Kliatba Mesačného údolia

Úsměvná,milá fantasy pohádka.Já si užívala naprostou poklidnost děje a skoro žádné zvraty,ačkoliv to možná zní divně,ale mě to naprosto vyhovovalo.Nemusela jsem nijak zvlášť přemýšlet jak to dopadne,protože to bylo už od začátku dané.Ano bylo to dětské a skoro neakční,ale co?Já jsem za to byla ráda.Je to prostě úžasná oddechovka , když nechcete nad ničím přemýšlet a jen si užívat klidný děj a celou tu naivnost pohádky,protože přesně takové pohádky mají být. (11.06.2012)

Film je evidentně určený dětem, což je u filmu pro děti vlastnost a ne vada. Pokud někdo lehce naivní film, spoléhající víc na vnitřní kouzlo a pohádkové ´samo sebou´ odsuzuje pro nedostatek logiky, měl by zauvažovat nad tím, jak věci vnímal ve svých třeba osmi letech a jak přijímal Nekonečný příběh nebo Alenku v jinoříších. Kletba je primárně určena mezi dětmi pro holčičky a ty budou jistě spokojeny. Sympatická hlavní hrdinka, sympatická a krásná Laskavka (kdybych chovala lidi, rozhodně bych chtěla mít Nataschu v chovu), velmi hezký strýček, bláznivý kuchař, osobitě padoušský padouch, nádherné šaty, nádherné interiéry, exteriéry a další teriéry, jen ten lev je digitální tak, že se při jeho objevení na obrazovce rozblikají na pozdrav všechny věci v domácnosti, co jsou made in China a blikat mohou, a blikají i některé z těch, co blikat nemohou. Film diváka navíc vizuálně postavou Robina připravuje na Mechanický pomeranč, to by snad měl ocenit i divák snobsky intelektuálně nabubřelý. No a nebo taky ne. (17.03.2017)

Ani z Terabithie jsem nebyl příliš urvaný, v rámci možností, jako tak trochu jiné fantasy ale bez problému fungovala. Kletba měsíčního údolí je oproti tomu jen chabá televizní pohádka plná podivných dějových zkratek, logických trhlin a pravděpodobnostních lapsů. Nejnápaditější jsou nakonec digitální efekty, které i navzdory tomu, že jsou strašně špatné, stejně patří zdaleka k tomu nejzajímavějšímu, co může film nabídnout. Gabor Csupo tentokrát nezabodoval... (13.06.2009)

Vydávám se na cestu nesnadnou, za záchranu dětského filmu před rozmáhajícím se cynismem. Ano, ani já jsem se při sledování v kině občas nevyvaroval vtípků (např. při závěrečné scéně shledání mi to nedalo abych necitoval Scénu z Limonádového Joea - zeti, synu, tcháne, otče...), jenže je to takové dělání si legrace z někoho (něčeho), koho vlastně máte rádi. Je to sice krajně naivní a místy trochu infantilní, ale proč by to mělo vadit, když ten film je přece evidentně určenej dětem. Nechápu, proč tuhle evidentní samozřejmost spousta lidí opovržlivě komentuje slovy "vhodné pro děti do 12 let" a podobně. Já osobně bych na to svoje děti vzal úplně klidně místo nablblejch nechutnejch Transformerů nebo opakujících se animáků. V rámci žánru je to určitě lepší než Narnie a z poslední doby patří spolu s Městem Ember rozhodně mezi ty lepší zahraniční filmy pro děti (celkově nejlepší bylo Kdopak by se vlka bál). P. S. Nápad dát dohromady Nataschu McElhone a Ioana Hornblowera Gruffudda se mi zalíbil a možná by nebylo od věci vidět je v něčem odvážnějším :)) (06.07.2009)

Mám ráda pohádkové motivy o tajemných místech a dávných záhadách a tenhle film zprvu působil slibně, i když ne originálně. Jenomže, když se začne něco dít, tak se to děje bez nějaké vnitřní logiky. Hrdinka prostě buď někoho potká, kdo jí něco řekne, nebo na něco náhodou hned narazí a tak je to pořád. _____ Snímku příliš neposloužily ani některé podivné kostýmy - třeba, proč nosí hrdinka pořád vzadu vhrnutou sukni nebo proč se mladík z nepřátelského klanu obléká, jakoby jeho vzorem byl film Mechanický pomeranč? Vychovatelka je k uzoufání klišovitá postava a její neustálé krkání je lacině podbízivý gag pro dětské publikum. Konec nenabízí žádnou katarzi. (27.09.2017)