Vzpoura v Kautokeinu

„Ten, kdo pije, nikdy nenajde klid v duši. Táhne ho to k pití jako mouchu na mrtvolu.“ A bylo očividné, že celý incident nezůstane jen u mrtvol poražených sobů… Z počátku jsem měl trochu obavy, jestli vůbec budu mít s kým sympatizovat, ale to se docela brzo změnilo. Sámové si mě postupně získali, a hlavně jsem začal nesnášet Ruth. Potom snad ještě víc nového opravdu slizkého pastora a jeho poskoky, kteří začali hrát hodně lstivě. Otázka spravedlnosti pak v publiku pořádně rezonuje. A přestože si je divák dobře vědom toho, co se musí stát, emocionální sounáležitost s neprávem obviněnými to nijak nesnižuje. A dovětek to jen potvrdí…Sice bylo malinko úsměvné, že všichni muži přestali pít na popud svých žen, podobné to bylo s „osvícenstvím“ mladého biskupa, ale nijak zvlášť mi to celkový zážitek nepokazilo. Vidím to na slušné 4*. „O některých věcech je těžké mluvit. Je jednodušší na ně zapomenout. Ale mlčení nám v ničem nepomůže. Musíme o tom mluvit a zkoušet to pochopit. I když to vypadá, že se život zastavil a už není naděje…“ (12.03.2023)

Hmm, chlast je sviňa a pokud jste sobaři ( pro neznalé, to je chovatel sobů) kdesi v norském Laponsku můžete velmi rychle prochlastat celé stádo, když si nedáte pozor. Sobař ale není jen tak ledajaký ochmelka a dokáže se tomuhle démonovi vzepřít, stačí trocha pravé víry ( no jo, no, dřív měla větší sílu než sezení alkoholiků) a najednou se na mizině ocitne hospodský.. jenže pokud je to taková svině jako ten v Kautokeinu nebude to mít sobař tak jednoduché a bude se muset postavit nejen flašce,nýbrž i systému, kde ten zná toho a ten zas toho... Rebelie v Kautokeinu neměla asi příliš velký historický význam, ale Aslak je pro Laponce zřejmě totéž co pro Chody Kozina..je to srdcová záležitost . Nils Gaup,sám Sám, natočil prostou a jednoduchou poctu těmto odvážným lidem, sice až na výjimky bez výraznějších dramatických momentů,ale koneckonců ono to zas tak nevadí, ten sever je prostě takovej chladnej. (14.03.2013)

Síla filmu tkví v krásném, mrazivě zasněženém prostředí severního Norska a v poutavém odvyprávění skutečného příběhu z roku 1852, kdy se místní obyvatelé Sámové vzbouřili proti úředním norským orgánům kvůli problémům s alkoholem, náboženstvím a korupcí. Díky úvodní vsuvce víme jak celý příběh dopadne, ale i tak mě problémy tamní komunity odtržené od civilizace bavily sledovat, stejně tak i vykreslení charakteristiky jednotlivých postav, jimž docházela trpělivost a vystupovaly tak ze své ulity přirozené mírumilovnosti. Plný počet nedávám jen díky úvodnímu prozrazení pointy, což lehoučce zmírnilo moji zvědavost, jak celý ten hon na čarodějnice dopadne. (30.03.2014)

Severské drama tak příliš vzdálené tomu co nás neustále obklopuje a tak neskutečně blízké svou opravdovostí lidského zápasu o přežití. Velmi drsné podmínky pro život, výchovu dětí a boj s nabubřelou pýchou, chamtivostí a zaslepeností v podobě zkorumpovaného pastora a obchodníků s alkoholem, muselo stát šílené množství energie a odhodlání. Já se představit, že uprostřed polární zimy jako sama žena sháním rozprchnuté stádo sobů někde po horách a vlastním tělem je chráním proti vlkům, protože mi manžela hodili do chládku za to, že urazil kněze ... nepředstavitelné. Při závěrečné vzpouře, kdy Aslak řekl "jdeme do Kautokeinu" jsem s nimi cítila jak tu bezvýchodnost nad tou donebevolající nespravedlností, tak zároveň jsem měla chuť tu hůl na ně vzít taky. Ale přátelé ... ta hudba, ta HUDBA! (29.05.2014)

Za poslední rok jsem neprochlastal ani jednoho soba. Ženský by mě za to měly mít rády, ale nemají. A ti sobi? Ti se zatím někam rozutekli. Podobně i tento film je spíš suchý než by páchl po alkoholu. Produkce: Norsko / Švédsko / Dánsko; chybí tu jen Finsko, a tam to znám! Ráno ohrnují nos a večer by se bratříčkovali, bez ohledu na ženy i na soby. Poměr odsouzených za protialkoholní povstání 17 : 11 (ženy/muži) odpovídá rabování konzumu v Zolovi. Sámským etnikem, které se vyzačuje mírnou povahou, jsou nejpíš myšleni jen muži. "Sámská krev" je opravdu lepší. (27.08.2023)