Tri životy

„Bola krásna...“ – „Ale nedala sa skrotiť.“ Milá, svižná a svieža rozprávka, v ktorej nenájdete veľa „nadprirodzených motívov“, ale páčilo sa mi, že je predsa len troška drsnejšia, než ostatné. Napríklad si nepamätám inú českú rozprávku, v ktorej by bolo tak jasne naznačené, že postavy medzi sebou majú sex a aj ten sedliak, drsne reagujúci na žiadosť pomocníka o ruku jeho dcéry, je o poznanie brutálnejší, ako býva v inak dobráckom českom „výstavnom“ žánri zvykom. Najviac ma ale potešilo, že tvorcovia na kasting išli inak, ako Troška. Jeho rozprávky mám celkom rád (NEVESTA Z MLYNA 1 – 2, Z PEKLA ŠŤASTIE 1 – 2), ale vždy mi na nich strašne prekážali manekýni v hlavných rolách. V TROCH PRIANIACH (pod týmto názvom bola snímka uvádzaná v slovenských TV časopisoch) boli obsadení mladí herci, ktorí na rozdiel od Troškových pôsobia dojmom, že majú aj niečo v hlavách. Nechcem urážať, hovorím, ako na mňa pôsobili, nie o tom, akí sú/nie sú v skutočnosti. (16.09.2010)

"Mysli si třeba, že to je úžasná lahůdka…Tak to byla ta nejúžasnější lahůdka na světě." Něco na téhle pohádce vskutku lahodné je. Samotný scénář (se zápletkou o očarování Aničky důstojníkem) je možná trošku prostinký, zato kamera kouzlí po krásné české (šumavské) krajině a to za doprovodu velmi libé Bokovi hudby. Hned v úvodu se divák nemůže nabažit třech krásných dívek v kulisách magické zříceniny hradu Helfenburk a pak se na scéně objeví Anička, jejíž cudné vnady můžeme nejprve pozorovat z okénka za světla svíčky a posléze, když se nahá koupe v Čertově jezeře. Jak lahodné. (26.12.2021)

Uznávám, že některé scény mě od silně katolicky zaměřeného režiséra, jakým je Strach, překvapily.. nebo naopak bych je měl čekat? Teď nevím, psychoanalýza není má silná stránka. Nicméně od žánru pohádky nikdy nic moc neočekávám, proto mě stačí relativně málo k uspokojení, a tady toho bylo víc než málo.. Přirozené, nehloupé dialogy, zajímavý děj, pěkné prostředí, byť asi plné klíšťat. Na rozdíl od jiných mně ta dějová linka s vojáky proměněnými ve psy přijde celkem hezky uzavřená... neboť co může být lepší, než se volně prohánět po lese a být si vědom, jaký jsem jedinečný originál, neboť další českoslovenští ovčáci budou vyšlechtěni až za cca 150 let? Já bych tedy rozhodně o žádnou zpětnou změnu na člověka nestál. A o ty dvě zakleté princezny taky není třeba mít obavy... Neboť ta jedna vysvobozená může případné další poutníky pobavit a unavit natolik, že v oné zkouškové noci nebudou mít náladu na nic jiného než na pořádný spánek. Jediným stínem na celém příběhu tak zůstává pouze zneužívání Molnárové oním oficírem, které sice ona považuje za zlý sen, zatímco Dyk dělá, že mu to nevadí, ale myslím, že mu to jednou v celé své ošklivosti dojde a pak se přes to nepřenese, neboť jak zpívá Fiala, jsou okovy vzpomínek, přes které duše dál klopýtat nemůže. (01.01.2015)

Se zpožděním sobě vlastním jsem dnes odpoledne odkoukala tuto pohádku. Přiznávám, že jsem očekávala průšvih a on se žádný nekonal, k mému překvapení. Příběh mě bavil, exteriéry krásné, okouzlující Lucia Molnárová byla jako víla z jiného světa a Vojtěch Dyk s mlékem na bradě odzbrojující. S přihlédnutím ke zdejšímu hodnocení přihazuji hvězdu navíc a je mi potěšením malinko dorovnat skóre. (26.12.2017)

Komentář píšu 25. 12. 07 a mé hodnocení je silně ovlivněno srovnáním s právě odvysílanými Křístkovými "Třemi srdci" - po tomto hrůzném zážitku působí "Tři životy" jako pravý rezervoár pohádkovosti, hereckého umění a režijní suverenity. Hned v úvodu mne dostala scéna, kdy tři krasavice doslova vlečou zdatné chasníky přímo do postele. Dětský divák se tak poměrně nenásilnou formou seznámí s výhodami sexuální abstinence a dostane se mu varování, že kdo neudrží pudy na uzdě je roven zvířeti (a promění se třeba v psa, jako tady). Příběh dále nabízí jakýs takýs koukatelný příběh, ale tu a tam i nějaký ten striptýz a tak, ať nežeru, za ty odhalené půvaby za tři. (25.12.2007)