Recenzie (8)
Experimentální film, který drtí diváka obrazem. Postava Onibaby uprostřed krajiny se za ruchů, svistu a elektroniky neklidně pohybuje - otáčí, barvy se mění, mění se rychlost otáčení i střihu. Zdánlivě nesmyslné vás po chvíli pohltí (necháte-li se) a naprosto vtáhne. Uhrančivé. Mantra, která svým neklidným opakováním vzbuzuje tísnivé až mrazivé pocity. Vše vrcholí v šíleném staccatu na pozadí rudé... http://www.youtube.com/watch?v=xBshti774KM ()
Na jednustranu hypnotizující, na druhou stranu dráždící barvy ... zvukový efekty super ... Celkově ale nic extra, ovšem vzhledem k roku vzniku 3/5 ... ()
Zvukové ruchy, barvy, otáčení záběrů a flicker efekty vás totálně zhypnotizují. ()
Fantázia. Jednoduché, niekto by povedal až primitívne spojenie obrazu a zvuku ako podmanivého audiovizuálneho experimentu. Jeden celistvý záber tradične namaskovaného klasického japonského démona rozdelený na jednotlivé snímky, v ktorých Tošio Macumoto miesi hypnotickú obrazotvornosť so striedaním farebných filtrov, sekvenčné zábery so zrýchlenými, detail s oddialením, nájazdy a odjazdy, pohyb a statický záber, a hranie sa so svetlom a presvetlené zábery. K tomu dodáva znepokojivé zvuky a ruchy, a neustály točivý pohyb do 360 stupňov. Pri sledovaní mi po chrbte behali zimomriavky. 95% Video tu. ()
Neuveriteľné: kontemplácia a atak zároveň. Ste pripravený čeliť vlastnému strachu, tomu najelementárnejšiemu desu a chaosu vo Vás (bardu) ? Tento kraťas je až trošku nebezpečný, senzibilného diváka by mohol odviať aj niekam, odkiaľ sa nevracia ľahko. Prinajmenšom priviesť do epileptického záchvatu. ()
Jedna individualita v maske,očividne ázijskej kultúry, sedí a to je všetko...Moc sa tu toho nedeje, ono to je zaujímavé iba zmenami obrazu, nič viac. Kamera sa neustále krúti okolo sediacej osoby. Kameraman okolo nej prešiel 4 či 5 krát a o ostatné sa postarali v strižni. Najviac ma na tom bavila hudobná zložka ktorá však nie vždy korešpondovala s vizuálnou stránkou.. akoby to patrilo k inému filmu. ()
Pozoruhodný experiment, který zaujme především pestrou škálou použitých barev a epilepticko-hypnotickým střihem. Samozřejmě nemám nejmenší tušení co - pokud vůbec něco - tím chtěl Macumoto říct, ale pokud mu šlo o to navodit u diváka zbystření smyslů a způsobit mu bolehlav jak po dvoudenní kocovině doprovázené nepřetržitou jízdou na kolotoči, pak se mu to bez výhrad povedlo. ()
Poslední třetina dobrý psycho... ještě pět minut po filmu mi blikalo před očima. ()