Heima: film kapely Sigur Rós

Sám se divím. Hudba Sigur Rós mi nikdy nic neříkala. Až když jsem viděl, z jakého podhoubí vyrůstá, pochopil jsem. Režisérský um střídá nádherně syrové záběry islandské přírody (a pak že digitální kamera nikdy nenahradí klasický film), fanoušky od tří do osmdesáti let s prostou a jednoduchou aranží koncertů pod širým nebem a vše podkresluje podmanivá hudba, kterou jakoby vydestilovali ze skal a mořského vzduchu. Neexistuje krásnější hudební dokument. (15.05.2009)

Tento dokument je určitou oslavou všetkého krásneho, čo ešte nezničil človek. Predstavuje nám tu - aj keď síce nie v takej miere aby to v nás mohlo rozpáliť oheň neskonalého úžasu - krajinu Island ako jednu z mála nedotknutých krajín Európy. Sigur Rós je skupinou, ktorej každý tón sa spája z určitým pocitom. Melanchólia, strieda nadšenie a to sa prelieva do šťastia. Ich nápadité, rôznorodé a hlavne neskonalé krásne piesne dotvárajú nie len scenériu ale aj dušu ľudí žijúcich na Islande. A aj keď je to skôr dokument o ich hudbe, než o Islande samotnou, príznačný názov Heima - domov, tu sedí viac ako dokonale. Vidieť vnútro skupiny akou je Sigur rós v prostredí ktoré im dáva neskonalý priestor pre ich tvorbu je naozaj nezabudnuteľné. Po skončení filmu som mal veľmi zvláštny pocit, pocit úžasu a zároveň určitej nedotiahnutosti. A to tiež len preto lebo by som jednoducho chcel vidieť aj počuť viac a bolo toho strašne málo čo som videl aj počul, vzhľadom na to o aký fenomén, aspoň teda v mojom ponímaní , sa jedná. (17.04.2010)

Jejich způsob myšlení je mi hodně blízký a jejich hudba je pro mě jak záchrannej kruh. Pomáhá mi udržet si úsměv na tváři v jakkoli sračkoidní situaci. Možná se dá označit nálepkou melancholická, ale mně přináší pocity štěstí, ne deprese. Z filmu sálá lidskost, úcta k přírodě a klid - hodnoty, které u nás někdy postrádám, a proto jsem ráda, že je SR dokázali přenést z jejich "Heima" do mého "doma". (26.06.2010)

Heima znamená domov. Island. Miesto, kde sa členovia Sigur Ros vrátili po celosvetovom turné, aby splatili svoj “dlh” a ukázali svoju vďaku. Krajine a rodákom. Dvom veciam, ktoré túto jedinečnú kapely formovali asi najviac. Film v plnej kráse ukazuje prepojenie medzi “duchom” Islandu a jeho obyvateľmi. Toto prepojenie sa snáď najmarkantnejšie prejavuje práve na Sigurákoch. Krása, panenskosť a atmosféra Islandu sa tak rovným dielom premieta do ich hudby ako aj do správania jej členov. Po vzhliadnutí filmu som dostal neodbytný pocit, že piesne Sigurákov nie sú úplne iba ich vlastným výtvorom, ale že skrze nich prehovára aj samotná “podstata“ Islandu. A nič na nepresvedčí, že pri prechádzke po Islande Vám vetrík do úška nefúka Hoppípollu alebo Starálfur. Aj keď iba potichulinky. Človek musí zahodiť za hlavu každodenné problémy, sadnúť na zem, zavrieť oči a pozorne, pozorne počúvať. Potom možno... (06.07.2008)

Pět hvězdiček je pro tento film málo. Do Sigur Rós jsem už nějakou dobu zamilovaný a od doby, kdy jsem viděl trailer na Heimu už uběhlo dost vody. A když jsem se nakonec dočkal a Heima se ke mě dostala, měl jsem problém se u něj nerozbrečet štěstím. Už samotné vymyšlení tohoto koncertního turné musí být výplod mysli operující na úplně jiné úrovni. Předem téměř neoznámené koncerty v těch nejzapadlejších částech Islandu, stejně tak neoznámené pochody po ulicích některých vesnic a to vše zakončené osmičkou - velkým děkovacím vystoupením v Reykjavíku. Úmysl skupiny byl ten, že uspořádají menší lidové oslavy a přinesou trochu toho bezstarostného štěstí lidem doma. A stejně na mě působil i film - při jeho sledování, stejně jako při poslouchání samotné hudby, jsem se cítil dokonale šťastný a jestli má existence absolutního hodnocení nějaký smysl, pak je to právě tento počin. Dvěma slovy: nadpozemský zážitek. (07.01.2009)