Vicky Cristina Barcelona

Ať už si o sobě myslíš, že máš sám sebe přečteného nastokrát zleva, zprava, seshora i odspodu, že máš ve svých touhách, stanoviscích a cílech jasno tak dokonale jako nikdo druhý, že tvé ideály a přesvědčení jsou ty nejpevnější a nejvytříbenější pylony jistoty držící klenbu životního chrámu, nebo je tomu právě naopak a patříš do skupiny lidí, kteří se nechávají unášet fluidním prostorem svobody na hony vzdálený od chátrajících přístavů zaplněných přízraky obyčejnosti, do té skupiny lidí, kteří jednají impulzivně po vzoru nepolapitelných snílků, děsíce se trvalých závazků a vychutnávajíce si žití plnými doušky hedonismu, Woody tě se svojí uvědomělou (a drze snobskou) autorskou bilancí provoněnou jihoevropským kouzlem "dolce far niente", zalitou krev burcujícími slunečnými paprsky a rozkolébanou uklidňujícím rytmem španělské kytary za kontrapunktu nočního klevetění cikád (i bez), přesvědčí, že jakékoliv charakterové škatulkování je absolutně zbytečné a zhovadilé, protože v životě není jistější nejistoty než hluboké nejistoty z jistoty a neukojitelného hledání ztraceného času - destruktivního i povznášejícího zároveň. Rej herecký, intelektuální i autoreflexivní. Na "milostné psaníčko", které koneckonců je a není pouze exhibicí krásných tváří ve stínu španělských památek, to není špatné, ne? :) (19.02.2009)

Konečně, Woody Allen je opět ve své vrcholné formě! Jako vševědoucí vypravěč a hypertrofovaný intelektuální glosátor ustupuje trochu do pozadí a jeho tvůrčí proces se začíná sbližovat s řemeslně dokonale zvládnutou filmovou řečí - Woody Allen stále více vypráví i obrazem. Netřeba asi zdůrazňovat, že si při možnosti vybrat si téměř jakýkoliv hvězdný ansámbl může takovou (mírnou) proměnu dovolit - obsadit takové výjimečné herce (to jemné předivo vztahů nastínili a sehráli skutečně dokonale) znamená poskočit o několik tvůrčích dekád dál. Vicky Cristina Barcelona tento tvůrčí přerod (zřejmý někde od období snímku Celebrity) zřejmě završuje - Woody se asi definitivně přerodil z herce/samorežiséra na skutečně originální a osobitou režisérskou hvězdu... (30.12.2008)

NOC PLNÁ FILMŮ. Výborné. Nejde o to, kdo ztvárňuje ony ústřední postavy a jaký přitom podává herecký výkon, ale co ony postavy představují. Po Cronenbergovi, Romerovi, Verhoevenovi a Spielbergovi svou tvorbu a jednotlivé tvůrčí přístupy a inspirace bilancuje i Woody Allen, přičemž opětovně nejzajímavější jsou střety jednotlivých hledisek a vyjednání mezi nimi._____ Zatímco Cristina je iracionální neurotička a zneuznaná umělkyně utíkající do Evropy, kde je lépe přijímána (viz Allenova ambiciózní "umělecká" tvorba odkazující ke klasikům jako Bergman či Fellini, která se dočkala uznání v Evropě), Vicky je racionální newyorčanka s dopředu nalajnovaným životem (viz Allenovy manhattanské a ceněné, komediálněji laďené vztahové počiny s Diane Keatonovou). Americký pohled představující dva odlišné druhy filmů obrýleného intelektuála je konfrontován s evropským temperamentem, přinášející do odlehčené podívané prvky tragiky (filmy natočené mimo Manhattan, v nichž je Woody nesmlouvavý ke svým postavám)._____ A komu myslíte, že může patřit onen hlas vyprávějící příběh? Něco mi říká (vzhledem ke konci filmu), že další Woodyho film už nebude evropský, nýbrž americký. (25.10.2008)

"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. (10.09.2016)

Pohodová přehlídka sexy žen a španělských památek, která ze mě ale vyprchala až příliš rychle. Woodymu nečiní problém nadhodit zajímavé téma a představit vám sympatické postavy, ale tentokrát se mu nezdařilo předat nějaké vyšší poselství, o kterém byste přemýšleli cestou domů. I když se snaží pohlédnout na ohraná témata z nové perspektivy, nakonec mu jeho příběhy vyšumí do ztracena a vy zjistíte, že se pod povrchem vlastně neskrývá nic moc nového. Kdyby dal Woody víc prostoru Rebecce Hall, jejíž postava je zdaleka nejzajímavější, lepé zapracoval Penelope Cruz (V každé sudé scéně svině a v každé liché milá holka? Eh?) a nebál se v závěru přitlačit na pilu, možná by se dalo mluvit o tom, že je zpátky v plné síle. Takhle je Vicky Cristina Barcelona jen fajn filmem, který se starým dobrým časům občas blíží, ale jako celek zdaleka nevytěžil Woodyho potenciál. 7/10 (23.10.2008)