Heima: film kapely Sigur Rós

Sigur Rós bych přirovnal k Islandským Radiohead (Radiohead jsou ale originální a velice poslouchatelní). Sigur Rós jsou oproti nim ještě dvakrát rozvláčněnější, pomalejší. Frontman mňouká, kníká a vydává zvuky podobné přiskříplé kočce. Každá písnička je téměř stejná, žádná změna hudebního pozadí. Smyčce hrají stále unyle a pokud doposloucháte do konce, tak na vás zaútočí neposlouchatelnou kakofonií. Island je temný depresivní ostrov plný stejně šedých lidí. Nejraději mají šílenou hudbu, uzené kozí hlavy a koupají se v ledové vodě. Melancholická propaganda Islandu v každém záběru. A ještě se ani nestydí členové stále opakovat, jak jsou skvělí, že koncertují zadarmo po celém Islandu. Upřímně, na jejich koncert bych nešel ani zadarmo. Během celého hudebního dokumentu jsem se schovával zabalený pod dekou a sledoval po očku ten horor z temné země jménem Island. (03.10.2011)

Tento unikátní, vizuálně i akusticky podmanivý hudební dokument vznikl poté, co se skupina v létě 2006 vrátila do své vlasti z celosvětového turné a uspořádala několik neohlášených koncertů s volným vstupem. Skládá se ze záběrů z jednotlivých koncertů v různých prostředích (v kulturním sále – uprostřed údolí – ve staré rybárně), ze záběrů divoké islandské přírody a taktéž z komentářů samotných členů bandu, z nichž se dozvíme něco málo o nich samotných, o úskalích popularity, o výjimečnosti Islandu nebo třeba i mentalitě a způsobu života Islanďanů… ~ Celý film je upřímným projevem vlastenectví a patriotismu. Heima = vlast. Island a jeho specifika. Multiinstrumentalisté Sigur Rós v čele se zpěvákem Jónsim (a jeho falzetem) divákovi nabízejí jedinečnou syntézu obrazu i zvuku k rozjímání i relaxaci, prostoupenou na jedné straně pozitivní energií a životním entuziasmem, na druhé straně také nepopiratelnou severskou melancholií i nostalgií. Jejich hudba je pohlazení na duši, je poměrně minimalistická, melodická i experimentální, písně jsou mnohdy zakončeny až extatickým finále. ~ Silně atmosférický, pokorný pohled na svět, z něhož se po kouscích vylupuje krása okamžiku, ticha i tónu. ~ ~ Hrát na Islandu je pro mě vždy nervy drásající záležitost. (07.09.2012)

Úžasný pohled na pohádkouvou zemi zvanou Island. Krásné a především netradiční záběry tamní přírody jsou doprovázeny hudebním doprovodem snad nejpodivnější hudební formace, co jsem kdy slyšel. Nemůžu říct, že by se mi jejich relaxující styl hudby nelíbil, ale občas (hlavně když zpěvák zpívá vejšky, tuším, že se tomu říká falzety) mě to chytalo za uši. Ale hraní na různých zvláštních a magických místech a to všechno zadarmo, mi přijde jako skvělý nápad. Bydlet tam, tak bych se šel určitě podívat a poslechnout. Nejvíc mě asi učaroval člen kapely, který si setavuje vlastní "xylofóny" z kamenů, které pak znějí opravdu zajímavě. Rozhodně doporučuju hudebním labužníkům a ostatním, kteří chtějí alespoň na chvilku navštívit překrásnou zemi, kde se zastavil čas. Na plnej počet to ale není... Počítám, že wonder by vydržel sledovat maximálně 10 minut, než by se z toho dočista ... :o)) (15.09.2010)

Pozoruhodný mix dokumentárního filmu s hudebním filmem. Mapující tůru nejznámější islandské kapely Sigur Ros po jejich rodném Islandu. Chvilkami opravdu magické spojení opojné hudby s nádhernými přírodními scenériemi, kterými Island disponuje. Chvilkami jsem měl opravdu silné nutkání udělat si výlet na Island. Milovníci Sigur Ros či severské divočiny nejspíše přihodí ještě jednu hvězdičku. (04.09.2013)

Islndská melancholická čtverka hraje a zpívá na domácí půdě. Zažil jsem Sigur Rós na koncertě v Praze a podobný zážitek jsem snad ještě z koncertu neměl. Nádherné záběry islandských exteriérů s hudebním podkresem tak syrově pochmurným a zároveň básnicky očistným jako Island sám - jsou v totální symbióze. Výtečný kus... (25.08.2008)