Obzri sa v hneve

Komorní drama poraněných duší, které nejsou, ale jen se ocitají, a nežijí, jen reagují na své bolesti. Jejich "soužití " není sdílením ran ani jejich léčením, ač někdy na sebe bere přibližně takovou formu, je to jen marné přimykání a odvracení se, soustavné přecházení mezi schoulením se a explozí. Každý ze čtveřice trpících, přesněji z ústřední čtveřice, protože nemoc září z očí většině zachycených postav, je věrohodně charakterizován a zahrán. Každý je jiný a jiná je i reakce na prázdnotu, která se uvnitř něj rozpíná. Jejich souhra tedy není zrcadlením nebo opakováním, donekonečna se odvíjejícím ornamentem identických vln, ale opravdovým horečnatým tříštěním sebe i světa lhostejně obklopujícího jejich chorobu jako studená peřina, kterou nic nedokáže přimět k tomu, aby konečně zahřála. (23.08.2010)

Bída britské kinematografie I. Vše tu je, jako na dalni, bída britského filmu, ovšem v jeho asi nejlepším období, v jinak relativně dosti kvalitním filmu. Rozpor? Kdeže - jen manifestace důvodů, proč ve VB nikdy nevznikla opravdová kinematografie (a když, tak to museli být solitéři, kteří by se mohli narodit i někde jinde). Kitchen sink realismus - Rozhněvaní mladí muži, rozuměj: literatura, divadlo. Převedené na filmové plátno. Look Back In Anger, kdo to ovšem hledí zpět v hněvu? Film jako takový - Briti se nikdy nenaučili vyjadřovat filmem, vždy se utečou ke slovům - Richard Burton zde nehraje ve filmu T. Richardsona, ale v dramatu J. Osbourna. A i když pak Kitchen sink nebude vždy vycházet přímo z literatury, kdy v něm uvidíme hru s filmovým médiem, mediaci příběhu skrze formu? Jak to prý řekl Greenaway (onen solitér, symptomaticky z VB...): byl to jen ilustrovaný text. Texty kvalitní, s respektování hodnou a prospěšnou sociální tematikou, v dějinách britského filmu v pozitivním smyslu vyčnívající - a přesto je v tomto filmu (spekulativně) obsažena všechna bída britské kinematografie. (08.04.2015)

Štyria mladí ludia v jednom malom byte. Povedali by ste si, že to bude samá párty a gruppen sex (aj o sexe to ale pochopiteľne je), ale je z toho peklo. Za to môže predovšetkým mladý, nepokojný a rozhnevaný muž Jimmy, ktorý by sa mohol pokojne upokojiť a vlastne by sa nič radikálne nedialo. Keď Richard Burton vrieska po svojom okolí, tak som sa ho bál, že som chcel odísť z obývačky. Dialógy znejú občas značne literárne a neprirodzene, vzdor proti systému v podobe nenávisti voči Indovi je trochu prvoplánový, ale je jasné, že vo svojej dobe išlo o veľmi dôležitý počin a jedno z najdôležitejších diel Free Cinema. Viac povinné filmové čítanie než silný emocionálny zážitok. 70%. Určite by ma zaujímala verzia Judi Dench s Kennethom Branaghom a Emmou Thompson. (05.03.2020)

Velmi hluboký ponor do složitosti vztahu dvou lidí, který nikdy není černobílý ani předvídatelný a nemá ani viníky ani oběti, byť se na první pohled jeden z z protagonistů může zdát sebeprotivnější a druhý sebepolitováníhodnější. Na filmu je znát, že mu předlohou byla divadelní hra, což mu dodává vyzrálosti a na film nezvyklé hloubky. R. Burton je se svým výkonem korunou všeho. (19.12.2009)

Richard Burton opět vynikající, ale film celkově nedosahuje ani po kotníky například snímku "Kdo se bojí Virginie Wolfové". Tam jsou postavy sice ujeté a chvílemi nesympatické, ale pořád jim a jejich "hnutím mysli" rozumíte - tady mne Burton chvílemi úplně fascinoval, ale jeho postava chlapa, který kvůli tomu, že je sám nešťastný, kope kolem sebe nalevo, napravo, mě nepřestala iritovat celý film a moc jsem mu nerozumněla - upřímně řečeno, myslím si, že dnes už by se podobný film natočit nedal. (09.01.2009)