopitelné je i ukotvení ve fantasy žánru, kde volně rozvíjí komerčně megaúspěšnou linii ság poslední doby Harry Potter - Letopisy Narnie - Stmívání... Tak nevím, jestli se mám podívat na tu dvojku... (03.08.2010)

Stmívání je první zásadní okamžik v životě dospívajích holčiček. Odkojené na Bravu poprve zhlédnou film pro "dospělé" (to zní stupidně), éra Prciček coby největšího porna je pryč, teď je tu Stmívání a sexy polonazí modelové, kteří hrají upíry. Přirozená krása je v tomto filmu out, holčičky jsou nadšením bez sebe, když poprve uvidí Roberta Pattinsona v duchu si řeknou, "alespoň nejsem jediná kráva na světě, která se neumí namalovat". S prstama v kalhotkách putují spolu s dějem až do finiše. Je to neuvěřitelná "jízda". Tolik krásných dospěle vypadajících mužů, tolik krásných svalů, tolik nádhérného děje a romantiky je natolik omámí, že se z toho rovnou poserou do prostěradla v posteli, na které celou dobu ležely, když koukaly na tento honosný snímek. Já? Z těch všech sraček a reklam okolo se mi tak zatemnilo, že už bych další 122 minutové Stmívání nepřežil. Budu fér a odpad nedám, protože jsem to neviděl, ale můj názor znáte. 30.11.2009 (30.11.2009)

cítím se vinný tím, že sem dal tři hvězdičky a že jsem si to docela užil.. Takže to asi bude to všemi opěvované Guilty pleasure. Pro mně, teda. Teď s odstupem času můžu psát tento koment s vědomím toho, že Nový měsíc se nepovedl ještě mnohem víc. Takže to moje hodnocení asi bude odpovídat. Na hlavu padlé dialogy, vyznání lásky a velice originální akční scény (scéna). Ale zas na druhou stranu ten klasický pocit něčeho neznámého, něčeho nového, třeba to Bellino hledání v knihách o upírech a zjištění tvrdé pravdy, jemné pomrkávání a narážky na Jacoba, o kterém ještě nikdo nic neví, krásné prostředí, ve kterém se to odehrává, obstojný výkon hlavní postavy, jak pro GP stvořené scény jablko, představování Cullenů v jídelně a další a další. ne, určitě to nebude tak špatný film, jak se říká. Minimálně jednou pobaví svojí snahou být něčím víc, než je. Ale soundtrack je prvotřídní, za něj a za ten fajnej střeštěnej pocit po filmu dám jednu hvězdu navíc. Opravdu si nemyslím, že by se měl dopředu odsuzovat film jen kvůli tomu, že je mezi cílovou skupinou tolik fanatiček a tolik hypeu. 3 (25.11.2008)

Kdyby se člověk před nějakými osmdesáti lety dozvěděl, že chce Bellu ojet upír, spráskl by ruce se slovy: „Chudák Lugosi!“, ale v 21.století plném přezrálých patizonů už jsou karty rozdány zcela jinak… Vampýrská verze pilotu k Beverly Hills 90210 názorně předvedla, že každé zboží má svého kupce. Nechtěná směšnost, útrpné dialogy a spousta momentů (třeba baseball) u kterých mě napadlo, že některé pasáže musel psát za paní Majerovou jezevčík Pajda, ale jakožto jedinec na hony vzdálený cílové skupině ať už pohlavním orgánem či naturelem (nepochopená, vnitřně rozervaná mládež, pijící krev tak maximálně rodičům) jsem se rozhodl nezacházet do dalších podrobností a držíc se striktně rčení: „Kam nechodí slunce, tam chodí Edward. Kam chodí Edward, tam nebudu chodit já.“ volám omotán česnekem z bazénu svěcené vody: „Sbohem, Twilighte!“ To bude žalob ze stran solárií, když teď metrosexuální norma nutně nevyžaduje bronzové opálení.. (21.11.2011)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)