Dítě hvězdy

Zajímavé téma, nápad i přelévání děje, práce s časovou rovinou (desetileté cykly smutku a radosti) a myšlenka toho, že co zasejeme, to se nám vrací. Určitě se v tom dá najít více symboliky, třeba s oněmi mincemi a uskutečněnými přáními. Žel, zpracování zůstalo na půl cesty, mělo nakročeno v velkolepější pohádce s kulisami jak z Krkonošských pohádek (což je poklona, nikoliv hana), jenže zatímco např. kostým čaroděje a kameramanský styl jeho snímání je z kategorie těch lepších, maska Oriona a jeho snímání kamerou jsou podprůměrné. (Taková drobná odbočka mimo žánr, i zpěvák jménem Orion nosil masku, aby to vypadalo, že je žijící Elvis Presley.) Herecky je to občas zajímavé (Vydra, Březinová, Pešlová), jindy takové zbytečně přehrávané (Stašová, Novotný, Kratochvílová). Samozřejmě mne pobavilo, že spoluautor scénáře a dramaturg pan Bednář si zahrál roli pana učitele, a myslím, že se role zhostil velmi dobře. Celkově tedy, když to vše sečtu a odečtu, mi vychází lepší průměr. (01.02.2015)

Pohádka na motivy příběhu z dílny Oscara Wildea. Uvěřitelný příběh o sebestřednosti a pýše a jejich nápravě. Příběh je skvělý, kromě tradičně výborné Simony Stašové a Václava Vydry, skvěle hrají i všechny zúčastněné děti, což u pohádek, jejichž datum vzniku začíná dvojkou, je spíš statistická chyba než pravidlo. Kulisy jsou místy podařené, masky také, tím víc bolí oči z umělosti tam, kde být nemusí. Proč by Orion nemohl jít do obyčejného lesa? Nebo do kulisového míň uměle ohavného? A do toho dají toho králíka. Nepovedený les s králíkem kontrastuje o to víc. Stejný je kontrast povedené masky Ratnaje a toho, jak je za ohavu namaskován Orion. Jako by masky vytvářeli dva lidé, z toho jeden kvalifikovaný odborník a druhý z chráněné dílny pro lidi se středním až těžkým typem postižení (tím nenapadám význam chráněných dílen, jenom že ty dvě masky vedle sebe vypadají nesourodě). Oproti křečovitosti úplného závěru je ještě i Orionův rypáček naprosto zlatý. Takže moje vysoké hodnocení je výsledek průměru a slabosti pro Wildea a pro králíky. (09.01.2012)

Přijde mi, že pohádka, možná spíš studiová pohádka, je prubířským kamenem pro herce. Musí vytvořit hodnověrnou postavu na malém prostoru, leckdy jen v pár větách a ještě někdy podivných. Když se tady na obrazovce objeví paní Stašová, je to skutečně paní herečka. Každá hláska, která vyjde z jejích úst, každé gesto, by't sebemenší, mimika i postoj celého těla - to je skutečné mistrovství. Slabým článkem je představitel Oriona, který se sice snaží, ale nic moc. ... Proč se na začátku dovídáme, že jantar není pryskyřice? Vždyť je. Nápis na meči je Cimrmanovou akustickou konstantou, to se tedy tvůrci mohli víc pochlapit. Opakované Orionovo chození do lesa je docela otravné, protože pořád stejné. Aspoň potěší, že mu tam radí český strakáč, jehož Orion přátelsky oslovuje "divoký králíčku". Předlouhý monolog matky, v němž radí Orionovi, jak přemoci čaroděje - to jsem nebyla schopná si zapamatovat. Navrátil má dobrý háro. Pohádku bych nezatracovala, ale chce se mi napsat: znovu a lépe, prosím! (14.02.2015)

Pohádkovou knihu “Šťastný princ od Oskara Wildea” nemám rád, je plná těchto depresivních a žalem nasycených pohádek. “Dítě hvězdy” je jen jedna z mnoha. Zde je potřeba kritizovat režiséra Miroslava Sobotu protože umělecko-dramaticky je pohádka věrná předloze jen v žánru. Ještě žalostnější a depresivnější a pro mě “hnusná” je hlavní pohádka Šťastný princ. Tuto knihu, kterou jsem dostal pod stromeček, jsem jako 10 letý neměl rád, jsou to pohádky pro dospělé, není divu Oskar Wilde jako “král paradoxu” v ní popisoval vlastní bytí v tomto světě. (04.04.2021)

Včera tuhle pohádku opakovali, a zrovna v tom týdnu našli Oriona oběšeného ve sklepě.... 8.2.2018 http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/523947/tragicka-smrt-jiriho-lastovky-39-z-ordinace-v-ruzove-zahrade-obesil-se-ve-sklepe.html (12.02.2018)