Elitné komando

Film, který převrací vzhůru nohama zažité povědomí Evropana o etickém úzu... Jak velmi je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Syrový, temný, probouzející se vulkán. Když vidím TOHLE, uvědomuji si, jak je drtivá většina amerických akčních filmů mělká a plochá. Z Tropa de Elite doslova sálá vjem autentičnosti, není to konstrukt akčního schématu určený pro zábavu obézních žroutů popcornu. Tohle není natočeno pro pobavení cynického středostavovského západního publika...To má o čemsi vypovídat... Film logicky (zemí původu jistě) ukotvený poblíž fenomenálního Města bohů, nazírající však skutečnost jakoby z druhé strany, sociální vykreslení situace v příměstských slumech tu není prvořadé, v Tropa de Elite jde především o postižení toho obrovského tlaku stresu na příslušníka elitní jednotky. Už úvodní, skvěle nastříhaná, expozice z taneční party s textem písně ,,Dokonce i BOPE se třese, když pochoduje na kopec. Protože jim to nandáme, armádě i policajtům" je více než příznaková. Všechny ty chudinské čtvrti s vlastními zákony, lidská džungle prolezlá korupcí, drogami a zločinem... Odvážit se do favely hraničí se sebevraždou. Sám příběh vlastně ani není důležitý, důležitá je absurdita prostředí, kde relativní jsou jsou veškeré civilizační principy i ideje a ideály, kde není rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným, kde každý člověk je jenom predátor...nebo jeho oběť... Skutečný akční film... Podobné filmy: Město bohů, Ônibus 174 (04.01.2008)

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“ (06.09.2012)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

Rio to nejsou jen krásné pláže, osmahlé dívky, drinky, tanec a Ježíš na skále. Rio jsou i drogy a slumy. Dělat v tomhle bordelu poldu musí bejt peklo. Vaši šéfové mají navíc rajóny rozdělené tak aby si navzájem nelezli do zelí a každej tam má toho svého dealera, kterým, se nechá vyplácet. Na oplátku se policie často dívá jinam, než by měla.... Nad tím vším stojí vojenská elitní speciální jednotka BOPA. Chlápci v ní maj na baretech lebku probodlou dýkou a dealeři se jich bojí jak čert kříže. Ti totiž neberou nikoho k soudu. Soudí se hned na místě. A právě v této jednotce se protne osud tří hlavních hrdinů, velitele výcviku a dvou rekrutů, z nichž jeden ho má nahradit... --- No řeknu vám, nedělal bych tihle práci ani za milion. I kdybych někdy chtěl do Ria jet, po tomhle bych si to asi rozmyslel... 4 balíčky haše * * * * (28.10.2014)

Trochu moc didaktické, ale co beru jako největší plus: Bylo to pro mě po dlouhé době filmové vyprávění příběhu -- s důrazem na slovo vyprávění. /// I v močálu si můžeš uchovat čest a jiné hodnoty -- ale platíš za to, na různých rovinách. Jinak kvituji s povděkem velmi "jemnou" studii smrtelného pacifistického bludu, něco ve smyslu "když budem hodní a proti válce a nenávisti, tak naše mravní síla vyřeší všechny problémy světa"... i tomu hlupákovi Gándhímu (kam vítr, tm plášť), to vyšlo náhodou jen proto, že měla Anglie Indie plné zuby (a hned ho zabili a začala válka s milionem mrtvých). (27.01.2008)