1612: Útok križiakov

Doba Lžidimitrijů, smrti mladého cara Fjodora Borisoviče (chápu, odpůrce zabít, ale proč při tom nejde zachovat jeho lidskou důstojnost?), jeho matky, Lžidimitrije (fůůůj, to jak pro svou věc zahořel a pak se rozptýlil bylo eklhaftní) a následných bojů byla nepřehledná. Jednotlivé kliky, frakce, malá a velká nepřátelství jsou chaos i dnes, natož v dobách, kdy bylo poměrně snadné se za někoho vydávat a případného protivníka zabít s tím, že než se jeho kolegové dozvědí o smrti svého vůdce (spojence, sympatizanta), tak může utéct den, ale taky rok. My little unicorn se mi vyloženě líbil, měl sloužit (nebo já ho tak chápala) jako symbol naděje, víry v lepší příští, krásy a štěstí, samozřejmě, že musel vypadat jako vánoční hit od Mattela. Andrejko tak vypadal taky (toho jednorožce bych brala, Andrejku ne, by se svými nápady z celého sídliště udělal kůlničku na dříví). Přítel Kostka byl lepší přítel než věrný Pátek. Kníže Požarskij byl echt ruský medvěd, podle něj by od minuty mohli malovat bohatýry. Bojové scény byly výborné, polibek smrti patřičně odporný a Xenie Borisovna jako poloviční Tatarka byla pozoruhodně blonďatá a modrooká. (08.11.2011)

Jeden z nejoblíbenějších filmů z tohoto období mezi lidmi, kteří se aktivně věnují historii a rekonstuují bitvy hlavně z dob 30ti leté války i jiných válek z tehdejší doby. Jinak pro normálního diváka to bude asi nic moc historický velkofilm. Však koho normálního by zajímalo jestli filmové bitvy jsou dělané podle skutečné taktiky z té doby? Jestli sedi kostýmy a výprava? Jestli doopravdy sedí šermířské techniky a školy ve filmu použite? Pokud na tomto někomu doopravdy záleží, budě touto kronikou hodně nadšený a odpustí ji spoustu jejich filmových nedostatků. A pokud ne, tak bude tato kronika spíše nudnou výpravou do 400let dávné historie. Bohužel já nejsem až tak velký fanatiky do aktivní historie, spíše do filmu. A tak jsem silně rozpolcen. Film má příliš rozvleklý úvod a zbytečně složitě popisuje tehdy složitou dobu v Rusku. Navíc koketuje i s nadpřirozenem-což je pro mě největší problém (mix syrového dramatu a nadpřirozené mistiky potřebuje hodně dobrého filmaře, co by to dokázal ukočírovat a tady on rozhodně chybí). Ale co se týká akční stránky věci, je 1612 opravdu podařeným filmem. Hlavně ono dobívání pevnůstky přesilou Poláku je brilantně a napínavě natočené a i dostatečně brutálně realistické-zvláště padající hlavičky polské jízdy. Celkově sečteno je Kronika spíše průměrným historickým velkofilmem, ale trošku mu rád přidám-aby mě mý kolegové v bitvě neoddělali:-). (04.05.2009)

Aspirace, které film od první chvíle naznačuje z výtvarného hlediska, jsou neustále rozmělňovány tu stylovými zcizeními, tu odbytými vedlejšími rolemi provedenými v detailu nebo okatými kulisami. Scénáristicky obratně vypracované prolínání osudů mnoha jednotlivců v bouřlivé době je "upgradováno" úmorně ostinátním omíláním už tak triviální symboliky na sto způsobů, uměřeně pojatá neutrální hudba film příliš nepozdvihuje, ale chvalbohu mu hlavně neubírá, střih si s natočenými záběry pohrává překvapivě kreativně. Nade vším ovšem vysoko trůní aktualizující národní duch, snažící se mobilizovat čisté domácí zdroje proti vnějšímu (světskému i církevnímu) a vnitřnímu nepříteli v dobách národního úpadku. Wolodyjowski, Vojna a mír, Piráti z Karibiku, Černý Tulipán + Velká vlastenecká. Snad to dnešní Rus opravdu potřebovala. (17.08.2013)

Mám rozporuplné pocity, na jedné straně je dosti naivní příběh z období Smuty, kde bylo možné vše, až lehce pohádkový, s velmi slabou první hodinkou, které nesvědčí neustálé vracení se v ději, ani motiv jednorožce. Velkolepost se pak projeví, až v bitvách v druhé polovině, při obléhání města nebo v bitvě u Moskvy. (11.04.2013)

Tak nejzajímavější postavou byl ten Španěl. Tedy ne ten jeliman, co se za něj pak vydával, ale ten původní. To byl cápek, co by si zasloužil vlastní film. Ke zbytku. Jedno dost slušné obléhání města, jedna docela povedená šermířská lekce (že to v těch filmech vždycky vypadá, že stačí párkrát máchnout mečem a je ze mě hrdina), jeden nešťastný ženský osud, no a jinak nic moc. Škoda, látka zajímavá, i když přiznávám, že doba od smrti Borise Godunova (1605) do nástupu Michajla I. Romanova (1613) je tak nepřehledná, plná zrad, povstání a provolání se carem (jen ti Dimitrijové byli postupně tři, o dost později k nim přibyl ještě čtvrtý), že se v ní skoro nejde vyznat. Překvapuje mě, že ve filmu snad ani jedou nepadne slovo o Vasiliji IV. a národní hrdinové Požarskij a Minin se jen mihnou, místo nich je tu gerojem z lidu povstavší moloděc Andrej, kterému jde všechno od ruky tak, až se jeden diví, co dělal tak dlouho jako otrok. I když je to částečně taková mírná fantasy, tak jeho postup nepůsobí moc věrohodně, nadto jeho představitel mnoho charismatu nepobral. To jeho polský protivník představovaný Michalem Zebrowskim, to byla jiná kategorie. Za zmínku ještě stojí vylíčení osudu Xenie Godunovové, ten filmový sice není moc podle historie, ale i skutečná Xenie měla dost pohnutý život. Byla sice ušetřena, když byla zavražděna její matka a bratr (který se mimochodem jevil docela sympaticky, to co se mihne ve filmu je takový další dement), ale první ze Lžidimitrijů ji pro jistotu trvale znásilňoval, dokud mu nepřijela jeho polská manželka, potom ji poslal do kláštera, kde dožila. Ta filmová dlouho působí tak, že divák vlastně neví, co by na ní měl obdivovat, ale když se konečně dozví o jejím dilematu, dokonce její předchozí chování dává smysl. Jsem na vahách, některé klady tam nepopiratelně jsou a myslím, že schopnější scénárista by z toho udělal dost slušnou záležitost. Takhle je to tak na tři a to ještě spíš slabší. Ale že jsem si zas užil trochu toho šermu a že bitky ze začátku 17. století nejsou až tak časté filmové téma (napadá mě české Poslední propadne peklu), tak to převážím nahoru. P. S. Film se jmenuje 1612 a koukám, že je to můj 1712. komentář. Škoda, že jsem se k tomu nedokopal o 100 filmů dřív. Update: Tak se tak pročítám Historií evropských duelů a šermu, díl druhý, a zjišťuju, že on ten španělský šermíř opravdu docela přesně popisuje šermířský styl španělské školy, vč. členění do kruhu, seků z ramene, z lokte a ze zápěstí. Šermířský choreograf filmu evidentně věděl, o čem mluví. Přidávám bod. (06.04.2014)