Škola ve mlejně

Režisér Karel Janák sliboval pohádkovou variaci na Vetřelce a "tak trochu jinou pohádku" se mu opravdu povedlo natočit. Ze zjevně komorní dekorace toho dokázal vymáčknout docela dost a věrně navodit iluzi vodnické školy, potažmo celého vodnického světa. Chobotnice vypadá vcelku dobře, s jejími celkovými záběry navíc režisér šetří a rychle je stříhá, takže na smích na účet tvůrců není čas. Na jednu stranu kloubouk dolů, co dokázal Janák tam, kde ostatní vyrobí pouhou konverzačku v jedné zámecké místnosti, nicméně Škola ve mlejně dovede i nudit a být rozpačitá (hudební doprovod v podobě moderní písničky). Janák ukázal, jak se dá také natočit televizní pohádka, ale nenatočil nic, co by nadchlo a strhlo. A to by příběh o velké chobotnici podle mě měl… (02.01.2008)

Přicházím s inovativní myšlenkou. Pokud má film v žánru komedie a člověk se baví, nemusí to být nutně tím, že tvůrce šlápl vedle, je to trapák a vy jste buď inteligent nade vše povznesený a za krajkový kapesníček přitisknutý ke zdviženému nosíku maskujete decentní uchichtnutí, nebo rozcapený vytlemenec, co se směje všemu. Občas mám pocit, že není většího hříchu pro filmaře, než být Čech a ještě natáčet pohádku, pokud je ta pohádka studiová, to snad už lépe spáchat rovnou čestné harakiri. Výběr hudby pro vábení rusalek je děsivý, proti tomu výběr hudby ke snění vodnického ředitele se povedl. Příběh je pubertálně úsměvný tam, kde je dějová linie u mladistvých studentů vodnické školy, kýčovitě cukrkandlový tam, kde nyje a vyje pí. uč. Tanečková, sentimentální u zmíněných vzpomínek ředitele a vhodně směšný u projevů učitele Ráčka. Chobotnice je přesně tak děsivá, aby se dítě bálo a dospělého zajímalo, co tam hrdinové spáchají. Neříkám, že je to filmový převrat, ale přinejmenším Jiří Mádl se v roli mladého vodníka našel mnohem víc než jako princ zachraňující princeznu Voříškovou ze spárů Satana. (06.03.2016)

Bylo to celkem vtipné, ale ten hudební doprovod byl opravdu strašný. Nejdříve jsem nevěřila vlastním uším, když jsem zaslechla jak si Pavel Kříž co by ředitel školy pouštěl melodii z filmu Tenkrát na západě a roztouženě vzpomínal na moře. To ale ještě nebylo všechno, protože vrchol pohádky měl teprve příjít. Rusalky tančily na "Špajsky" a to mě ohromilo natolik, že jsem nebyla schopná najít dálkové ovládání od televize. Ten, kdo dával dohromady tuhle muziku, by měl být bez milosti zastřelen. Taková hudba se do českých pohádek prostě nehodí. Já proti ní nic nemám, ale z téhle kombinace se mi prostě udělalo nevolno a je to vlastně jediné, co mi po shlédnutí uvízlo v hlavě. (28.10.2010)

Na další kašírovanou srágorku z Kavčích hor je to nadprůměrný počin. Příběh a zpracování převyšuje dokonce i některé vysokorozpočtové televizní rádoby-pohádky, které si užívají ten luxus, že jsou natáčeny v extreriéru. Režisér se evidentně snažil zapojit do příběhu moderní tredny, takže asi měla vzniknout pohádka, která nebude bavit jen děti, ale i teenagery. Bohužel se přes úpornou snahu bavit prodírá všudypřítomná lacinost provedení, tolik typická pro televizní tvorbu. Pohádka se pak paradoxně stává zábavnou - ne proto, že by byla extra vtipná nebo napínavá, ale protože ... "je to prostě jen taková laciná blbůstka v papírových kulisách". Žánrově a v omezeném rámci možností zvládnuto dobře. Vtipnost jaksi kolísavá, pár povedených frků mi ke štěstí nestačí. Na druhou stanu ve srovnání s dalšími mučivými zhovadilostmi, které v produkci čt poslední dobou vznikají, se musí autorům aspoň přiznat snaha. Takže dvě z pěti za ten pokus vymanit se ze zaběhnutého stereotypu. (06.07.2009)

Mno... po delším čase zase jedna vodnická pohádka. Pepu Dvořáka již nahrazují mladší kusy a i když se mi celkem líbilo zpracování a podvodní triky (topení pod mlýnem), tak to byl jinak celkem úlet. Možná dnešní děcka na tom něco najdou, mně to však nesedlo. Pořád nevím, zda to byla parodie nebo vážně míněný pokus o moderní (současnou) pohádku... Jedna dušička je až až. * (29.07.2012)