Co se vlastně stalo

Hned v úvodu musím říct, že mě zatraceně mrzí, že se mi na What Just Happened? nepodařilo sehnat lístky během Festivalu ve Varech. Takhle vyvážený a zajímavý film jsem neviděla už hodně dlouho. Jasně, řada psychologických dramat je perfektních, jenže 99% filmů má v podstatě stejnou zápletku: postava prochází složitým vývojem, aby z bodu A dospěla do bodu B. What Just Hapenned? nemá bod A, ani bod B. Jen líčí dva týdny v životě producenta. Vlastně byste si mohli vybrat úplně jiného člověka nebo úplně jinou dobu a nic by se nestalo. A asi zrovna to je na tomto filmu tak kouzelné. Nějak už jsem si zvykla, že se scénárista snaží narvat do filmu co nejvíc scén, které podpoří atmosféru celého snímku. To je přece logické. Když točíte komedii, naházíte do filmu co nejvíc komediálních scén, když drama, odpálíte pejskovi hlavu. What Just Happened? tohle nedělá. Ani v jenom okamžiku si člověk nemůže být jistý, co přijde příště; jednou se scénárista vytasí s vtipným pádem na rakev, podruhé nechá hlavní postavu zoufale řešit problém, jestli se věnovat bývalé manželce, nebo hlavní hvězdě filmu. Chvíli nechá člověka oddechnout, odstavit auto na okraji cesty a jen ze sedadla spolujezdce s De Nirem poslouchat soundtracky, jindy ukazuje hektický život zaměstnaného člověka, kterému by ani 10 000 volných minut měsíčně k telefonování nestačilo. A podobně jako v životě i na pana producenta čekají problémy, se kterými si poradí, zatímco další budou nad jeho síly. Těžko říct, jestli má tenhle film být satira, nebo melancholický pohled na chlapa, který chce patřit do nejvyšší ligy, ale ráno si barví vlasy, nedokáže vyjít s manželkou a na fotografii stojí až u "P". Ať už je tomu jakkoliv, Barry Levinson to znovu dokázal. What Just Happened? je úplně jiné než Vrtěti psem, úplně jiné, než jsem čekala, ale ani tak jsem se ani na okamžik nenudila. Nikdy bych nečekala, že mě nějaký film dokáže takhle sebrat ve tři v noci. "Studio zaplatilo 20 milionů, aby byl hlavní postavou. Za takové peníze mají i nějaká očekávání. Očekávají výborný herecký výkon. Za takové peníze čekají, že se s ním budou chtít vyspat miliony menstruujících žen." (30.03.2009)

Táto mierne zábavná expozícia súčasného Hollywoodu bola zábavná, ale trochu je aj sklamaním. Tento film má diváka šokovať a pobúriť v tom, ako filmový priemysel ničí umenie tým, že z neho robí čistý obchod. Ale existuje veľa hollywoodskych satír, ktoré urobili tento žáner lepšie. Aj keď je zdroj materiálu autentický a napriek vynikajúcemu obsadeniu v konečnom dôsledku nemá čo povedať okrem skutočnosti, že Hollywood je nevyzpytateľné miesto na prácu. 6/10 (24.08.2021)

Těžko posoudit, do jaké míry se jedná o parodii (tuším ovšem, že do značné), a do jaké to tak v Hollywoodu opravdu chodí (zhýčkané neurotické hvězdy týrající služebnictvo také nejsou žádná rarita). Popis sestupu kariéry jednoho producenta je však díky lakonickému De Nirovi zábavný. Neméně zábavné je sledovat, jak viditelně mizerný film, o jehož natočení se v příběhu celou dobu jedná, v očích „intelektuálniho“ publika stoupá, když se do něj vrazí trocha rozstříleného psa — ingredience, jež u „mainstreamového“ publika vyvolává opačnou reakci. Podstatou tohoto celkem málo objevného poselství je samozřejmě poukázání na to, že obraz rozstříleného člověka paradoxně už žádnou citelnou reakci nevyvolává — v druhém plánu viditelná konformita vnímání obou části publika však svou aktuálností nijak nezaostává… co mi to jenom připomíná? (08.05.2011)

Začal to Les Grossman a pokračuje v tom nikoli Ben, ale Art Linson, který sepsal své producentské zkušenosti a pomoci ošlehaného Barryho Levinsona je vmetl Hollywoodu do tváře. What Just Happened? hlavně funguje v profesní rovině hlavní postavy, která se prakticky točí kolem dvou věcí: headshotu psa a zarostlého Willise. Nezní to nijak odvázaně, ale věřte, že po strastiplných a mně totálně volných pasážích z Benova osobního života, budete na toho Brullise čekat klidně i 10 minut (a že to teda byl nervák!). Sice se nejedná o až tak sžíravou satiru, jak jsem čekal, ale rozhodně pobaví. Zejména ty, co se ve světě filmu pohybují nějaký ten pátek a mají nakoukáno. [Přesná stopáž: 100 min] (13.02.2009)

Nevedel som do čoho idem. A moje hodnotenie je ovplyvnené záľubou vo filmoch z filmárskeho prostredia. Tento film patrí predovšetkým De Nirovi, ktorý nezlezie z plátna a je proste civilne báječný. Príbeh je satirou na hollywoodske maniere, rozmaznané hviezdy, kompromisy či pochlebovačské prispôsobovanie sa, pretvárku, cynizmus, ale predovšetkým je o krehkej umeleckej dôvere v seba samého. Prínosom sú i odkazy na hudbu slávneho Morriconeho či Pink Floyd. (13.11.2010)