Agent Palmer: Případ Ipcress

Agent Palmer je velmi stylovy film. Pripojim se ke strane, ktera chvali kameru ( zajimave a " nove " zabery ). Hudba je take dobre vybrana a dokresluje deni v ulicich Londyna. Caineovi to sekne. K cemu vsemu to ale je, kdyz me film po obsahove strance nenaplnil a misty dost nudil? K tomu ten suchy anglicky humor... (27.09.2010)

Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi. (03.10.2009)

Klasika, kterou tu málokdo zná, a je otázka, kolik ji zná Britů. Vynikající studie na téma tajných služeb a jejich blízkosti jak k oficiálním vládním zájmům toho kterého státu a jeho bezpečnosti, tak ke světu zločinu -- hranice je někdy tenká, až neviditelná, nerozeznatelná -- a existující? Jak kdy. Režie, kamera, hudba, hraní, to všechno buduje iluzi opravdovosti, lidského rozměru s omezenými možnostmi, oproti všem možným a hlavně nemožným bondovkám. Jeden člověk vydíráním zneužitý k dobrému účelu -- k tomu, aby zabránil špinavým, smrtelně nebezpečným hrám. Není to samo o sobě špinavost? Britská kinematografie má dva nenápadné klenoty, ne, vlastně tři, a ve všech hraje Michael Caine: Alfie, Get Carter... a The Ipcress File. (Caine není můj oblíbený herec, ostatně jsem si ho dřív málokdy všiml, sotva jsem ho dokázal zaregistrovat. O to víc září teď, kdy mám TROCHU lepší přehled...) Poznámka: český název je jako obvykle debilní. (09.11.2009)

Agent Palmer jako bavič vyniká v jediném - ve schopnosti pronášet mnohdy velmi vtipné kousavé poznámky. Ve všem ostatním zapadá do zcela šedého průměru nerealistických špionážních snímků, ve kterých agenti honí jiné agenty, aby zjistili informace o dalších agentech, nalézali v poslední chvíli zabité klíčové svědky, podstupovali a odolávali mučení, odhalovali zrádce v nejvyšších místech, sem tam si zastříleli a vždy byli uhlazeně elegantními sportovci. Slabé ***. (10.08.2009)

Špionážní filmy nesnáším, ale zde jsem podlehl. A rád. Nechme stranou Michaela Caina (i když tento film prakticky odstartoval jeho kariéru), kašlu taky na banální, dnes už vcelku úsměvnou zápletku. Jakkoliv scénář jako celek není žádné terno, jednotlivé scény jsou až bolestivě vyšperkované, a to jak obsahově, tak esteticky. Ani bych se nedivil, kdyby se ukázalo, že "Ipcress File" patří do top 10 Davida Finchera - film je doslova zaplaven experimentálními úhly a pohyby kamery (můj favorit je záběr shora přes objímku stropní lampy), dialogy a hlášky jsou podány nasucho, britsky, s až nafoukanou precizností. Stylovka a polozapomenutá perla. (05.04.2013)